29.3.2024 | Svátek má Taťána


BLÍZKÝ VÝCHOD: Konflikt

20.7.2006

Rekapitulace týdne bojů a zamyšlení nad jejich politickým pozadím

12. červenec, den kdy Hezbolláh unesl dva izraelské vojáky, byl také datem, kdy měl Írán závazně odpovědět na souhrn nabídek šesti států výměnou za opuštění výroby obohaceného nukleárního paliva. Zdá se, že západní rozvědky včetně izraelské opět zaspaly. Írán na návrhy nereagoval, zato Hezbolláh v koordinaci s Hammásem zahájil protiizraelskou ofensivu. Teroristé pronikli na území Izraele nedaleko Zariotu, vypálili na dvě Humwee serii RPG a unesli Ehuda Goldwassera a Eldad Regeva. Pronásledující tank Merkava byl vylákán na 300 kg nálož, která jej zničila a zabila všechny 4 členy posádky a vojáka, který šel posádce tanku na pomoc.

Dalším nepříjemným překvapením velení IDF byl úspěšný útok raketou z čeledi Silkworm na jednu z nejnovějších izraelských válečných lodí "Ahi-Hanit". Pro izraelské námořnictvo to byl šok srovnatelný s útokem Al Kajdy na americký torpedoborec USS Cole v Adenu v roce 2000.

Korveta třídy Saar 5, s posádkou 61 námořníků a 10 člennou obsluhou vrtulníku ostřelovala minulý pátek bejrutské mezinárodní letiště, když byla zasažena raketou radarem řízenou C-802 íránské výroby. Obránci vystřelili dvě rakety, první však přeletěla a explodovala v moři. C-802 s doletem 120 km, vypálená z Bejrutu, je vybavena výkonným naváděcím radarem, který pronikl clonou lodních rušiček, a vyhula se i obrannému protiraketovému systému Barak. Při útoku zahynuli 4 námořníci. Izraelské techniky teď čeká nelehký úkol najít proti íránským střelám účinnou obranu.

Není sporu, že útok byl předem naplánován, podobně jako únos dvou izraelských vojáků ve středu 12. července. Asi nebylo náhodou, že raketa zasáhla loď prakticky ve stejném okamžiku, kdy náčelník generálního štábu generál Dan Halutz na tiskové konferenci tvrdil, že operace za osvobození dvou unesených vojáků probíhá úspěšně podle plánu. Ve stejné chvíli mohli diváci hezbollácké televizní stanice Al Manar vyslechnout šéfa organizace Hassana Nasralláha oznamujuícího, že izraelská korveta je v plamenech a potápí se. Navzdory několika náletům izraelského letectva, pravděpodobně mobilní, televizní stanice Al Manar nepřestala vysílat. Nasralláh dále řekl, že Hezbollah má pro Izrael a jeho armádu připravena krutá překvapení. Jeho slova, spolu s obrazem hořící lodi, účinkovala v Izraeli jako studená sprcha.

Důkaz, že útok byl plánován z Teheránu, na sebe nenechal dlouho čekat. Ajatoláh Ali Kamenej i president Achmadinežád v reakci na výzvu představitelů G8 ukončit nepřátelské akce a odzbrojit Hezbolláh prohlásili, že Hezbolláh nikdy neodzbrojí. K nim se přidal i syrský president Assád, který otevřel damašské letiště pro íránská letadla dopravující bojovníkům Hezbolláhu munici a rakety.

Z druhého břehu se naopak ozval známý pokrytec Kofi Annan s návrhem, odsouhlaseným četnými evropskými mírotvorci, že je třeba vyslat do jižního Libanonu kontingent modrých přileb, jakoby tam už 2000 vojáků jednotek OSN nesloužily. Ti se ovšem od chvíle, kdy se Izrael z území stáhnul, neodváží vystrčit nos ze dveří, natož aby kontrolovaly, zda tam muslimští darebáci neinstalují odpalovací raketové posty.

