Říká se, že hlas lidu je hlas Boží. A hlas lidu je slyšet ponejvíce z hospody. To je to pravé místo, kde řadový člověk je schopen bez okolků ozřejmit náhodnému návštěvníkovi nezbytnou strategii pro trénování národního fotbalového mužstva, stejně tak taje politických jednání a důvody, proč něco je tak, jak je, nebo proč to musí být jinak, než se na první pohled zdá. Ale podívejme se na toto místo jinak. Jak by asi vypadala taková hospoda, kdyby byla řízena našimi politickými stranami k obrazu svému?

Jak by tedy vypadala občanskodemokratická hospoda? Všichni příchozí by pili pivo za své peníze. Při vstupu by přispěli jen malou částkou na chod hospody vybranou v rámci vstupného. Nikdo by nikomu pivo nekoupil. Ten nejbohatší by byl nejopilejší. Někteří by nepili nic, točilo by se totiž nejdražší a nejlepší pivo. Značka by byla dána, protože nadnárodní korporace vlastnící 51% hospody by nepřipustila změnu. Hostinský by vydělával, servírky by chodily nahoře bez a před hospodou by protestovali nezaměstnaní, kteří by vyžadovali pivo zdarma. Studenti, kteří chtějí, by si na pivo vydělávali v kuchyni mytím nádobí. Pivo by se dováželo deklarované jako nealkoholické, ovšem během dopravy by se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo na dvanáctku. Výrobce by dostával zemědělskou dotaci z EU na „tekutý chléb“.

Sociálnědemokratická hospoda by se vyznačovala tím, že při vstupu by se každému prohlédla šrajtofle a sebralo se 70% z peněz na společný fond. Z toho by bylo placeno a rozdělováno pivo pro všechny, ovšem podle hlasování, jak je kdo oblíbený. Odborový předák v hospodě by dal hostinskému třetinu z vybraných peněz a ten by mu za to ulil dva soudky na jeho oslavu narozenin. Za třetinu peněz by se uspořádalo referendum o značce piva a další část by se investovala do kakaa, o kterém nikdo nic neví. Ke každému pivu by se musel předkládat certifikát z EU o výrobním postupu, skladování a vystavoval by se doklad z fiskální pokladny ve trojím vyhotovení na předepsaném formuláři A56. Nakonec by se hostinský sám vzdal hospody ve prospěch lidu, protože zákonem by bylo stanoveno, že musí prodávat pivo za 10 Kč, ale nakupoval by za dvojnásobek.

V komunistické hospodě by u vchodu jeden proletář příchozí prošacoval a odebral všechny nalezené peníze a za návštěvníky by zamknul. Po celou dobu by všichni „sušili hubu“ u jednoho piva, protože někdo ukradl fond, nefunguje pípa a koneckonců nikdo nedovezl pivo. Nakonec by osazenstvo odsoudilo a oběsilo hospodského jako buržoazního pohůnka, obehnalo by hospodu plotem s ostnatým drátem, zvolilo nástěnkáře, který by na nástěnku vylepil hesla typu „Splněním plánu pití piv na 160% zasadíme ránu revanšistům“ respektive „V naší hospodě pivo pracujícímu lidu podle jeho potřeb, jak přikázal soudruh Stalin“. Třetina osazenstva by podepsala spolupráci s hospodskou bezpečností, třetina by založila ateistický agitační kroužek a všehospodskou frontu a zbytek by tajně poslouchal z okna přes ulici hluk z ostatních hospod.

V křesťanskodemokratické hospodě by nikdo peníze nevybíral, ale každý by za pivo zaplatil. Ti movitější by založili fond, ze kterého by se platilo malé pivo těm, co na něj nemají. Ti by si ovšem po vypití jednoho kousku odcházeli do ostatních hospod stěžovat na množství a kvalitu rozdávaného moku. Při té příležitosti by se jim nelíbilo ani umístění hospody ve středu ulice a stěžovali by si, že kolem ní musí pokaždé projít. Vstup do hospody by byl povolen pouze v řádném oblečení a v neděli by byla návštěva hospody povinná. Rodiny s dětmi by měly na pivo slevu. Občas by osazenstvo hospodu opustilo a šlo by protestovat k blízkému gay-lesbo baru. Na transparentech by byly nápisy jako “Rodinu tvoří muž, žena a děti!“, eventuelně „Pryč s úchyly od naší hospody“. Na oplátku by jim někdo vylepil na hospodu plakát s nápisem „Nejlepší pivo ve státě“ a „Omlouváme se za zmařené životy tří konzumentů piva“ a pod tím by byl obrázek chlapa s buřinkou a tři rakve.

V zelené hospodě by bylo možno potkat bývalého návštěvníka kterékoliv z ostatních hospod a podávalo by se zásadně zelené kvasnicové pivo. Na každé by byla uvalena zvláštní ekologická daň za dopravu a teplo při vaření. Před hospodou by byla větrná elektrárna. V hospodě by pak v rohu stálo kolo s dynamem, na kterém by se návštěvníci střídali v době, kdy je bezvětří, tedy prakticky neustále. Přesto by část návštěvníků proti větrné elektrárně protestovala z důvodů možného hluku a rizika zabíjení holubů listy rotoru. Na každém stole by vedle půllitru stejně svítila svíčka, protože hospodský odmítl energii vyráběnou z uranu a všichni hosté by byli již z kola dokonale schvácení. Do blízkého gay-lesbo baru by občas někteří z osazenstva skočili na skleničku, přičemž by rozdávali letáky proti globálnímu oteplování a zabíjení velryb.

Berte to s nadsázkou. Ale přesto si neodpustím jednu otázečku. Jaká by byla ta vaše hospoda?