25.4.2024 | Svátek má Marek






LITERATURA: Pevnost 4/2007 - New Weird

11.4.2007 13:00

Pevnost 04/2007TOPlistNový subžánr nebo jenom hnutí, říkáte si, když se setkáte s úspěšnou nálepkou New Weird - nového podivna, které do českých končin zaneslo nakladatelství Laser. Už podle obálky dubnové Pevnosti a úvodníku Tomáše Němce snadno poznáte, čemu se magazín na svých stránkách věnuje. Tomáš jasně naznačil nejasné přístupy k této nové "značce" či "žánru", záleží na úhlu pohledu. Nejdůležitější však je, že se autoří snaží posouvat fantastickou literaturu dále a nekostnatí v zajetých kolejích.

Rubrika Co se děje upozornila na stále se neuvěřitelnou rychlostí přibližující Parcon 2007 v Nitře, uzávěrku Sithské literární soutěže Darth Erben, 20. duben, kdy proběhne Nosferatu Night a dánskou animovanou komedii Terkel. Dubnová otázka Pevnosti adresovaná T. Jirkovskému, ilustrátoru D. Petrovi a překladateli M. Žáčkovi zněla: Jak byste definovali New Weird? Jak dotázaní odpověděli se dozvíte uvnitř magazínu.

V Tématu čísla se osoba nejpovolanější, tedy Martin Šust, rozepsala (na Sconu rozpovídala, kdo nepřišel může si počíst) o New Weirdu jako o fantazii okovů zbavené. V článku se dozvíte o původně žertovné provokaci M. J. Harrisona a "zakladatelích" tohoto odvětví fantastiky, která se asi nejvíce vyznačuje spřízněností autorů a jejich osobitým a tvůrčím přístupem k tvorbě fantastiky. Typické pro ně je kombinovat různé žánry, ať už fantasy se steampunkem a urban fantasy, proč vlastně ne, "nové podivno" snad opravdu není neznámé čtenářům fantastické literatury, vždyť pod hlavičkou nakladatelství Laser-book již vyšlo dostatek románů, abyste si mohli udělat dobrou představu, nejvíce však táhne ikona Chiny Miévilla a výborná péče právě zmíněného nakladatelství, takže se pro českého čtenáře stává tento literární proud sběratelskou záležitostí. Pevná vazba a obálky Edwarda Millera si zaslouží své místo v knihovně.

Tím jsme se dostali k druhému článku, pod který se z poloviny právem podepsal opět Martin šust, jedná se totiž o rozhovor s dvorním výtvarníkem Lesem Edwardsem, produkujících neutěšená a atmosférická akrylová plátna pro obálky české edice New Weird. Tento světoznámý britský výtvarník (*1949) vystudoval VŠ uměleckou v Hornsey. Kromě rozličných technik a pseudonymu Edward Miller se jeho tvorba objevila ve všech prestižnějších anglických a amerických nakladatelstvích (alespoň na obálkách knih - zejména hororové ilustrace).

K tématu se později ještě vrátíte prostřednictvím hodnocení mimořádné laserovské edice New Weird a to po všech stránkách, alespoň podle Jiřího Popiolka a trochu také čtvrtým rozhovorem s britskou fantasy autorkou Steph Swainstonovou (opět interview Martina Šusta), která tvrdí, že její postavy neumírají hrdinskou smrtí. Nechci vás zmást, proto upozorňuji, že ke druhému a třetímu rozhovoru se vrátíme níže. Podotknu ještě, že u každého povídání si s autory nechybí Martinův životopisný medailónek. Tématu čísla se okrajově dotýká také výběr prvotřídních zahraničních povídek.

Vraťme se však k dalším stálým rubrikám, nerad bych, aby jste získali pocit, že dubnová Pevnost je ryze monotématická, nebojste se - není. O tom také svědčí Bulvár Alfa Ralfa Darth Ziry, zmiňující několik zajímavých okamžiků (před)minulého měsíce. Připomenete si tak střípky z Trpasliconu, autogramiády Juraje Červenáka či několika koncertů. Protistranu vyplňuje reklama na chystaný překlad úspěšného bestselleru a cenami ověnčeného románu Jonathan Strange & pan Norrell S. Clarkeové. To, že opravdu neprohloupíte, když se s knihou v květnu chystáte nesvědčí pouze sbírka prestižních ocenění, ale také pečlivá překladatelská práce Viktora Janiše, tisíc stránek textu a obsáhlá ukázka na černobílých stranách Pevnosti. pokud ani to nezabere, těšte se na příští číslo, kde se dozvíte více. Osobně vám mohu říci, že to bude stát za to, vždyť Anglie devatenáctého století a právě probuzená praktikovaná magie skýtá neuvěřitelné možnosti.

Martin Fajkus připomene, že Mirek Žamboch dopsal svého Drsného spasitele - svou nejakčnější knihu dlouhé a plodné kariéry. Vypadá to, že se máme na co těšit. Kdyby jste si dovolili pochybovat, pak na vás čeká rozhovor pana Fajkuse se samotným autorem, stejně jako kratičký a nezbytný životopisný medailonek. Jak podotkl Míra Žamboch: "U Drsného spasitele bylo těžké nevyměknout, být tvrdý na hrdiny až do konce".

