Zpátky z Afriky
Putování po Africe skončilo - poslední etapa byla třífázová letecká, tedy Kapské město - Johannesburg, Johannesburg - Paříž a Paříž - Praha. Z Johannesburgu jsme odletěli o tři čtvrtě hodiny později a ztrátu se nepodařilo na 9000 km dlouhé cestě kupodivu dohonit. Pod schůdky nás v Paříži tedy čekaly dva mikrobusy a ty nás odvezly k čekajícímu letadlu směřujícímu do Prahy. Přirozeně že bez kufrů. V Ruzyni slíbili, že je dodají a vskutku, po obědě mi volal pán, že mi tašku přiveze, někdy mezi druhou a šestou.
Vyjádřil jsem limitovanou radost.
"Tedy mezi třetí a šestou."
Opět limitovaná radost, ale větší. On pochopil, o co jde.
"Tedy od čtyř do šesti. Nebo, víte co? Mezi pátou a šestou."
"Klidně v půl šesté," nabídl jsem.
"Platí!" zvolal radostně a já s Ljubou jel radostně na oběd do Břežan. Tašku skutečně přivezl v půl šesté, čistou a neporušenou, čímžto konstatováním lze říci, že cesta skončila.
Skoro skončila.
Čeká mě ještě vyúčtování, tedy sortýrování všech účtenek a seřazení a spočítání. V tom mi ale žádný hodný pán nepomůže. Bohužel.

Kroky ve tmě
Jaká byla první noc zase pod českou střechou? Děkuju za optání, dobrá. Až na to, že mě ve tři vyrušily drápy na podlaze. Probudil jsem se tím hlukem a když mi došlo, co to je, vyděsil jsem se: v pokoji je nějaké zvíře. Leopard? Ten loví v noci. Má zasouvací drápky nebo nemá? Není to hyena?
Je to naše Iris, uvědomil jsem si konečně a neuplynula hoďka a uklidnil jsem se a usnul.

Veselé příhody z natáčení
V neděli ráno jsem se vrátil s výpravou Institutu digitální fotografie IDIF EXPEDICE AFRIKA 2007. Název to byl patřičně honosný, připomínající výpravu doktora Emila Holuba do země Mašukulumbů. Skutečnost byla prostší, navštívili jsme Jihoafrickou republiku, která svou civilizační úrovní je v mnohém výš, než co známe u nás - kupříkladu silnice jsou zde neporovnatelně kvalitnější, než ty naše.

Ale věru že nemíním otravovat nějakými turistickými postřehy. Dnes se zmíním o tom, co vyprávím, když se mě někdo zeptá "jak bylo v Africe".
To jsme takhle jeli ze Simon´s Town na Mys Dobré naděje, to je jižně od Kapského města. Jedeme a najednou vidíme u silnice paviány. Byla to dospělá zvířata, ale také mláďata, maličká paviánčata. Zastavili jsme tedy, abychom si je vyfotili, byli jsme přece výprava fotografická. Nebyli jsme ostatně sami, zastavovala i další auta.
Tak tedy chodíme a fotíme a najednou mi poklepá na rameno jeden Jihoafričan.
"Máte v autě opici," povídá.
Svatá pravda! Veliký pavián seděl docela vzadu a pořádal tam pytlík buráků. Moje dveře byly dokořán, tedy dveře řidičovy, co se otevírají do silnice (v Jižní Africe se jezdí vlevo). Kolegové se na mě dívali vyčítavě: Neff nezavřel dveře! Jenže ten Jihoafričan mě zachránil:
"On si ten pavián ty dveře umí otevřít!"
První poučení: když vidíte opičáky, pamatujte, že mají možná šikovnější ruce než vy, takže za sebou zamykejte.
Jenže jak vypudit paviána ven?
Podařilo se to díky tomu, že jsme fotografická výprava. Vzadu v kufru jsme měli trojnožku, tedy stativ. Stačilo otevřít u paviána dveře a pak zezadu, zadními dveřmi, se k němu blížit vysunutou nohou stativu. Pavián se nechtěl o stativ tahat, jen se ohlédl a důstojně vyšel ven a pak kráčel kolem aut a bral za kliku a zkoušel, jestli někdo náhodou nezapomněl zamknout.

Opičák sedí vzadu, zatímco majitel pytlíku buráků opatrně přihlíží.

Nyní je třeba prověřit ostražitost ostatních automobilistů.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena