Ježíš byl původem Žid
Když jsme se rozhodli se ženou, že pojedeme do Izraele, hned jak jsem se domluvili s příslušnou cestovkou a sdělili naše rozhodnutí rodině a přátelům, byli jsme pasováni na dobrodruhy. Za osoby nezodpovědné, ba dá se říci neseriozní, vrhající se po hlavě do nebezpečných akcí. Snacha pravila: "Jó, do Izraele?! Fakt?" a pohlédla na své dva malé syny, mé vnuky, jako na potenciální nebohé siro… To je blbost, vnuci nemůžou být sirotečci, vnuci jsou…. Sakra co jsou vnuci, když přijdou o dědečka a babičku? Kteří se rozhodli cestovat do míst, kde vybuchují bomby a kdekdo si navlíkne na hlavu punčochu a střílí z kalašnikova, jak ukazuje česká televize, no jak si myslíte že by to s těma starýma osobama mohlo dopadnout, než blbě. To dá rozum, že jo…..
Tak pak, když se něco stane, tak vnuci jsou… no prostě jsou bez dědy a babky. Bez nezodpovědných starých osob. A snacha bez tchyně a tchána. Kteří svým případným zahynutím riskují, že jí, tedy té snaše, nebude kdo mít hlídat vnoučata. Když jdou rodiče za kulturou anebo do hospody. Což je svým způsobem taky kultura. V Česku. To vše hledělo z jejího pohledu. V pohledu se jí zračila obava, neboť druhá babička, co je v Ženevě, je po většinu roku z hlídání poněkud "out". Její muž, náš mladší syn, jak už to tak bývá u ženatých mužů, neříkal nic.
Starší syn pravil, že až přijedeme nazpátek, abych mu vyprávěl, jaký to tam bylo. Což mne zase poněkud zklamalo, že se o svého starého otce vůbec nebojí. A ihned jsem mu svůj dojem oznámil. Nehlo to s ním. Pravil, že po cestě, kterou on v nedávné době s přáteli absolvoval místním autobusem z Chile až do Paraguaje přes Andy, což sice bylo vzrůšo, ale celkem nic proti tomu, co zažívá při častých pracovních setkáních s českými pozemkovými a jinými úřady a soudy, neb je advokát, se nebojí ničeho. Ani mého výletu do Izraele.
Zklamal mne, synek! Vůbec mě v poslední době, co se dal na tohle řemeslo, zklamává. Když například v návalu starosti o to, co bude až tu nebudu, žádám radu, jak to naplánovat, co s tím hmotným, tedy s majetečkem, který zde v tom slzavém údolí zanechám, aby nedošlo k nějaké škodě či zklamání, říká, abych se uklidnil. Že za svoji praxi - a jak mu potvrdili jeho kolegové - ještě nikdy si nikde "zůstavitel" po rozdělení dědictví nepřišel stěžovat. Jo, kdybyste nevěděli, kdo je to "zůstavitel" tak to je ten, po kterém zbylo to případné dědictví.
Kamarádi se ptali, zda se mi před cestou přeci jen strachy nestahuje žaludek. Na to jsem mohl odpovědět s čistým svědomím, že ne. Pocity, které zřejmě měli na mysli, se u mne odehrávají také v oblasti zažívacího traktu, jenže kousek níž a na druhé straně těla. Takové, řekl bych, jisté stahování. A případně svírání.
Jet do Izraele nás lákalo. Výlet do země, kde stojí údajně nejstarší město na světě, do krajiny, kde se můžete podívat na památky na krále Davida, Šalamouna, na faraónova i Napoleonova vojska, do země Filištínských i na hrady křižáků, na místo, kde Herodes vraždil neviňátka a kde stával Chrám, do míst, kde si Pilát myl ruce… Kdo by odolal?
Čekat na to, až se tam přestane válčit, je pitomost. Stačí si přečíst dějepis. O Kaán, Galileu, zem Israel, Ghazu i Golany se válčí už víc než osm tisíc let. Proč by ausgerechnet kvůlivá nám teďka přestali?
Prostě jsme se rozhodli, že pojedeme. A basta! Jako ten děda - Izraelita - v Polsku v šedesátých letech, když se polští Židé stěhovali do Izraele. A soudruzi, aby nevypadali, že jsou antisemiti, se pokoušeli ten odchod trochu přibrzdit.