Pod kočičími hlavami JirešLiterární novinky "čéka" nabudí na Jonathana Strangeho a pana Norrella Susanny Clarkové, Kena Wooda Jirky Procházky, Gemmellova Lva makedonského, sedmého Pottera Rowlingvé nebo antologii Jireše a Kudláče s názvem Pod kočičími hlavami (jak z názvu nepřímo vyplývá, jedná se o kolekci městské fantasy). Kdo pravidelně sleduje Sarden, pak už letmo přelétne stručné zprávy ze světa. Martin Šust v úvodníku zmíní, jak u nás fantastika vzkvétá a také se stále více zkvalitňuje, vždyť už nestačí pouhé nadšení porevolučních let, z nichž do dneška neúspěšná nakladatelství nepřežila.

Třetí rozhovor patří nejspíše PR rozhovoru s autorem Kronik Světakraje Paulem Stewartem. Tento cyklus pro čtenáře od 10 do 100 let překládá Viola Lyčková, ale pro jaké nakladatelství už se z ryze komerčního článečku nedozvíme. Do literárních recenzí zabrousíme skrze Perlu z moře fantastiky, tentokrát přes Žambochova Seržanta. Knihou měsíce se stali akční Žoldnéři Tomáše Bartoše, podle ohlasů prvoplánovitá řežba, kterou nemusí strávit všichni čtenáři.

Milovníci deskových her zaplesají, vždyť David Bimka jim opět představuje další gamesu. Dreamblade patří totiž ke špičce figurkových her, které se u nás dají sehnat. Trochu jsem se pozastavil nad zjištěním, že hra je určena pouze pro dva hráče, ač se mi to z popisu nezdálo. Po hře si můžete přečíst ukázku z příští pevnostní knihy z pera Petra Heteši. Podle několika řádků textu to vypadá na detektivkou střihnutou akční scifárnu. Název Šest diamantů tak asi nebude konkurencí automobilky Mitsubishi.

Po březnovém rozboru "komiksového filmu" (ač toto spojení někdo nenávidí) 300, s českým podtitulem Bitva u Thermopyl, následuje recenze Vojty Čepeláka, jenž tomuto skoro kultovnímu snímku přiřadil hodnocení 70 % a já s ním musím naprosto souhlasit. "... klade otázku, zda pro kované příznivce drsných snímků nebude 300 moc měkká a pro ty ostatní příliš tvrdá."

Ghost Rider pro změnu Daniel Storch úplně pohřbil 30 % a člověk mu musí dát za pravdu, vždyť se nebál vyjádřit to, co jsem osobně pouze naznačoval. Artur a Minimojové asi příliš nezabodovali u Daniela Řeháka, prostě pěkný dětský průměr, holt Bessonovi sluší jiný žánr. Most do země Terabithia se z reklam tvářil jako ryzí fantasy podobné Narnii, ale Ďuro Červenák tuto mýlku objasní, kdyby se náhodou někdo divil jeho 70 %. U filmu zůstaneme společně s Ďurou Červenákem, jenž informuje o chystaných filmech. Co takhle počkat si na Kingovu Temnou věž nebo Millerova Ronina. Kdo zná Jacka Bauera alias K. Sutherlanda, pak se může těšit na jeho hlavní roli v Ajově Mirrors. Kromě dalších horkých novinek pojal úvodník jako udičku pro nedočkavce, takže se dozvíme, co nás bude čekat v létě. Létě roku 2008.

Saša Pavelková informuje o bitevních anime obrech nebo jejich menších bratříčcích. Kdo viděl kultovní Ghost in the Shell, tak ví, jak mohou robotičtí mechové vypadat, pro lepší přiblížení si pak vzpomeňte na souboj Ripleyové nasoukané do trochu divného vysokozdvižného vozíku v nákladním doku vesmírné lodí. Znalce pak nepřekvapí, že vznik mechů, neboli lidmi řízených robotů, se váže k roku 1956.

O další zasvěcování do fenoménu LARP se postará Petr Braťka, Petra Neomillnerová se v Magii zaměří na čarování Za svitu voskovic. Františka Vrbenská představí Grace O´Malleyovou - pirátku a rodina Slívových nám ukáže něco ze současnosti a historie Nového Zélandu.

Nadešel čas pro povídky, tentokrát dvě zahraniční a dvě české, všechny čtivě mrazivé, jednoduše báječné.

