Pro Čechy, Poláky, Ukrajince a další to skoro vždy znamenalo mnoho špatného. A dnešní doba není v tomto výjimečná. Jen se oba soupeři otřepali z konce studené války a už jsou zase kamarádi až za hrob. Většinou tedy hrob někoho jiného. Takže se svět ani moc nedivil, že antiamerický německý kancléř Schröder a zároveň veliký „karatel„ té z ničeho nic nechutně samostatné východní Evropy, co se nějak, snad dějinným omylem dostala do společnosti té „lepší„ části Evropy, skončil v podstatě jako ruský státní úředník plnící pokyny Putina a Moskvy ve strategickém naftovém a plynovém byznysu. Když předem coby „demokratický sociálně demokratický kancléř“dojednal skvělý kšeft, jak bude Moskva dodávat strategické energie Berlínu hezky tak, aby si ostatní ani neškrtli. Jen se, holoubci, hádejte s matičkou Rusí, svoloč, obejdeme se bez vás! A nebudete-li poslouchat, pak uvidíte. Tak se tiše radovala Moskva po podpisu o položení roury pod Baltické moře.

Byznys je byznys, to s nedá nic dělat, vykládali naši komentátoři v novinách, když na tuhle lumpárnu přišel dotaz. Jsem zvědav, co budou říkat dnes, když se ukazuje, že němečtí politici jsou - až na marginální evropské politické trpaslíky jako je Norská strana zelených a podobní exoti - nejhlasitějšími odpůrci americké protiraketové základny v ČR. Ministr obrany SRN Jung by chtěl jednat na úrovni rady NATO-Rusko a podobně se vymezuje ministr zahraničí SRN. Prý aby si, když už, postavili amíci svoje protiraketové základny ve Středomoří a ne v Česku a Polsku. A pročpak to, najednou, holoubci, taková starost?

Ono totiž jde hlavně o to, že když si USA udělají vojenské základny v Česku a Polsku a možná dojde i na leteckou základnu na Slovensku, mají v Moskvě i Berlíně takzvaně „po ptákách“. Americké základny by zcela jistě neumožnily Rusku a Německu předvádět to, co předváděli a předvádějí ve válce v bývalé Jugoslavii, to je jednoho uznat a jiného neuznat, poštvat jedny proti druhým atd.

Ostatně, že Rusko, Německo a Rakousko, tedy někteří jejich politici a politické síly měli prsty v rozdělení Československa, není nic neznámého. Domnívali se, mimo jiné, že „zbytkové státy“ nebudou mít sílu odolat pokusu o revizi výsledků odsunu Němců a Maďarů, a na druhé straně, že se Moskva přes Bratislavu dostane lehce do středu Evropy. Nevyšlo jim to, holenkům. Dokonce na tlak na zrušení tzv. Benešových dekretů museli oficielně reagovat i Spojenci, kteří výsledky II. světové války potvrdili.

Mohli si to dovolit. Spojenci. Jak se často zapomíná, mají totiž stále svoje základny v Německu a demokratičtí Němci s tím souhlasí. Sami totiž dobře vědí, že národ, v němž i šedesát let po prohrané válce existuje většinový názor, jak ukazují veřejné průzkumy, že „hitlerismus“ nebyl zase tak špatný, by bez amerických, anglických a francouzských základen nebylo Německo padesát let tím alespoň tak demokratickým státem, jakým je.

Moskva se díky naftě a plynu po výprasku po rozpadu SSSR vzpamatovala a jakmile přestala mít doslova hlad, přešla okamžitě na agresivní rétoriku. Vůči nám, Polsku, Ukrajině, Pobaltí, Gruzii…

No a co se týče obranné základny u nás a strategického přátelství Moskvy a Berlína přes hlavy střední Evropy výroky německých politiků ji ukazují v plné kráse. Ostatně není od věci, pokud o důvodu německé nevstřícnosti vůči základně pochybujete, připomenout si, že potrefená husa vždycky kejhá.

Budeme-li zde mít americkou základnu, budeme o mnoho bezpečnější nejen před Íránem a Severní Koreou, ale i před našimi německými a ruskými sousedy. Jestliže se na něčem shodou ruští generálové, Moskva ovládaná bývalými členy KGB, naši komunističtí bolševici, normalizační komunisté v ČSSD, západní rudí a maoističtí zelení, antiglobalističtí bojůvkáři v Itálii a Zaorálek, je nutno se mít na pozoru.