To si soudruh z ústředí sezval na schůzi soudruhy Židy, co si požádali o vystěhovalecký pas do Izraele. Pohovořili o výhodách socialismu a tradičním přátelství mezi soudruhy Poláky a Židy a pak nenápadně začal líčit strázně, které čekají vystěhovalce ve státě Izrael.
"Soudruzi Židi," pravil soudruh, "v Izraeli to není jako u nás! Tam většinu roku panuje vedro. Co říkám vedro, tam je strašný vedro! Tam celý měsíce neprší a neprší a slunce pálí…. řeky vyschnou, potoky jsou bez vody, strašnej hic …."
Starší dědeček sionistického původu, sedící v hledišti v druhé řadě, se po těch slovech zamyslel, pak zatnul pravou ruku v pěst a praštil s ní do dlaně levé ruky. "Uh," udělal přitom.
Ajta, ajta, to jsem to s tím suchem asi trochu přehnal, řekl si v duchu soudruh a aby to vylepšil změnil taktiku: "Ovšem taky tam hrozně občas z ničeho nic prší! Co prší! Leje! Jako z konve! Z hor se pak řinou obrovský záplavy, voda odnese všechno, co jí stojí v cestě…" říká a kouká na dědečka Izraelitu.
Děda sevře levou ruku v pěst, praští s ní do pravé dlaně a praví: "Eh!"
Soudruh dokončí přednášku a vyzve k diskusi. Nikdo ani muk. Když je ticho už dlouho, obrátí se soudruh na dědu a řekne: "No ty, soudruhu, tam v tý druhý řadě, ty si si něco říkal?! Nestyď se a řekni to všem! No, neboj se, dneska už se to může!"
Stařík se zvedne, prolomí prsty, podrbe nos a řekne: "No, soudruhu, voni jak říkali vo tom hrozným vedru v tý Izraeli, jak tam furt jen svítí slunce, tak jsem si řekl: "Uh, tak to ty starý galoše nechám doma!" Ovšem jak dál povídali, že tam taky děsně prší, všude plno vody, tak jsem si to rozmyslel: "Eh, jsou to sice starý galoše, ale vezmu je s sebou!"
Galoše jsem si s sebou nevzal, ani žena ne. Co to znamená, že "teplota se zdá být 30° C", jsme se nedozvěděli, ale letěli jsme. Když jsem dokázal vystát v Římě čtyřhodinovou frontu před Vatikánem, abych se podíval jak bydlí současný první náměstek Krista a jak vypadá hrob toho prvního náměstka, co bych se nejel podívat do země, kde se On narodil, žil a zemřel. A na Jeho hrob!
Přestože jsem křtěný u svaté Ludmily a žena v pravoslavném chrámu tuším svatého Nikoly, nikterak nám přitom nevadí, co odpovídají dnešní moderní Izraelci, když se jich zeptáte na Ježíše Krista. Podle nich se: "Ježíš Kristus narodil jako Žid, žil jako Žid a zemřel jako Žid." Myslím si, že o tom se nedá moc pochybovat. .
To se mnoha hluboce věřícím katolíkům nelíbí, ale o to víc bylo zajímavé vydat se s některými z nich na zájezd po stopách Krista po zemi Israel. A nejen po jeho stopách. Jak vidíte i na obrázcích.
P. S. Všude v kostelích jsou zobrazováni Kristus i Panna Maria jako Evropané. Jen v Seville, tam mají v městě jeden kostel, kde jsou oba vysochaní a nakreslení tak, jak asi vypadali. Jako Židi. Běžte se tam podívat, je to ve starém městě, hned u starých pevnostních zdí na pomezí mezi starou židovskou a starou arabskou čtvrtí. Je fantastické, že tam ty sochy vydržely od středověku dodnes.

Václav Vlk

********************

A tady je konečně ta pozvánka:

 

Dovolujeme si Vás pozvat na výstavu fotografií

Václava Vlka

" Buď zdráv, Jerusaléme "

Výstava se předvede v literární kavárně Jericho
v Opatovické ulici 26 v Praze 1
od 11.7 do 14.8.2006

Vernisáž vč. malého občerstvení bude odstartována dne 11.7.2006 v 17.00 hodin.

Srdečně zve autor,
Amerex Praha spol.s r.o.
ALEA Tours & Trade
a samozřejmě internetový Neviditelný pes

***********