„Přál bych si, abych se raději narodil jako pták,“ řekl. „Přál bych si, abychom se raději všichni narodili jako ptáci.“ (Hokus Pokus, 1990)

Předminulou středu, 11. dubna 2007, zemřel světově uznávaný mistr slova a černého humoru, spisovatel Kurt Vonnegut, Jr. Ať už si to přiznáme, nebo ne, stala se mnohá jeho díla nesmrtelnými také pro žánr science fiction, pojďme se podívat na autorovu cestu životem a jeho literární odkaz světu.

Vše začalo v roce 1848, kdy Clemens Vonnegut senior imigroval do Spojených států. Jeho syn a Kurt se 22. listopadu 1913 oženil s jistou Edith Lieberovou v Indianapolis. Před samotným narozením Kurta juniora na svět přišli jeho bratr Bernard (1914) a sestra Alice (1917), samotný Kurt Vonnegut, Jr. 11. listopadu 1922. V letech 1928-1936 navštěvoval Orchardovu základní školu v Indianopolis. Od roku 1936 do roku 1940 pak chodí na Shortridgskou střední, kde se projevují jeho novinářské a spisovatelské vlohy, editoval studentské noviny Shortridge Daily Echo. Od roku 1940 do roku 1945 se událo několik věcí, které nejspíš nejvíce zformovaly jeho spisovatelského ducha. Byla to vysoká škola (absolutorium z biochemie na Cornell University - sloupkař a redaktor Cornell Sun), nástup na vojnu a kurs strojního inženýrství, 14. května 1944 spáchala jeho matka sebevraždu. V listopadu 1944 byl poslán do Evropy, na západní frontu, kde byl jeho oddíl – Druhý batalion, 432. regiment - rozmetán v bitvě u Bulge.

To, že někteří z nás umí číst a psát a trochu počítat, ještě neznamená, že si zasloužíme dobýt vesmír. (Hokus Pokus, 1990)

Vonnegut bloudil několik dní mezi liniemi, až byl 22. prosince zajat Němci. Vojín Vonnegut byl poslán jako zajatecká pracovní síla do Drážďan, kde pracoval v továrně, která vyráběla vitamíny obohacený javorový sirup pro těhotné ženy. Spolu s ostatními americkými vězni bydleli v bývalých mrazírnách drážďanských jatek několik pater pod povrchem země, to byl také jediný důvod, proč jako jeden z mála přežil bombardování Drážďan spojeneckými letadly v noci z 13. na 14. února 1945.

Viděl jsem to město před tím, než jsem zalezl do úkrytu, a potom, když jsem vyšel ven - jednou z reakcí byl smích. Dovedu si představit i příšerný smích obětí z Osvětimi.

Američtí vězni, mezi nimi také Vonnegut, byli najati jako hledači mrtvol. Vytahovali mrtvé z trosek a skládali je na vysoké pohřební hromady. Když už těla v krytech zapáchala, sebrali zajatci mrtvým cennosti a němečtí vojáci s plamenomety těla zpopelňovali přímo tam. Bombardování Drážďan si tenkrát vyžádalo 130 000 obětí. O 35 let později Vonnegut řekl: „Říkám obvykle, že jediná lidská bytost na této planetě profitovala z tohoto náletu, který musel jistě stát desítky milionů. Nálet nezkrátil válku ani o desetinu vteřiny, neoslabil německou obranu nebo útok, neosvobodil jedinou osobu z tábora smrti. Pouze jedna osoba na tom vydělala – ne dvě, nebo pět, nebo deset. Jen jedna. Já. Dostal jsem tři dolary za každého mrtvého.“ (O několik let později Vonnegut řekl, že dostal čtyři dolary za každého, ještě později to bylo pět dolarů, a tak není vyloučeno, že to jednou nebude třeba sedm dolarů).

