Teoretička a kritička (a kurátorka sbírky architektury NG) Radomíra Sedláková je autorkou velké publikace, kterou vydalo nakladatelství Titanic. Nesmím tu zapomenout na fotografa Pavla Friče, který knihu doprovází velmi kvalitními fotografiemi. Sedláková zvolila zajímavou, ale poněkud nebezpečnou metodu: Každému roku minulého století přiřadila jednu stavbu, která byla v té době dokončena. K ní pak přidala podrobný popis a zařadila ji do kontextu české architektury. Problém je v tom, že všechny roky nebyly, řekněme, stejně plodné. Někdy se urodilo v krátkém období mnoho skvělých staveb (souběžně se třeba stavěly vily Tugendhat, Müller a Plečnikův kostel na pražských Vinohradech). Logicky pak něco muselo vypadnout. Oproti tomu působí hluše zejména padesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta. Pravda, lze to brát jako odraz doby.

Ještě větší problém vidím v tom, že některé náročné budovy se stavěly mnoho let (např. Obecní dům nebo hlavní nádraží v Praze), jiné třeba rok. Náhle se tak vedle sebe dostávají stavby, jejichž projekty často ve skutečnosti dělí léta, což poněkud zkresluje pohled na vývoj naší architektury. Logičtější by tedy bylo přiřazovat stavby podle datování projektu, nikoli dokončení (a to ani neberu v potaz, že kolaudace ve skutečnosti mohla proběhnout až mnohem později, znám dokonce budovy, které nebyly zkolaudovány dodnes, tedy nebyly oficiálně vůbec dokončeny:- )).

Na druhé straně je samozřejmě výběr zcela věcí autora, je vždy subjektivní a jestliže tam chybí řada staveb, které by tam člověk očekával (např. Tugendhat, Kotěrovo muzeum v Hradci Králové, kolonie Baba a také práce mnoha zahraničních architektů i českých Němců), je tu na druhé straně upozorněno na některé neoprávněně opomíjené objekty.

Druhá knížka je dílem teoretika a historika umění (a ředitele Muzea umění v Olomouci) Pavla Zatloukala (byl např. autorem expozice XIX. století na výstavě 10 století architektury na Pražském hradě v roce 2001). Jde o průvodce po brněnské architektuře období 1815-1915. Mapuje tedy jedno z významných center evropské architektury té doby, jakousi „malou Vídeň“, kde se uplatnila řada projektantů školených v rakouské metropoli a známých autorů honosné architektury Ringstrasse: Hansen, Ferstl, Förster atd. Bohaté Brno pak přineslo skvělé realizace i na přelomu století a v době nastupující secese, kdy se tam uplatnili zejména žáci profesorů Hasenauera a Wagnera. Není divu, že právě v tomto prostředí vyrůstal jeden z géniů světové architektury Adolf Loos.

Pečlivě zpracovaná knížka malého formátu obsahuje mapy, portréty architektů a další cenné údaje. Trochu mne jen překvapilo, že je tu méně secesních realizací, než bych očekával, a chybí jedna z prvních realizací tohoto stylu u nás: Polívkova budova Karafiátova nakladatelství na náměstí Svobody (1897-8; později bohužel přestavěná). Vydal brněnský Obecní dům ve spolupráci s památkovým ústavem. Autorem černobílých fotografií byl David Židlický. Knížka vyniká i výborným tiskem a elegantní, byť střídmou grafikou.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998