Izrael zatím stále spoléhá na letectvo, jehož úkolem je zničit sklady Hezbolláhu a narušit infrastrukturu tak, aby jeho komandům znepříjemnil pohyb. Odhaduje se, že jednotky Hezbolláhu mají stále k dispozici na 10 000 střel do raketometů a dělostřeleckých raket. Navíc nová munice je dopravována ze Sýrie přes oblast Hermel, která je pevně v rukou Hezbolláhu a kde se také s největší pravděpodoností ukrývá Hassan Nasraláh. Izraelské letectvo podniká okolo 60 náletů denně, včetně rozhazování letáků vyzývajících k odchodu obyvatelstvo žijící v blízkosti cílů patřících Hezbolláhu. Také izraelské dělostřelectvo trvale ničí infrastrukturu a budovy v jižním Libanonu, které slouží za opěrné body a skladiště vojenských frakcí Hezbolláhu. Jak už je u teroristů zvykem, jsou tyto skladny a odpalovací stanoviště poschovávaná ve školách, dílnách a obytných čtvrtích. Bohužel se tyto akce neobejdou bez ztrát na životech civilistů, i když je někdy sporné, kdo je nezúčastněný a kdo ne. V neděli zaútočila letadla IDF na starověký přístav Tyr, odkud bylo vypáleno 15 raket na Haifu, kde zahynulo 8 Izraelců v železničním depu. Podle zbytků se údajně jednalo o prototypy íránské rakety Fajr-3. Při odvetném útoku na Tyr zahynulo 8 Libanonců s dvojím občanstvím a pětičlenná skupina bojovníků Hezbolláhu, kteří odpálili ony rakety na Haifu. Co v tomto místě dělali podvojní libanonští Kanaďané se neví. Dále zahynulo 9 libanonských vojáků, osádka pobřežního radaru, která pomáhal Hezabolláhu při útoku na izraelskou korvetu.

Izraelské bomby zapálily nádrže leteckého paliva na bejrutském letišti (účel tohoto útoku mi není zcela jasný) a zničily logistická a výcviková centra Hezbolláhu v údolí Bekaa a mosty na silnicích mezi Syrií a Libanonem. Vedení Hezbolláhu tyto odvetné akce Izraelců bezesporu předpokládalo, a proto Hassan Nasralláh a jeho šéf štábu Ibrahim Akib, šéf rozvědky a teroristických jednotek Imad Mugniyeh a šéf operací Halil Harab opustili v sobotu v noci Bejrut a přesunuli se do hornatého Hermelu na hranicích Syrie, oblasti kontrolované kmenovými náčelníky, pašeráky a producenty drog, do předem připravených bunkrů. Rozvědka IDF tentokrát opět selhala a vůdcům Hezbolláhu se podařilo uniknout.

Oblast má pod kontrolou "warlord" Imad Mughnieyh, koordinátor teroristických aktivit Al Kajdy, Hezbolláhu a íránských a syrských tajných služeb.Touto cestou dopravily íránské specální služby značné množství munice všeho druhu ještě po zahájení izraelské námořní a letecké blokády. V sobotu pak podle zpráv z izraelských zdrojů dorazilo do Damašku 25 íránských raketových, protileteckých a protitankových expertů, na které čekali Mughnieyohovi převaděči. Pro Izraelce další z nemilých překvapení.

Hezbollah neválčí pro vítězství Hezbolláhu, ani za Libanon, ale vede bitvu za všechny muslimské národy, řekl Nasralláh v televizi.

K jednotkám Hezbolláhu se ve středu v Jižním Libanonu připojili i bojovníci palestinské organizace Džihád Islami, PFLP Achmed Džibrila, které z oblasti Burž Šimali ostřelují Nahariji a pobřeží Galileje. Při izraelském náletu na jejich pozice byl zničen dům, v němž zahynulo podle oficiálních libanonských zdrojů 10 lidí. Raketometné útoky na izraelský Safed přicházejí z vesnice Rumejš obývané křesťanskými Maronity a útoky na město Kirjat Šemona pak z maronitských vesnic Marjayoun a Kleia. Se staršími vsí zatím údajně vyjednávají velitelé izraelských komand a snaží se je přesvědčit k evakuaci, aby mohli základny Hezbolláhu zlikvidovat. Hezbolláh používá křesťanské vesnice a jejich obyvatele jako živé štíty. Izraelci pochopitelně váhají s útokem na vesnice bývalých spojenců a likvidují jen každý kamion, který se na silnicích v této oblasti objeví. V úterý tak letectvo zničilo 18 kontejnerových kamionů v údolí Bekaa. Několik kontejnerových kamionů bylo údajně zničeno i na syrské straně hranic. Zdá se, že zde operují speciální izraelské výsadkové jednotky. Oficiálně to ovšem nikdo nepřizná.

Libanonští představitelé si stěžují, že v kamionech je dopravována humanitární pomoc obyvatelům Bejrutu. Podle dvou enormních explozí kamionů zasažených v ranních hodinách v Bejrútu je zřejmé, že v nich sotva byla voda, sušenky a aspirin. Údajně na nich byly přepravovány íránské rakety Fajr-5.