Válka pro Vonneguta v jistém smyslu skončila 22. května, kdy se dostal zpět do USA a později byl vyznamenán řádem Purpurového srdce. 1. září 1945 se oženil se svou středoškolskou spolužačkou a láskou Jane Marii Coxovou, se kterou se poprvé setkali v mateřské školce. Zapsal se na antropologii na univerzitě v Chicagu a pracoval jako reportér pro Chicago City News Bureau.

Knihy člověka učí imaginaci. Ti z nás, kteří nemají ve svých hlavách okruhy imaginace zničené informačními dálnicemi, se podívají do něčí tváře a vidí příběhy. Pro všechny ostatní je obličej prostě jen obličejem.

V roce 1946 obhajoval svou disertační práci "On the Fluctuations between Good and Evil in Simple Tales", která byla sborem antropologické fakulty odmítnuta. Rok 1947 přinesl práci v General Electric Company Research Laboratory, v Schenectady, stát NY, na postu autora pro styk s veřejností, zajímavostí určitě bude, že jeho starší bratr Bernard v G.E. pracoval jako výzkumník. V tomto roce se narodil jeho syn Mark. O dva roky později následovala dcera Edith.

Povídky začal publikovat v roce 1950, z nichž ta první se jmenovala Report on the Barnhouse Effect (Zpráva o Barnhousově efektu) a je z rodu SF, ale byla otištěna v časopise Collier's. Ve specializovaném SF časopise (Galaxy) se objevil až v roce 1953 s povídkou Unready to Wear (Nezpůsobilé k okamžitému použití). Jeho prvním románem je Player Piano (Mechanické piano, česky 1979) z roku 1952 (první dotisk byl vydán pod názvem Utopia 14), v němž se popisuje budoucí průmyslová společnost a lidé žijící bez cíle. I jeho další román The Sirens of Titan (Sirény z Titanu, česky 1985) byl u nás přeložen. Nepříjemné Vonnegutovy zážitky z války, kdy byl Němci zajat a jako vězeň přežil děsivé bombardování Drážďan, se odrážejí v jeho pozdějším románě Slaughterhouse Five (Jatka č. 5, česky 1973). Jak je patrno, tak se jeho plodné autorské období neslučovalo s prací a v roce 1951 opustil G.E. a přestěhoval se do Provincetown v MA, kde se začal živit psaním na plný úvazek.

Slova rázem přeskočila ze stránky do mé mysli a byla tam vřele přijata. Ta slova byla parafrází Ježíšova vybídnutí: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři.“ (Kolíbka, 1963)

Přestože jsme napsali, že psal na plný úvazek, bral drobné bokovky, aby oživil rodinný rozpočet. V letech 1954–1956 Kurt Vonnegut vyučoval angličtinu v Hopefield School na CapeCod, což byla škola emocionálně labilní děti. V té době také založil svou vlastní prodejnu s automobily: dalo by se říci, že byl v tomto odvětví minimálně stejně úspěšný jako jím stvořená postava Dwayna Hooveraze „Snídaně šampiónů“- byl druhým Saab dealerem ve Spojených Státech. V roce 1954 se narodila dcera Nanette.

Rok 1957, přesněji 1. říjen, byl den, kdy zemřel Kurtův otec. Rok na to podlehla jeho sestra Alice rakovině a její manžel John zemřel při vlakovém neštěstí (utopil se, když vlak sjel z otevřeného mostu do řeky), pro Kurta a jeho manželku bylo jasné rozhodnutí adoptovat jejich tři děti (Tigera, Jima a Stevena).

Všem dosud nenarozeným, všem nevinným chumáčům beztvaré nicoty: Pozor na život.

