29.3.2024 | Svátek má Taťána






LITERATURA: Fantasy & Science Fiction 1/2007

20.3.2007

Fantasy & Science Fiction F&SF 1/2007TOPlistPůvodně na prosinec avizované předvánoční číslo magazínu Fantasy & Science Fiction (viz zde) se do prodeje dostalo teprve koncem minulého měsíce (k nám do redakce ještě trochu později) a věřte tomu, že bylo skutečně laděné na poklidnou sváteční atmosféru. Pěkné povídky nejsou nikterak akční a svým plynulým a vesměs "nedějevovým" (ono se v nich cosi děje, ale jakýmsi pomalým způsobem se vypráví o všedních životech) vývojem si plynou čtenářovou myslí, občas trochu uspávají nebo děsí, ale rozhodně jsou dimenzované na klídek a příjemné posezení nad šálkem dobrého a horkého nápoje.

Novelety

Delší útvary v podobě novelet připravil časopis hnedka tři. Labyrint stromů (Claudia O’Keefeová) vypráví metafyzický příběh jedné ženy, která se posedle usadila kdesi uprostřed amerických lesů, živoucího organismu, který své panenské místo na Zemi chrání všemi dostupnými způsoby. Hrdinka Carla popisuje svůj postoj k tomuto lidmi zapomenutému kraji a svůj vztah k tomu, proč tomu tak je. V jednom z maloměstských barů, na hranicích území lesa, se seznámí se sympatickým Landrym, který je pro ni poslední možností, jak si udržovat své lidství, zároveň ji však poskytuje netušené pochopení a porozumění až do dramatického (na poměry tohoto čísla) finále. Průměrná záležitost dokáže oslovit zejména jedince s vyvinutým smyslem empatie a souznění s přírodou.

Michael Libling vykřesal jiskru napětí a mrazivé zábavy na (dnes už) klasické zápletce typických Američanů ztracených kdesi na samotě u dálnice (oblíbené téma současných hororů). Zvláštní skadninávská rodina působící mormonským dojmem a pozvolné budování zápletky, společně s neobjasněným napětím, člověka dráždí až do překvapivého, možná poněkud morbidního, závěru povídky Vánoce na horách, který povídačku o jednom Štědrém večeru vyšvihne o stupínek výše.

Zato Vandoise a netvor Alexe Irvineho potěší milovníky příběhů v příbězích jiných příběhů. Kousek od dálnice I 25 se nachází podivné skalní město, které bylo svědkem bezpočtu krveprolití, mimojiné bylo, kdysi dávno, bohatým nalezištěm prehistorických pozůstatků dinosaurů. Mladý pár, Jeff a Cindy, se ocitne v této plotem uzavřené oblasti a seznámí se s hlídačem Jarrettem Bigelowem, který je zasvětí do pohnuté historie tohoto kousku půdy, stejně jako do příběhu muže, kterého zabil - na jeho přání. Samotná noveleta poskytuje tři příběhy. První z nich - kostra vyprávění - povídá o mladých lidech, poslouchajících Jarrettův osud, jehož součástí je příběh muže, jenž si přál zemřít kvůli neviditelnému kostěnému monstru. Nesmějte se, dostatečně duchařská záležitost, která osvětluje tradici povídaček hodících se k plamenům táborových ohňů.

Povídky

V povídkách mírně zaujmou dvě SF záležitosti, které jsou vědeckofantastické spíše z pohledu časového umístění a velmi pěkně nadhozené tématiky, zbytek tvoří nudná paralela Swiftova Gulivera s "přízviskem" cesta tam a zase tam. Zpestřením, ačkoli průměrným (přesto úsměvným) je Morressyho Kendrigern. Mezižánrově působící, Nebulou oceněná, povídka Tvor Carol Emshwillerové nebyla lehká záležitost a nejspíš ji, stejně jako já, nedoceníte po prvním přečtení, přesto si nemyslím, že by tato sonda do problematiky důvěry a vztahů mezi odlišností hlavních aktérů (s jasným přesahem k varování nad zneužitím vědy, lidské nadřazenosti a neprozřetelnosti) získala byť jen nepatrnou šanci, kdyby ji měla hodnotit česká veřejnost. Poslední Opálová koule (SF) Roberta Reeda zapůsobí odlišnou formou, čistou třetí osobou s občasnými dialogy.

