Třetí číslo české verze magazínu Fantasy a science fiction nabídlo na svých 140 stránkách neuvěřitelných osm povídek (šest krátkých a dvě novelety). Nepřijdete samozřejmě o trochu té literární publicistiky a nově slovo vědy z úst Pavla Housera (šéfredaktora serveru Scienceworld.cz), ale o tom všem až níže. Přestože si na své nepřijdou milovníci hard sf, tak vás F&SF 3/2006 rozhodně nezklame.

Slovo úvodem z klávesnice Martina Šusta vybízí k mejlování návrhů a připomínek na adresu fandsf@email.cz, ujišťuje nás, že se z periodika nestane mix okrajových, nežánrových sloupků, ale vzhledem k závazkům s americkým originálem zůstane záležitostí povídek, několika knižních rozborů a nově občasným záletem do světa vědy.

První povídka napoví Po čem srdce touží, bohužel ne vaše, ale srdce nejmocnějšího z mágů - Merlina. Garth Nix se vrací do artušovských legend (vzpomínáte si na F&SF 1/2006 a Paní jezera?), aby nastínil a obohatil svět anglosaských legend. Stárnoucí Merlin se připravuje na svůj odchod z tohoto světa, ale zanechává po sobě rovnocenou náhradu v podobě žáčky Nimue. V předvečer získání hvězdy se odehrává drama o nenaplněné lásce konfrontované s mladickým nadšením ze získání čarodějné moci. Bohužel pro aktéry je získání moci skloubeno se ztrátou toho, po čem srdce touží ze všeho nejvíce.

Jiří Popiolek se rozepsal o románu Steva Cockaynea Tuláci a ostrované. Zamýšlí se nad propracovaným světem převyšujícím běžný průměr, ovšem ne bez chybiček, daných jistou zploštělostí postav. Na druhou stranu se jedná o důstojný začátek série a ne zcela vypsaného autora, což může mít za následek pouze nárůst kvality, přicházející s dalšími pokračováními.

Noveleta, ne úplně neznámého, Roberta Reeda popisuje možnou návštěvu Země přátelskými mimozemšťany a člověk si ujasní, Jaké to vlastně je. Na osobních zážitcích rozverné Pauline, intelektuálky Serene, pomalejšího svalovce Samsona, normální a sympatické Glory a pro předchozí zmíněné neznámého Jima, se dostáváme do našeho světa zítřka, kterého poctili návštěvou emzáci. Glikpici jsou beztělnými stvořeními, schopnými symbiózy s jakýmkoli nervovým systémem. Přislíbili lidstvu nové technologie a přátelství, jenom si budou na pár hodin užívat pocitu z lidského těla. Nejčastěji si nevybírají ani vědce či politiky, ale mladé obyčejné dívky. Nápaditá četba vrcholí silnou pointou, aby nás postavila před vlastní touhy, naivitu a ukázku moci globální společnosti. Co všechno pak může způsobit anomální signál z vesmíru a objevení neznámého objektu v blízkosti Země...

Dětství určitě chybí mnoha z nás, rádi si zavzpomínáme na radost z her, dobrodružství v každém okamžiku naší naivity a upřímnosti, jež se ztratila kdesi hluboko v dálavách let. K návratu do vzpomínek vám určitě pomůže následující práce.
Kultovní dílo Poslední jednorožec Petera S. Beagla nejspíš českého čtenáře příliš nepotěšilo, ale o to víc si můžete spravit chuť povídkou Dvě srdce. Malá Zuza žije ve vísce terorizované po léta velkým gryfem (mýtické zvíře mezi orlem a lvem). Ani několik králem vyslaných výprav si s obludou neporadilo a ta si začíná jídelníček obohacovat dětmi vesničanů. Malá Zuzka se rozhodne, že se vypraví za králem a požádá ho o pomoc do čtvrtice. Cestou ke své úlevě narazí na duo čarodějů, stárnoucího Šmedrika a jeho družku Bětu, kteří ji po krátkém přemlouvání vezmou za králem Lírem - skutečným hrdinou v očích svých podaných.
Jaké je však překvapení, když narazí na infantilní torzo stárnoucího muže. Přes narůstající příznaky stáří však nevyprchalo veškeré nadšení z milovaného vládce a při vzpomínce na svou lásku jednorožkyni a ztracené dny slávy se vydá na poslední tažení.
Roztomilá a celkem svižně napsaná noveleta si zaslouží pozornost zejména pro naivní převyprávění skrze statečnou Zuzu. Pohled na svět očima dítěte a odlehčená forma sice mohou připomínat pohádku, což však není na škodu, občas si zasloužíme trochu pohodového uvolnění.