Joseph Edward Lake Jr. pracuje jako manažer, ale přesto se osvědčil jako čerstvý vítr v literární fantastice, vždyť v roce 2002 získal cenu J. W. Campbella pro nejlepšího nováčka žánra. Láhve duší jsou po Zahradách vlahé noci (Trochu divné kusy 2) teprve druhou prací přeloženou do češtiny, což neznamená, že nepřesahují výrazný nadprůměr. V příběhu Jásona, kdysi šlechtického synka, vyvstávají kulisy podivného světa Nehynoucího Města. Politikaření a pletichaření známé našemu světu tu skrze příběh chlapce, který se ze dna musel propracovat zpět, ne-li přímo na vrchol, tak alespoň k jeho úpatí. Ponurou a bezútěšnou realitu, kdy člověk jedná tak, aby si zachránil holý život dává vyprávění notný punc skutečnosti a původně pohádkové bíločerné barvy dobra a zla získávají na dalších odstínech. Samotný Jáson má svůj cíl, své touhy a ne všechny z něho dělají zamilováníhodnou postavu, jeho běloba byla poskvrněna dehtem a špínou krutého boje o přežití. Stejně tak další hlavní, i záporné postavy v nás vyvolá rozporuplné pocity, neboť její čerň se leskne a někdy z odraženého světla vyniká zářivými odstíny bělavých paprsků slunce. Ať už je to bývalý trpaslík (rodem sice člověk, leč drsné praktiky a omezování růstu v mládí dokáží své) a sluha Jásonovy rodiny Bijaz, nebo vypočítavý Ignatius. Nitka delší povídky se pak omotává okolo láhví, které by měli obsahovat duše zemřelých, ať předků či nebohých vazalů. Jáson s Ignatiem spolu musí uzavřít partnerství, které by mohlo být přínosné pro oba. Zatímco Ignatius pátrá po svém předkovi, Jáson skrze něho objeví hluboko ukryté city a vzpomínky. Atmosférická práce neobsahuje příliš složitý a překvapivý příběh, to vše vyvstává společně s četbou, jaksi na pozadí, jak jsem uvedl výše. Obrazy neskutečna a podivna, ve kterých můžeme hledat odlesky naší historie i současnosti.

Kirsten Jane Bishopovou známe díky románu Vryté město, povídka Umění umírat pak patří k jejím prvním pracím a s postavou pistolníka Gwynna v sobě nese předzvěst Vrytého města...
Na rozdíl od předchozí povídky bych právě tuto zahrnul do definice New Weirdu. Ač se mi zdálo vyprávění banální, bylo napsáno zkušenou rukou spisovatelky, která se nebojí experimentovat a nabourávat klasická klišé. Už samo prostředí, v němž Mona Nebeská povýší na umění vlastní smrt. Jako skrytý, a přesto jasně viditelný, druhý plán můžeme hledat paralelu se současnými lidskými hyenami - novináři, alespoň těmi, kteří jako paparazzi čmuchají a šmírují okolo obyčejných, byť slavných, lidí a nenechají na nich nitku suchou. Být známý je určitě daň, kterou musí osobnosti platit, není to však neschopnost obyčejných smrtelníků žít a ozvláštňovat své život, neztratili jsme schopnost žít své životy a místo nich chceme prožívat ty, které patří našim idolům?
Směsice obrazů, novinových útržků a pocitů se odráží v děsivé realitě Gwynnovi hry s mladým novinářem Siegfriedem. Obraz, který v očekávanou poslední hodinu Mony autorka popsala patří k nezapomenutelným, děsivým a nepochopitelným. Gwynn ač jsem se s ním setkal poprvé, už nikdy nebude patřit k mým oblíbeným hrdinům. kirsten Bishopová popsala drsnou stránku našeho světa, kde lidský život neznamená nic.

Zpívající prach Edity Dufkové po zážitku s Bishopovou vypadá i přes technologická fakta jako slabý odvar, nápaditá a fundovaná hříčka o nanotechnologiích. Hrdina Sany disponuje novou várkou nanobotů schopných přestavovat DNA, které se vážou pouze na svého prvotního hostitele, o což má zájem konkurence. Zajímavá záležitost, složená z nespočtu krátkých útržků zabírá pouhé dvě stránky - a to je, bohužel na škodu příběhu, zasloužil by si více, takhle si na ni po několika dnech ani nevzpomenete.

Ti, kteří zůstali uvnitř Otomara Dvořáka popisují tvrdý život malého nárůdku uzavřeného uvnitř ohromného organismu, postupně zjišťujeme, že mladí chtějí z nedobrovolného vězení ven. Postupně odkrýváme legendy doprovázející historii chátrající a degenerující civilizace. Zpola očekávaná a zpola překvapující pointa nepatří k žádnému happyendu. Otomar Dvořák zvládá řemeslo skvěle, v povídce se tak nenudíte zbytečnými dialogy nebo příliš protáhnutou akcí. Temto a styl, pěkné počtení.

Povídky v tomto čísle jsou vybrané s citem i jistým záměrem, rozhodně však nepatří k nejveselejším a nejoptimističtějším, což však nemusí nikterak snížit váš požitek s četby. Zahraniční práce pak nejspíš zapadají do proudu nového podivna, nejspíš si budu muset některé práce, třeba Miévilla, přečíst a doplnit si tak literární vzdělání, vybírat však budu pečlivě.

Nejucelenější Pevnost ve své dubnové podobě poskytla stejně ucelený pohled na svěží a neotřelý "subžánr" fantastiky a jak jste si zajisté mohli všimnout, nabídla požitek pro všechny ostatní čtenáře. Nezapomeňme, že nabízí za stejnou cenu přílohu v podobě Dechu draka.

Jan Pechanec










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...