Matthew Corradi s prací Na cestě do Obrova zaujme příběhem dívky, která přerostla své okolí (fyzicky) a vydala se hledat bájnou zemi obrů. Během své cesty se sama stává větší a větší, aby poznala lidskou podstatu a prohnilou povahu ve vztahu k odlišnosti. Postupem času, když je stále dále od své domoviny se prostředí mění a zvětšuje, nebo dívenka zmenšuje. Potkávají ji však podobné problémy, snad odlišné pouze tím, že jako malá je mezi giganty bezmocná. Paralela s Guliverem, v druhé části s Alenkou, může být na snadě. Konec příběhu si může dovolit odhadnout každý ze čtenářů předem, nebude se mýlit.

Dale Bailey a jeho Konec světa, který jsme znali, temně a se sarkastickým nadhledem, zároveň však s jasnou úctou k dystopistům, paroduje různé vize konce světa, ať už si vzpomenete na Den trifidů, Konec civilizace, Chvalozpěv na Leibowitze či Posledního člověka (a mnoho dalších postkatastrofických vizí). Skvěle napsaná povídka přináší nový, satirický pohled na přeživšího jedince. Autor se nebál použít netradiční formu vyprávění s otevřenými komentáři ke čtenářovi, stejně otevřeně cituje z krvavé lidské minulosti a utrpením prodchnuté dějiny, případně se odvolává na samotného Wyndhama. Snad v každém díle se zbytek civilizace (či jedinec) snaží jít dál a bojovat s nepřízní osudu. Bailey po nejlepším vzoru svých předchůdců nešetří bezútěšností, ale překvapuje cynismem a hrdinovým flegmatickým, laxním a nehrdinským přístupem. V pojetí Baileyho se stává dopad katastrofy definitivním a konečným - rezignace na budoucnost a totální nezájem jedince - to tu ještě nebylo. Asi nejlepší práce magazínu.

Dlouhý, krátký a vysoký od Morressyho na scénu opět přivádí Kedrigerna a jeho Princeznu. Kedrigern, mocný a uznávaný čaroděj, tentokrát však schovaný před světem a vychutnávající si klid svých dní, přijme neobvyklou cestou podanou nabídku krále trpaslíků. Vtip a morální poselství Morressymu nedošel, takže s chutí za vyřešením obvykle neobvyklého případu.

Poslední dvě záležitosti jsem už uvedl. Řekněme, že Tvor Emshillerové ze začátku působí dojmem ryzí fantasy, až později se dopracuje k děsivější a lidštější vizi vědecké fantastiky, záleží na úhlu pohledu, který nám dovolí autorka vnímat. Opálová koule Reeda zase bodují děsivou vizí budoucnosti založené na sázkařském šílenství, které ovlivňuje osudy lidí podle odhadů sázkové kanceláře zvané lidstvo. Vždyť není lepší se o nejlepším konání poradit s davem lačným sázení?

Publicistika

Jiří Popiolek se zamyslí nad géniem Gaimanových děl, jejich nadčasovostí a podrobně probere také Duitsova Ptah Hotepa. Překladatelka Dana Krejčová zavzpomíná na "nedávno" zesnulého Davida Gemmella. V posledním článku se Petr Kotrle zabývá Legendami české fantasy (ed. Ondřej Jireš) a povídkovou sbírkou Petry Neomillnerové Vlastní krev. Petra mile překvapila nejenom vysoká úroveň české fantasy, srovnatelná s anglo-americkou, ale také celková pečlivost a láska, s jakou byly Legendy české fantasy zpracovány.

Magazín F&SF 1/2007 přinesl rozličnou směs kvalitního počteníčka, směs složenou z odlišných přístupů, různorodých žánrů, přesto vyváženou a vhodně naladěnou na Svátky. Bohužel jsme si minulé Vánoce museli obohatit jinými literárními volbami. Na své si tak přijde zejména čtenář upřednostňující inteligentní a literárně vyspělou četbu, ti, kteří chtějí několik kapek krve navíc, se snad dočkají v dalším čísle, které by tu mělo být, než se nadějeme.

Jan Pechanec










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...