28.3.2024 | Svátek má Soňa






LITERATURA: Ikarie 8/2006

7.8.2006

Ikarie 8/2006Psát recenzi na periodikum, které vychází měsíc co měsíc už patnáct let není podle mého názoru příliš šťastné. Vždyť samotný čas prověří jeho kvalitu nejlépe. Následující článek je tak spíše vyjádřením mého pocitu ze 196 čísla časopisu Ikarie pro srpen 2006. A proč? Protože mám tenhle časopis rád a o každou radostnou novinku je třeba se podělit.

Předchozí Ikarie ( 7/2006 ) mi přišla poněkud zmatená – přesunuly se barevné strany, změnil jejich obsah, celková grafická úprava byla poněkud neuspořádaná. Proč tomu tak bylo, vysvětluje Vlado Ríša hned v úvodníku aktuálního čísla: „V onom čísle, které bylo upravováno na poslední chvíli, pouze ubylo barevných stránek. Podle rozhodnutí vedení společnosti vydávající Ikarii však půjde o změny daleko hlubší. (…) I toto číslo je přechodné, neboť Ikarie se vrací k původnímu rozvržení obsahu, tedy jedna třetina zahraničních povídek, jedna třetina domácích povídek a jedna třetina publicistiky.“

Ve výše zmiňovaném úvodníku je také zmínka o tom, čeho si každý čtenář všimne vzápětí poté, co vezme Ikarii do ruky. Celý časopis zeštíhlel. Naštěstí ale jen absenci barevných stran, ne jejich celkovému úbytku. Což je první z důvodů ke krátkému radostnému křepčení, protože, a teď ruku na srdce, za celou dobu přítomnosti barevných stran si redakce nedokázala poradit s jejich obsahem ani grafickou formou. A nyní je čas nahlédnout do „útrob“ časopisu samotného.

Už při prvním letmém prolistování je zřejmé, že celkové grafické řešení mnohem více sedí černobílým stránkám s modrými nadpisy a záhlavím. Dalším pozitivem, alespoň pro mě určitě, je návrat kompletní publicistiky až za poslední domácí povídku. Pokud si tedy někdo chce nejprve přečíst publicistiku a další teoretické texty najednou, nemusí už časopisem zběsile listovat tam a zpět.

A teď již k samotnému obsahu. Začnu hezky od publicistiky, tedy od konce. I v tomto čísle pokračuje Ikarie v sérii rozhovorů, jimiž představuje aktivní účastníky čs. fandomu. Tentokrát je tím zpovídaným vydavatel a knihkupec Karel „Netopejr“ Petřík. Následuje představení Basila Poleduriuse coby tvůrce hudby k filmové fantasy klasice Barbar Conan, reportáž z prvního Crweconu, jehož hlavní událostí byl křest komiksové knihy Nitro těžkne glycerinem, herní recenze Šifry mistra Leonarda a dvoustranou se SF workshopem Ondřeje Neffa – Rok kontaktu. Další dvoustrana patří Jaroslavu Petrovi a jeho stále velmi kvalitní a léty prověřené rubrice Fantastická věda ( jen doufám, že právě jí se nebudou týkat v úvodníku avizované „daleko hlubší změny“). Františka Vrbenská v tomto čísle představuje dalšího mýtického hrdinu – tentokrát nás zavede na exotická místa Asie ve vyprávění o Opičím králi.

Na začátku filmového bloku, jehož obsahem jsou také tradiční filmové a DVD recenze, Klapka a filmová soutěž, se nachází dvoustrana věnovaná natáčení amatérského sci-fi muzikálu Gorth. Kromě krátké sondy přímo do natáčení je součástí článku také rozhovor s Pavlem Źďárkem, tvůrcem a zároveň představitelem hlavní role. Právě takovéto články, přibližující tvorbu českého amatérského SF hnutí jsou tím pravým ořechovým. Jen víc takových.

