25.4.2024 | Svátek má Marek


MÉDIA: Pár poznámek k zoufalství české kinematografie

29.5.2006

Ale bude to natvrdo, a proto odrazuji od dalšího čtení všechny, kteří si vydělávají na chléb jejich vezdejší ve filmovém průmyslu. Mohlo by se stát, že je naštvu.
A to se vůbec nehodlám zabývat kvalitou tzv. českých filmů natočených a promítaných po roce 1989.

Jak jsem slíbil :

1) Promítání pohyblivých obrázků na zeď či na stříbřité plátno byla, je a pořád bude nic než pouťová atrakce, která publikum fascinuje. A to natolik, že je ochotno zaplatit vstupné za přístup do stanu/do sálu, kde se promítá film.
( podotýkám, a to bez sarkasmu, že se v kině platí předem, zatímco v restaurantu až po konzumaci... )

2) Kinematografická projekce a jí předcházející natáčení filmu je tedy obchodní artikl vznikající především, i když ne vždy, za účelem finančního zisku.

3) Filmoví tvůrci se snaží budoucím divákům připravit takovou podívanou, která bude dostatečně atraktivní, aby došlo k přemístění peněz z kapes diváků do kapes producentů. To je poměrně poctivá dohoda: naše zboží- vaše peníze.

4) Občas.., někdy.., ale zřídkakdy!!, dojde k tomu, že se natočený film může považovat za umělecké dílo.
Jenže to se skutečně stává jen výjimečně.

5) To, že většina natočených filmů se za umění nepovažuje a dokonce se ani za umění považovat nechce, je přirozené. Vždyť jde přece jen o to, jak natáhnout platící publikum...
Ach ano - na tu pouťovou atrakci.
Požitek z výtečné visuální show je fajn, ale nemusí nutně znamenat, že jsme si vychutnali umění.
Ostatně, všem, kteří se zajímají o umění v kinematografii, je dávno známé, že kvalitní filmová díla je nutno hledat mimo distribuci pro masy (- pro zisk). Primitivům to primitivní, chce se říci.
Česká kinematografie v tom není ( a nikdy nebyla ) výjimkou.

6) A tak tedy prosím všechny lidi, kteří se motají kolem českého filmu, aby se odpoutali od bolševického pojetí kinematografie jako služky revoluce, a též je důrazně žádám, aby mi přestali nutit, abych jim financoval jejich umělecké a "umělecké" projekty prostřednictvím nějakého pofidérního fondu (= další nepřímé daně).
Natáčejte si filmy, bez omezení, budou-li dobré, rád zaplatím vstupné na jejich projekce.
V současnosti je velmi těžké definovat, co je "český film".
Znamená to snad, že je financován z 50% z českých zdrojů? Nebo ze 75%? Že český je režisér, ale nevadí, že scénář je kupř. rakouský? Že ve dvou hlavních rolích hrají Čech a Slovenka? Kde je to kritérium? Kdy film "český" ještě je, a kdy už ne?...
I proto si myslím, že jakýkoli, pro občany povinný, fond "české" kinematografie je neoprávněné vydírání.
A rovněž prosím, aby filmaři přestali tvrdit, že kinematografie je něco víc než literatura, výtvarno, divadlo, hudba, fotografie, tanec...
Pokud s tím filmaříci nepřestanou, musím si o nich myslet, že jsou ´lháři nenažraný, zlodějský´.

7) Možná bych byl smířlivější, kdyby ti, kteří ten svůj úžasný film považují za To_Opravdové_Umění_Které_Patří_Lidstvu, nějak zajistili, aby se při projekci nevybíralo vstupné.
- Hmmm, to asi ne, že? -
Samozřejmě … , většina z nás přece prodává svou práci a chceme mít peníze alespoň na chleba s máslem.
Ale tím spíš je správné, aspoň já si to myslím, nechat si dobře zaplatit za dobrou práci, za takovou, která se dobře prodává. Ale škemrat peníze od těch, kteří naši práci nepotřebují, to je nejen nemravné ale i ubohé.

8) Asi by se kterýkoli český filmový režisér či producent dost divil, kdyby mu z jeho honoráře vláda strhla 3 - 15 % na provoz hypermarketů. Anebo literárních nakladatelství. Anebo na provoz soukromých galerií...

9) A abych nezapomněl - dokumentární film ... ach jo, já nemám rozumné řešení.
Dokud si čeští boháči neuvědomí smysl slova ´mecenáš´ a dokud jim česká vláda nevytvoří přijatelné podmínky pro naplnění významu toho slova, bude se česká dokumentaristika potácet na hranici smrti. Což je sice smutné, nikoli nevysvětlitelné. Čtenáři bulvárního tisku a diváci tzv. reality shows, ti původní český dokument nepotřebují. Burani v politice už vůbec ne.

Teď se jenom těším, který český filmař/producent, a taky jak, vysvětlí mi, proč je hypermarket/nakladatelství/galerie/pekařství méně důležitější než promítání pohyblivých obrázků na pouti, které se dnes říká kino.
Kdybych chtěl být hodně dotěrný, zeptal bych se kinematografického cechu, kolik $$ poukázali vloni ve prospěch ... kupř. Škole J. Ježka pro nevidomé děti.

A i kdyby nedošlo k vysvětlení, pořád mi ještě zbývá cesta pasivního odporu. tj. bojkotovat projekce českých filmů a raději utrácet koruny v art-kinech za opravdovou kvalitu, anebo si cokoli(!!) stáhnout do compu a usmívat se tezím V.I. Lenina o filmu ve službách proletářské revoluce.

(autor článku je mim, clown, scénarista)

Josef Tichý