Hlava státu vyslovila negativní názor na nominaci Karla Schwarzenberga do křesla ministra zahraničí a vysloužila si peskování ze všech stran, politickými komentátory počínaje a politiky konče. Prezident logicky obhajoval své právo vyjevit vlastní názor a upírat mu je by bylo krajně zpozdilé. I když lze mít onen názor za zpozdilý, je třeba připustit, že hlavy demokratického státu mají právo vyjevit i zcestný názor a použít chabé argumenty.

Prý by mohly být narušeny křehké vztahy s Rakouskem! Řečené je nonsens, ježto křehký vztah sám o sobě už je vztahem narušeným, ale netřeba chytat za špatně formulované věty. Je nutno se ptát, co tím bylo vlastně míněno: Ohlédneme-li se šestnáct let nazpět, o žádné křehkosti vztahů nelze vážně hovořit. Že by šlo o vyhnání sudetských Rakušanů? O nevyřešené poválečné vztahy? Nic nenasvědčuje tomu, že by s námi Rakousko kvůli tomu chtělo přestat mluvit a chtělo na nás podávat stížnosti kdesi u evropských soudů. Že by Temelín? To je spor rakouských a českých ekologů, z nichž ti druzí jsou dle hlavy státu extrémističtí. Spor nacionální tedy nehrozí a spor atomový je sporem nikoliv státním, ale skupinovým. Žádný další na obzoru není.

Pak je tu argument, že Karel Schwarzenberg, ač občan Švýcarské konfederace, žil dlouhá léta v Rakousku a že hrozí jakási loajalita k zemi, kde žil a tím pádem by špatně hájil české zájmy. Ovšem Karel Schwarzenberg žil v těch všech cizinách, neb byla jeho rodina komunisty po únoru 1948 vyhnána z Čech a po roce 1989 se vrátil do své vlasti, což je patrně dle hlavy státu hřích. Projev české malosti vůči exulantům od dob pobělohorských přetrvává i v jednadvacátém století. O tom všem už byla řeč, ale je tu jeden pozoruhodný precedens, který doposud nikdo nezmínil. V době opoziční smlouvy byl ministrem zahraničí České republiky jistý občan britského království, poddaný Jejího veličenstva Alžběty II. Jako britský občan byl dokonce odsouzen za jakési křivopřísežnictví u soudu a hrozilo, že by ho mohli při návštěvě Velké Británie klidně zatknout a vsadit do Toweru. Nadto byl veden pod krycím jménem Kato ve svazcích StB. To tehdy smluvně opozičnímu předsedovi dolní sněmovny, nynějšímu prezidentovi, jaksi nevadilo. Krom toho byl v té jisté době ministrem bez portfeje a zmocněncem pro evropské záležitosti malý dobromyslný občan království Švédského. A to nám Švédové za třicetileté války ukradli, co se dalo, takže náznak nějakého křehkého vztahu by se tu našel. Ale ani to tehdejšímu předsedovi dolní sněmovny, nynější hlavě státu, nevadilo. Argument špatného reprezentování naší vlasti, jakož i nominací „extrémní“ stranou tedy nemůže obstát.

Početní úloha, o niž tu běží, je velice jednoduchá: hlava státu nemá ráda hlavu zelených, hlava státu nemá v lásce bývalou hlavu státu, kterou má v lásce Karel Schwarzenberg, takže je v nelásce i on. A hlavě státu z toho jde kolem hlava. Ale jak by řekl komoří Lang Rudolfu II. v Císařově pekaři: Vaše veličenstvo, nenechte vztek cloumat vaším majestátem. Použité argumenty nejsou hodny státníka, dovolím si dodat. (Pokud je státníkem a ne pouhým prezidentem.)