Po informacích ze světa filmu se na úplný závěr dostávají ke slovu také tradiční zprávy ze světa tištěného písma. Ještě před smrští knižních recenzí a přehledu toho, co za uplynulý měsíc v žánru vyšlo, se opět na dvoustraně představuje komiksová řada Transmetropolitan, který autor článku M. Pohl popisuje jako: „komediální sociálně-politické akční drama zasazené do sci-fi prostředí.“

Tak a teď k tomu hlavnímu, co si nechávám jako onu pověstnou třešinku na dortu, k samotným povídkám.

V první zahraniční povídce Michaela Swanwicka Tep toho stvoření se vydáme spolu s dvojicí astronautek na jupiterský měsíc Io, abychom sledovali jejich boj o přežití. Povídka získala cenu Hugo. Druhá povídka nás přenese prostorem i časem na britské ostrovy roku 1300 pod hradby Okřídlené věže, která dala povídce i její název, právě ve chvíli, kdy se k ní valí přesila obléhatelů. Nejedná se ani tak o fantasy jako spíše o historickou fikci, která je však podaná velmi uvěřitelně.

Českou SF scénu zastupuje hned trojice autorů – David Šenk, Vladimír Zbrodský a Pavel Řihošek. Povídka Davida Šenka Překročte práh vypráví příběh lidské ženy, která je po mimozemské invazi a ovládnutí Země násilím odvlečena na cizí nepřátelské světy. Díky zástupci rasy Kar-herů, který se rozhodl prozkoumat její schopnost překročit Práh, se jí však dostane jedinečné příležitosti seznámit se a poznat filozofii a kulturu nejvýznačnější rasy mimozemského Společenství. Úvod a zápletka je velmi dobře rozehraná, škoda jen příliš násilně useknutého závěru.

Vladimír Zbrodský se představuje povídkou s nelineárním dějem Stíny z minula, snad inspirovanou částí básně Paula Verlaina. Bez okolků musím přiznat, že tohle nebyl můj šálek kávy, ale věřím, že si své čtenáře najde.

A na závěr to nejlepší. Hned z prvních řádek poslední české povídky Drtivý dopad, je jasné, že Pavel Řihošek podá možnou zkázu Země při srážce s obrovským meteorem patřičně odlehčenou formou a s nadhledem. Po delší době je tak v Ikarii skutečně vynikající humorná povídka. Za všechny fórky a vtípky alespoň jeden citát ( patřičně vytržený z kontextu ): „Jenom jsem kýval hlavou a pil jednu vodku za druhou, ale ať se snažil sebevíc, pořád jsem měl dojem, že větší kraviny jsem neslyšel od té doby, co první český prezident začal mluvit v televizi.“

Bohužel i v tomto čísle se vyskytlo několik chyb a nepřesností. Ta první unikla grafikům hned na titulní stránce v rámečku s upoutávkou na publicistiku. Díky nedůsledné grafické úpravě to vypadá jakoby se článek Františky Vrbenské jmenoval Opičí král Sun Gorth – Muzikál český a fantastický ( viz obrázek ). V úvodníku pak Vlado Ríša doufá, že: „Ikarie bude i nadále vaš9m oblíbeným časopisem.“ Největší kaňkou ne celkovém dojmu z nové Ikarie jsou ale přehozené stránky číslo čtrnáct a patnáct v povídce Okřídlená věž.

A nakonec následuje mé oblíbené Suma sumárum. Přestože se Ikarie 8/2006 nevyhnula několika výše uvedeným chybám, je díky skvělému výběru povídek na velmi dobré úrovni. Tomu přispívají i kvalitní ilustrace, které ve všech případech opravdu ilustrují jednotlivé povídky a nejsou jen shlukem vyšrafovaných a neidentifikovatelných čar.

Pokud tedy bude Ikarie pokračovat v kurzu nastaveném tímto číslem, není proč si myslet, že se nevrátí na výsluní zájmu čtenářů fantastických příběhů. Také nezbývá než se těšit až plné dvě třetiny obsahu budou opět tvořit jen a jen povídky ( jak slibuje Vlado Ríša ve svém úvodníku ), protože hlavně tento literární útvar je tím, kvůli kterému si já i spousty ostatních Ikarii kupuji.

Henry










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...