6.5.2024 | Svátek má Radoslav


MÉDIA: Přitroublí komentátoři a nepoučitelní rychlomluvci

24.11.2006

Mediální obraz není divadelní kulisa, kterou můžete podle potřeby měnit. Platí to zejména pro politiky a je škoda, že to Mirek Topolánek nechápe.
Právě on totiž vede s novináři podivný boj. Jejich kritika se také nesla jako ozvěna víkendovým kongresem ODS.

Příčina a následek
Už před kongresem mluvil šéf ODS o hoších, kteří "věří přitroublým novinářům víc než vlastnímu rozumu". Po něm se zase posmíval všem, kteří se "vážně zabývají četbou přitroublých komentářů".
Co přitroublého média o Topolánkovi napsala? Celkem realisticky referovala o nesouhlasu, jaký v řadách strany způsobila jeho ochota jednat s Jiřím Paroubkem.
Topolánek na to zareagoval starým trikem, který spočívá v záměně příčin a následků: snažil se veřejnost přesvědčit, že kritika jeho námluv s Paroubkem v ODS ve skutečnosti neexistovala a vyvolaly ji až zlovolné články v novinách. Šéf občanských demokratů tak připomíná Stanislava Grosse, který si také pořád myslí, že jeho pád zapříčinili novináři, a nikoliv fakt, že lhal o financování svého bytu.

Pirueta
Byl to Mirek Topolánek, kdo narýsoval obraz ODS jako strany, která nepřipustí jakoukoliv spolupráci s ČSSD a neudělá žádný ústupek, který by Paroubkovi umožnil návrat k moci.
Tento obraz občanským demokratům pomohl k drtivému vítězství v senátních a komunálních volbách. Pár týdnů po nich ale týž Topolánek změnil strategii. Místo zásadovosti najednou mluví o odpovědnosti.
Není to pirueta tak smrtelná jako ta Kalouskova před pár měsíci, v něčem se jí ovšem podobá. Je to pragmatické politické rozhodnutí, ale zároveň riskantní tah, který nemusí vyjít.
Topolánek by měl napnout všechny síly, aby svůj tah vysvětlil. Rozpaky vyjádřené komentáři a tlumočené zpravodajskými články nutně musí cítit také významná část voličů. A co Topolánek dělá? Argumenty jsou pro něj přitroublé, stejně jako novináři, kteří o nich referují.

Svěží vánek Topolánek
Paradoxem je, že Topolánek přišel do politiky jako člověk, který s komunikací problém neměl.
Působil jako politik, který říká, co si myslí, a říká to tak, aby mu ostatní rozuměli. Byl to dojem, kterému sám napomáhal, například svými pochvalnými výroky o "kulích" Evžena Tošenovského.
Strana umořená dlouhým panováním arogantního a elitářského Václava Klause takového politika ve svém čele přivítala. A přijali ho i novináři. V tom momentě vznikl mediální obraz, který Topolánkovi nejprve vyhovoval ("svěží vánek ... Topolánek"), později mu však začal vadit. To když najednou chtěl být považován za seriózního předsedu konzervativní strany.
Jenže s obrazem v médiích se nedá žonglovat podle nálady. Pořád tak zůstává zafixována představa politika sice sympatického, ale poněkud prostoduchého, který rychleji mluví, než myslí (kolikrát jen tuto větu komentátoři použili?). Politika vybaveného sice jakýmsi zdravým selským rozumem (už to zní v českém prostředí poněkud pejorativně), ale na rozdíl od předchůdce poněkud nedovzdělaného.

Vstřícný nepřítel
K Mirku Topolánkovi je to určitě nespravedlivé, ale částečně si za to může sám: tím, jak na začátku ochotně kráčel základům svého mediálního obrazu vstříc.
To bude asi hlavní důvod, proč je teď Topolánek na novináře tak naštvaný. Ale našly by se i další: třeba že média ochotně tiskla úryvky z jeho odposlechů, případně, že ta bulvární zase zveřejnila detaily o jeho nemanželském vztahu.
Ovšem nic z toho by u profesionálního politika nemělo vést k rozhodnutí novináře za jejich "hříchy" začít trestat nepříjemným chováním: arogantním odsekáváním, ironizováním a nezřídka i přímými urážkami.
Není pochyb o tom, že noviny jsou v Česku většinově pravicové (s výjimkou Práva). Je to dáno tím, že všechny celostátní deníky vznikají v Praze a že většina novinářů patří k typickému elektorátu pravice. ODS však navzdory tomu vždy v tisku hledala spíše nepřítele.

Premiér musí vydržet
Něco takového není záležitostí jen posledních měsíců. Když jsem s Mirkem Topolánkem na toto téma mluvil loni na podzim, za největší škůdce považoval předseda občanských demokratů Lidové noviny (které jsou z deníků ODS názorově nejblíže) a také pravicového komentátora Reflexu Bohumila Pečinku.
Je-li Mirek Topolánek odhodlán udržet pro ODS status vládní strany a pro sebe funkci premiéra, musí ovšem umět unést podstatně větší tlak.

HN, 23.11.2006

Autor je novinář