Vraťme se však k jeho dílu. Během padesátých a šedesátých let publikuje množství časopisových povídek – ty, které by mohly lépe platící časopisy odmítnout, posílal do odlehlých sci-fi časopisů (jako například Traveller's World nebo Worlds of It). Se zánikem velkých časopisů a s nimi i povídkového průmyslu vyvstal Vonnegutovi problém, jak se uživit. Řešením byly paperbacky. Jejich výhoda spočívala v tom, že jejich autorovi stačila jedna kapitola a osnova, aby dostal zaplaceno. Jejich nevýhodou naopak byla skutečnost, že se jim nikdy nedostalo recenze a že byly povětšinou vyprodány na autobusových zastávkách. (Tato kapitola Vonnegutova života mimochodem velmi připomíná jednoho z hrdinů jeho knih – osamělého a opovrženého autora, vydávajícího své povídky v porno časopisech – Kilgora Trouta). Tři - výše zmíněné - Vonnegutovy prvotiny vyšly jako paperbacky: „Mechanické piano“ (1952; což je novela o tom, kam může vést zdokonalování strojů a technický pokrok – v mnohém připomíná Čapkovo R.U.R), „Sirény z Titanu“ (1959; pojednávající o smyslu lidského života: dopravit náhradní díl pro porouchaného robota na planetu Titan, aby robot mohl přes celou galaxii dále vysílat signál AHOJ) a „Matka noc“ (1962; kniha o nacistických zločincích a o vině, kterou nesou. Celý příběh je retrospektivou hlavního hrdiny – válečného zločince Hawarda Campbella Jr., který čeká v izraelském vězení na soud. Jméno Hawarda Campbella Jr. je odvozeno od Johna Campbella Jr., redaktora sci-fi časopisu Astounding, který kdysi Vonnegutovy práce odmítl a tak Kurt „vyrovnal skóre“).

Vonnegut poté vydal další díla: „Kolébku“ (1963; která záznamem toho, co dělali vlivní Američané, když byla svržena atomová bomba na Hirošimu), „Bůh Vám žehnej pane Rosewater“(1965; tato kniha vyšla jako vázaný originál a jako první Vonnegutově knize se jí dostalo také recenze) a ve vazbě znovu vyšlo „Mechanické piano“ a „Matka noc“. V letech 1965–1967 se mu dostalo dokonce dostalo příležitosti vyučovat v autorském semináři na University of Iowa. Roku 1967 se Vonnegut účastnil výměny spisovatelů mezi Spojenými Státy a Sovětským Svazem (na americké straně se této výměny dále zúčastnili Edward Albee, Arthur Miller, William Styron a John Updike). Vonnegut se tehdy velmi spřátelil s Felixem Kuzněcovem.

Následuje vydání povídkové sbírky „Vítejte v opičárně“ (1968, č. Mustang, 1994) a „Jatka č. 5“ (1969; v této knize nejvíce čerpá ze svých válečných zkušeností: hlavní hrdina, americký občan, totiž nejdříve zažije bombardování Drážďan, poté se ožení s tlustou Američankou, zplodí s ní syna a nakonec je unesen létajícím talířem na planetu Trafalmador). Roku 1970 vyučoval psaní na Harvardu a téhož roku také napsal „Všechno nejlepší, Wando June“ pro Broadwayskou scénu a později pro film.

Tohle byla totiž skrznaskrz neškodná planeta, až na ty děsně veliké mozky. (Galapágy, 1985)

Roku 1971 se rozešel se svou první ženou Jane Marie (rozvedli se až v roce 1979) a sám se odstěhoval do New Yorku, města osamělých srdcí. Na dalších deset let se centrálním námětem jeho tvorby stává osamělost. Ve stejné době navíc prodělal jeho syn Mark záchvat schizofrenie a léčil se v psychiatrické léčebně, jako osvobození napsal knihu „Expres do ráje“. Další traumatizující zkušeností té doby byl příchod široké popularity po letech v ústraní (byl tehdy zvolen místopředsedou amerického PENklubu). Toto téma je opět zachyceno ve „Snídani šampiónů“, kde se v podstatě totéž stane Kilgoru Troutovi. Tato kniha, „Snídaně šampiónů“, vyšla roku 1973 ve vydání 100 000 kopií a později se jí dostalo také filmové podoby (scénář se mimochodem Vonnegutovi velmi líbil). Roku 1976 vychází „Groteska“, kniha věnovaná Laurelovi a Hardymu. O rok později se Vonnegut stal dědečkem, když se jeho synu Markovi narodil syn Zachary. V roce 1976 se znovu oženil, a to s fotografkou Jill Krementzovou. Následovaly knihy „Kriminálník“ (1979), „Květná neděle (1981), "Ostrostřelec Dick“(1982), „Galapágy“ (1985) a „Modrovous“ (1987).