Překladatel Petr Kotrle připomene (a věřím, že zejména mladším milovníkům fantastiky), že existuje jistá Ludmila Vaňková, autorka historické beletrie z dob Přemyslovců. Překvapením pak je její první román z roku 1977 - ryzí sci-fi - Mosty přes propast času. Nedávno volně navázala pokračováním Čas čarodějů. Přes veškeré kvality i drobné nedostatky však čtenářskou obec může přitáhnout poslední odstavec článku Z propasti času: První knihu označuje původní obálka za "romanticky laděnou, sociálně orientovanou vědeckofantastickou literaturu," druhou za "historicko-fantastický" román, přičemž obojí je poměrně výstižné. Určitě to není četba pro příznivce hard SF, spíš pro romantické povahy - ale i ty mohou být zaskočeny tím, jak snadno a rychle končí u Vaňkové postavy v objetí a v loži. (str. 67)

Druhá noveleta Michaela Shey nese název Jiná cesta a trochu připomíná Sekvenci imago (F&SF 2/2006) předhazováním děsivých a nepochopitelných obrazů. Carl Larken asi nevyšel z Vietnamu tak úplně psychicky zdráv. Podařilo se mu vychovat rodinu, aby ji po několika šťastných letech opustil, protože mu vnuknutí ukázalo cestu odříkání, vedoucí až k nesmrtelnosti. Jiná cesta je organizace pomáhající lidem na okraji společnosti. Carl zapříčiní osudové rozhodnutí jednoho mladíka postiženého AIDS, ředitelka Marjorie se snaží Carla najít a promluvit si s ním o tom, stejně tak policie, a do podivného svatostánku tohoto asketického veterána se přimíchá jeho bývalý žák Guy. Cestou k nesmrtelnosti se nemůžete vydat jen tak, potřebujete k tomu vzkřísit dávného boha. Bohové se bohužel rodí skrze oběti a mnoho zbytečné krve. Po zážitku z Jiné cesty se jen tak neoklepete.

Bruce McAllister napsal dva romány a v české kotlině jsme se s ním mohli seznámit v povídkové sbírce Alien sex (Když otcové jdou). Po letech tu máme druhý překlad povídečky Sedmá dcera. Na strunu mého vkusu se mu nepodařilo uhodit hříčkou evokující horor. Kromě zajímavého nápadu a odkazu na dům, kde kdysi přebývala autorka Frankensteina toho tato mysteriózní povídka nemá příliš co nabídnout. Snad až na snově vyšperkovaný styl.

Pavel Houser si připravil o trendech v odvětví nanotechnologií. Samotný název poskytne celkem dobrou představu, o čem bude řeč: Nanotechnologie se zhlédly ve schopnostech DNA. Pan Houser přívětivou formou popularizuje a s pomocí odkazů na díla autorů fantastiky naznačuje možné směřování výše uvedeného oboru.

Nedostižný luštitel záhad Henghis Hapthorn (premiéra postavy a autora ve Fantasy & Science Fiction 1/2006) se vrací a během svého turné po galaxii narazí na svého soka podvodníčka Mitrica Galvadona. Bez pomoci analytického mozku se hrdě postaví záhadě podivného Artefaktu Thimů a stroji času. Opět si užijeme klasickou a vtipnou detektivku s poněkud levným, ale o to překvapivějším a grandióznějším koncem.

Předposlední zastávka nese jméno stanice Carol Emshwillerová. V Knihovně narazíme na podivný svět chlapců a dívek. Chlapci likvidují knihy a lži v nich schované, neboť pouze skutečnost je tím pravým. Dívky naproti tomu objevují různé pravdy ve vědění ukrytém v knihách. Mužská část plemene vyrazí zničit symbol druhé strany, ale mise se úplně nevydaří. Celá jednotka je hanebně svedena knihovnicemi a pouze vůdčí Gabb se pokusí započít zkázu vědění. Během příběhu se střídavě dostává z uvěznění a dokončuje ďábelský plán, přičemž okouzlí sličnou a křehkou Yawn. Jediné poselství dorazivší do mé mysli spočívá ve zjištění, že muži a ženy jsou dva naprosto odlišné druhy a jejich soužití nemusí být vždy snadné. Abych pravdu řekl, nudil jsem se až nezdrávo.

Beletristickou tečkou je obyčejná pohádka o Vilíkovi a mravencích Terry Bissona. Malý Vilík je zvídavé dítě a decimuje armádu mravenců, kteří jsou po každém útoku větší a větší až jsou velcí jako Vilík a sežerou ho. Rodiče to nijak nepřekvapí a je jim to líto, protože tatínek přivezl patřičný dárek. Tohle bylo snad ještě horší než podivní Medvědi objevují oheň a ti se dostali do různých antologií (namátkou Mistrovské kusy, Síň slávy mistrů fantasy 2: Nejlepší fantasy povídky všech dob, To nejlepší ze science fiction: První reprezentativní ročenka). Je sice pravda, že se autorovi podařilo vytvořit určitou atmosféru, ale tak neoriginální náměty neinfikují mou krevní skupinu.

V Listárně F&SF si přečteme zkrácený dopis pana Jiřího Maliny a následnou odpověď Martina Šusta.

Třetímu vydání nového F&SF by člověk mohl vytknout snad pouze absenci pořádného science fiction, ale třeba se zablýská na lepší časy právě vycházejícím čtvrtým sešitem.