Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996EKOLOGIE: Chruščovova kukuřice na Sibiři
Planeta se zadýchává pod sílící duchnou skleníkových plynů a v bavorském Pockingu uvedli do provozu největší solární elektrárnu na světě. Na ploše 32 hektarů, tedy 44 fotbalových stadiónů, instalovali celkem 57 900 modulů. Jejich výkon činí deset megawattů a proud vystačí pro 3300 domácností. Vše za pouhých 40 miliónů eur (1,2 miliardy korun), informovala tuzemská média pod obrázkem s řadami solárních panelů. Že to je báječné, že právě tudy vede cesta k bezemisní energetice budoucnosti a tohle je takový „malý krůček k ní“?
Jára Cimrman by celý projekt nazval jadrněji „potvrzením toho, že tudy cesta nevede“. Co má s ekologií společného zábor desítek, v případě masového nasazení stovek nebo tisícovek hektarů? Co má společného s ekonomií miliardová investice do nejistého zdroje, který v našich zeměpisných šířkách bude mít vždy stejné postavení jako Chruščovova kukuřice na Sibiři? A vůbec: Jsou bohatí Němci ochotni akceptovat výrobní cenu jedné sluneční kilowatthodiny ve výši deseti eurocentů, aby se pockingská elektrárna kdy zaplatila, když dnes se bouří při třech centech za proud z parních zdrojů?
O svých krajanech si už nedělám žádné iluze: Vadí-li jim za chalupami větrníky, sotva by své obilné lány nechali přeměnit na solární pole.
Zpátky na Titanic. Energie na Zemi jsou stále dražší a konce nevidět. Prostě není jich dostatek anebo je nedovedeme náležitě využívat. Plýtváme, žijeme nad poměry, říkají další jinými slovy totéž. A mezinárodní instituce říkají jasně: Fosilní zdroje, tedy uhlí a ropa, budou přinejmenším do poloviny tohoto století, uhlí pravděpodobně podstatně déle, hrát hlavní úlohu v energetickém mixu naší planety. Spotřeba energie i přes přijímaná úsporná opatření celosvětově poroste. V zápase s hrozícími klimatickými změnami se budou nasazovat nové technologie, které omezí objem emisí skleníkových plynů a dalších škodlivin v energetice uhelné i jaderné stejně jako obnovitelné.
Místo jásání nad solární či větrnou gigantománií bych byl raději, kdyby se tyto peníze dávaly právě na energetický výzkum a vývoj. Nelíbí se nám spalování uhlí? Ale dnešní parní elektrárny mají se svými předchůdci společný pouze princip, tedy kotel, ohřívání vody, turbínu a generátor. Účinnost přeměny tepla se z ještě nedávno špičkových 33 zvýšila téměř na padesát procent. Potřebovali-li jsme tehdy na výrobu jedné kilowatthodiny kilogram hnědého uhlí (a do vzduchu šel kilogram oxidu uhličitého), dnes ze stejného množství paliva získáme až půldruhé kilowatthodiny – a na každou připadne jen 700 gramů oxidu uhličitého.
Takže ano, uhlí má budoucnost, a možná ještě větší, než jsme si kdy představovali. U nás, na rozdíl od sousedů, dochází, takže z tohoto pokroku zřejmě příliš těžit nebudeme.
Obrovský pokrok zaznamenala i jaderná energetika. Ve všech směrech: černobylská havárie postavila na první místo v konstrukci i provozu bezpečnost. I ve stávajících elektrárnách se zvyšuje díky rozsáhlým technickým a technologickým zlepšením výkon a tedy produkce. Na světě už jsou technologie, které umožní využít energetickou konzervu, jakou nepochybně uran je, z více než ze čtyř procent. Takže ani s palivem by v nejbližších až staletích neměl být problém – a současně nové technologie řeší otázku bezpečné likvidace použitého paliva. Zvládne-li lidstvo termojadernou fúzi v průmyslovém měřítku, tím lépe.
Takže i atom je perspektivní, zvláště v zemích jako Česko, kde jiné zdroje aby pohledal.
Na rozdíl od uhelné a jaderné energetiky ta obnovitelná stále ještě čeká na zásadní průlomy, k jejichž dosažení by se hodily třeba i pockingské milióny eur. Zatím si totiž jen bereme, co nám příroda předkládá, aniž bychom nacházeli způsoby, jak se zbavit závislosti na její libovůli. A řadu technologií, pohříchu odzkoušených a spolehlivých, odmítáme. Čínské Tři soutěsky vyvolaly odpor mezinárodního ekologického hnutí. Proti plánům stavět nádrže na Moravě zase protestují tuzemští aktivisté. Podobně, byť v trochu jiném gardu, se vyvíjí domácí větrná energetika, o dalších, rovněž marginálních zdrojích ani nemluvě.
Šetřeme! slyším ještě hlas oponenta. Má pravdu – energiemi se plýtvá snad všude, dopravou počínaje a rozsvícenou žárovkou konče. Vždycky se mi líbily propočty, kolik by se ušetřilo, kdyby se vypínala stand-by zařízení. Pravda, náhrada častěji používaného, a tedy snáz rozbitelného vypínače přijde podstatně dráž.
Jednoduchá řešení se dnes v energetice prostě nenabízejí. Proč se ostatně nepoučit u amerického prezidenta Bushe: Energetická koncepce, jak ji načrtl loni na jaře, musí být šetrná k životnímu prostředí a zároveň efektivní, měla by podpořit domácí produkci, diverzifikovat energetické zdroje a konečně také modernizovat energetickou infrastrukturu. Povšimněte si – žádné slepé uličky, žádná ideologie, žádné správné a nesprávné zdroje.
Jak prosté!
Autor je členem výboru České nukleární společnosti