Roku 1987 Vonnegut krátce navštívil své přátele v Praze, mimo jiné také svého překladatele Jaroslava Kořána, a shlédl divadelní představení inspirované jeho novelou „Groteska“.

Nám pocit, že lidi prostě kašlou na to, jestli se tahle planeta bude točit dál, nebo ne.

Zatím posledními knihami tohoto autora zůstává novela „Hokus Pokus“ (1990; kde vystupuje postava šílené manželky, ve které by se daly najít rysy šílené matky Vonnegutovy), dále autobiografická kniha „Osudy horší než smrt“ (1991) a novela „Ostroočko“ (1997).

V roce 2000 se podrobil krátké hospitalizaci v nemocnici po nadýchání se kouře z požáru jeho malého bytu. V září začal vyučovat kurs pokročilého psaní na Smith College a v listopadu byl jmenován titulem State Author for New York.

Proč zrovna já? To je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime. Proč zrovna vy? A proč my, když se to tak vezme? Proč vůbec něco? Prostě proto, že tento okamžik je. Viděl jste někdy brouky lapené v jantaru?... A právě tak jsme my polapeni v jantaru tohoto okamžiku. Neexistuje žádné proto.

Romány:

• * Mechanické piano, 1979 (Player Piano, 1952)
• * Sirény z Titanu, 1985 (The Sirens of Titan, 1959)
• * Matka noc, 1992 (Mother Night, 1961)
• * Kolíbka, 1976 (Cat's Cradle, 1963)
• * (God Bless You, Mr. Rosewater, 1965)
• * Jatka č.5 aneb Křížová výprava dětí, 1973 (Sloughterhouse five or Childerns crusade, 1969) (recenze)
• * Snídaně šampiónů, 1981 (Breakfast of Champions, 1973)
• * Groteska, aneb Už nikdy sami!, 1981 (Slapstick, 1976)
• * Kriminálník, 1994 (Jailbird, 1979)
• * Ostroočko (Deadeye Dick, 1982)
• * Galapágy, 1998 (Galápagos: A Novel, 1985)
• * Modrovous (Bluebeard, 1987)
• * Hokus pokus, 1995 (Hocus Pocus, 1990)
• * Časotřesení, 1997 (Timequake, 1997)

Krátké fikce a eseje:

• * (Canary in a Cathouse, 1961)
• * Vítejte v opičárně (Welcome to the Monkey House, 1953,1968)
• * (Wampeters, Foma and Granfaloons, 1974)
• * Květná neděle: Autobiografická koláž, 2004 (Palm Sunday, 1981)
• * (Fates Worse than Death: An Autobiographical Collage of the 1980s, 1991)
• * Tabatěrka z Bagomba (recenze a ukázky)

Použité zdroje:

• http://www.vonnegutweb.com/
• http://ld.johanesville.net/vonnegut
• http://www.scifiworld.cz/author.php?AuthorID=60
• http://www.legie.info/index.php?autor=325
• http://en.wikipedia.org/wiki/Kurt_Vonnegut
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Vonnegut
• http://www.vonnegut.com/
• http://lidovky.zpravy.cz/zemrel-spisovatel-kurt-vonnegut-d4h-/ln_kultura.asp?c=A070412_084247_ln_kultura_hlm
• http://neviditelnypes.zpravy.cz/best-of-hyena-zemrel-kurt-vonnegut-dtr-/neff.asp?c=A070417_100414_neff_wag