Izraelský průzkum zjistil, že mnohé rakety jsou odpalovány z ústí tunelů ve svazích nad maronitskými vesnicemi. Ve středu pronikly do této oblasti u vsi Maroun er Ras malé speciální jednotky IDF a v bojích s muslimskými fanatiky zde zahynuli dva izraelští vojáci. Pokusy komad Hezbolláhu proniknout do Galileje zastavily izraelské vrtulníky.

Ve středu odpoledne zasáhly rakety i Nazaret, město se smíšeným arabsko-křesťansko-židovským obyvatelstvem, a zabily dvě arabské děti. Dodnes dopadlo za osm dní bojů na izraelské území přes 1000 raket. V devadesátiminutové baráži se raketometčíci Hezbolláhu pokoušeli zasáhnout rafinerie v Haifě. Zatím se jim to nepodařilo.

Válka se evidentně rozhořela naplno a diplomaté, vlažně se snažící konflikt ukončit, si budou muset ještě počkat. Pokud Hezbolláh neuskuteční svou hrozbu "nedozírných škod", válka neskončí dokud nebude Hezbolláh vojensky zdecimován. Je to zřejmé i z naprosto nerealistických podmínek pro uzavření příměří, které v úterý večer navrhl izraelský ministerský předseda Olmert. Požaduje okamžité propuštění tří zajatých vojáků, stažení Hezbolláhu z jižního Libanonu a jeho nahrazení jednotkami libanonské armády. Vyhnat Hezbolláh se zatím nepodařilo ani silám IDF, natož dvěma tisícům modrých přileb, které se tam někde schovávají. Pokud Izrael nebude aplikovat taktiku spálené země v trojúhelníku vsí Tebnine, Quana a Džouniya, v jehož roklích a jeskyních je vojenské centrum Hezbolláhu, není naděje, že by se muslimské fanatiky odtud podařilo dostat konvenčními prostředky za přijatelných ztrát.

Ač jen málokdo pochybuje, že Izrael má plné právo na obranu, je výběr některých cílů těžko pochopitelný. Ničení pobřežních komunikací, které nevedou ani k Izraeli ani do Syrie, nemůže Izraeli přínést nic pozitivního - jen odsouzení.Zrovna tak vybombardování nádrží na letecké palivo na civilním letišti. Izrael má ve vzduchu takovou převahu, že na letiště ze vzduchu nepronikne žádné letadlo. Olmertova vláda také musí vědět, v jak mocensky slabé pozici je současná libanonská vládu. Jednat s ní z pozice hrubé síly je kontraproduktivní.Ta vláda potřebuje podporu, nemají-li libanonští muslimové, a je jich tam dnes většina, hledat ochranu u Hezbolláhu, Íránu a Syrie. Nelze vést opatrnou válku. Pokud má být vojenská složka Hezbolláhu zničena, musí jít o rychlo a brutální akci a na tu je nyní už pozdě. Chtělo to něco jako inčonskou operaci. Přeříznout Libanon napůl a čistit jeho jižní část z obou stran.A vyklizené území pomalu předávat libanonské armádě.Jenže dnes už je pozdě a ať Izrael udělá co udělá, velkou popularitu si ve světě a zejména v Evropě nevyslouží.

Z projevů prezidenta Bushe i z reakcí některých arabských politků v doletu íránských raket lze vydedukovat, že Izrael dostal na čas volnou ruku. Proč asi? Třeba proto, aby se zjistilo jak daleko Írán pokročil v modernizaci výzbroje, jaké kanály a spojence k vývozu vlastní agresivní zahraniční politiky používá a jak vážně bude reagovat na ohrožení syrských hranic. Je veřejným tajemstvím, že výzvědné služby nemají v zemích ovládaných fanatickými muslimy na růžích ustláno a informace z jejich agenturních sítí jsou těžko ověřitelné. Vždyť ani Saddám nevěděl, co má a co ne. Hlavně, že tomu věřil a s ním i agenti, kterým se takové zprávy dostaly k uším. Válečný konflikt a nikoliv policejní akce, může rozkrýt podhoubí íránsko-syrského darebáckého paktu a nástroje, jichž ajatoláhové a jejich syrské loutky hodlají použít. Může i odhalit, co vlastně svou neobvyklou rétorikou prezident Achmedinežád myslí a je-li ochoten své hrozby uskutečnit.

Považuji tuto poněkud podivnou válku za jakýsi průzkum bojem na íránsko - syrské frontě.