Dnešní díl Architektury bych chtěl věnovat vzpomínce na Pavla Kouteckého, výtečného dokumentaristu a také výborného režiséra filmů o architektuře. Jeho film Drahý mistře/Dear Maestro vznikl u příležitosti velké plečnikovské výstavy na Pražském hradě v roce 1996. Koutecký tu měl zvlášť těžký úkol, protože jsme si přáli, aby ve filmu byly Plečnikovy pražské práce, Hrad a Lány a taky kostel na Vinohradech, ale pak jsme měli pocit, že tam musí být i jeho raná tvorba z Vídně, no a nelze přece vynechat, co slovinský architekt projektoval ve své vlasti. A najednou toho bylo na dvacetiminutový dokument nějak moc. Tak se přidávalo a přidávalo. Natáčelo se v létě i zimě, taky časosběry, třeba jak stín stromu putuje po kamenné míse v Rajské zahradě.

Důležité byly záběry seshora na celý hradní areál. Při použití helikoptéry by se kamera třásla a tak se točilo z malé vzducholodi, kterou vlastní malíř Vratislav Hlavatý. Kameraman Stano Slušný s ním brzo ráno na Letenské pláni vzlétl. Nad Hradem se nesmí létat, ale byla udělena výjimka, že stroj může letět 500 m a výše. Kolega mi pak v práci líčil, jak na jeho okno dopadl stín a on viděl z okna přímo před sebou gondolu vzducholodi, no byl z toho pěkný průser. A to kdyby tehdejší kancléř Luboš Dobrovský tušil, že na vzducholodi bylo velké logo Novy, s níž měl tehdy spor, jistě by osobně plavidlo sestřelil… To se naštěstí nestalo, zato panu pilotovi spadl během letu klobouk a na internetu (tehdy celkem novince) se pak objevila zpráva, aby nálezce klobouku podal raport tam a tam. Klobouk se našel a navíc vznikly unikátní záběry, které můžete ve filmu vychutnat.

Dramatické bylo i natáčení ve Slovinsku, zejména když se točilo u dr. Damjana Prelovšeka v bytě (viz zde), který navrhoval Plečnik pro jeho dědečka. V bytě je malá kašna, kterou ale léta nikdo nepustil. Filmaři to učinili a voda začala přetékat. Nepraktický Prelovšek nevěděl, kde se vypíná přívod vody, a tak volali na chatu rodičů k moři, zatímco celý štáb vynášel jedno vědro za druhým.

Plečnik pokryl celé Slovinsko svými kostelíky, hrobkami, různými úpravami náměstí, a tak se jezdilo po krásné krajině, na což rád vzpomínám. V té době Slovinci svého nejslavnějšího architekta paradoxně teprve objevovali - za Tita totiž byl považován za nějakého podivína a vzorem správného komunistického architekta byl pro ně spíše Le Corbusier.

Film vznikl krásný, stopáž je nakonec hodina. Vedle výborné kamery Stana Slušného bych rád vyzvedl ještě kongeniální hudbu Jiřího Václava, komponovanou přímo pro film, velmi dobrý střih Jana Petráše a produkci Jana Krásy… Snímek dostal řadu cen a promítali jsme ho na všech reprízách výstavy, tedy i v New Yorku, Barceloně, Haifě, Paříži a dalších městech, samozřejmě i v Lublani. I vy si ho můžete dodnes na Hradě koupit (existuje i anglická verze) na VHS (chtělo by to i DVD, zejména proto, že se točilo na 35mm film). Dozvíte se mimo jiné, proč Plečnik pracoval celá léta na Hradě zadarmo anebo o jeho vztahu k Alici Masarykové - koneckonců korespondence mezi ní a Plečnikem se stala pro Pavla Pouteckého klíčem k celému tématu. 

S Pavlem jsme spolupracovali i na dalších snímcích - Oku o Hradě za Husáka, posezení s Honzou Burianem, dokumentu Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáte, filmu o výstavě 10 století architektury, filmu k stálé expozici dějin Pražského hradu a dokonce jsme točili i jednu reklamu pro Microsoft. To vše je minulost, další snímek už Pavel nenatočí, škoda, bylo mu teprve padesát…

Pozn.: Doprovodné obrázky jsou z natáčení filmu o dějinách Pražského hradu, který můžete vidět ve Starém královském paláci jako součást výstavy Příběh Pražského hradu (a taky si ho koupit na DVD či VHS).

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998