29.3.2024 | Svátek má Taťána


NÁZOR: Trest smrti – jediné správné řešení

16.8.2006

Tento víkend jsme se s přáteli vraceli z výletu, pro ukrácení cesty jsme rozebírali nejrůznější témata, až došlo na trest smrti. Výměna argumentů probíhala se silou, kterou může mít pouze rozhovor absolutního odpůrce a absolutního zastánce trestu smrti, když skončila a s přáteli jsme se rozloučili, dozvuky debaty mírně pokračovaly i s mou drahou polovičkou. K mému zděšení drahá polovička souhlasila s mým kamarádem - protivníkem. Zděsil jsem se, s člověkem, se kterým žiju 6 let a o kterém jsem předpokládal, že máme stejné nebo velmi podobné žebříčky hodnot, jsem si najednou krutě odporoval. Neprozradím teď v začátku, jestli jsem zastáncem nebo odpůrcem trestu smrti, ale předložím argumenty obou stran a závěr nechám zcela na vašem uvážení.

První dilema: Trest smrti může být vykonáván státem jako garantem spravedlnosti u případů jako sadistická vražda dítěte nebo teroristický čin s množstvím obětí. Pro mluví argument, že takový pachatel se vyčlenil svým činem z lidské společnosti a udržování takového člověka na živu pouze odčerpává společnosti prostředky. Proti mluví argumenty jako průkaznost trestného činu, možnost omylu a také kdo bude tou osobou, která zabití pachatele vykoná a otázka jestli společnost, která má jako instrument zabití pachatele ve svém repertoáru trestů je tou ideální společností, kde má mít každý stejná práva a povinnosti před zákonem.

Z toho jsme dospěli k druhému dilematu, jakou že to tu vlastně chceme mít společnost. Jedna strana tvrdí, že společnost by měla svým členům garantovat svobodu projevu se vší parádou. Všem jejím členům povolovat hlásání jejich teorií, protože jedině taková společnost je plně demokratická a spoléhá na zdravý rozumu jednotlivce, který si ze záplavy informací dokáže vybrat ty správné a podle nich se pak může fundovaně rozhodovat. Proto je tedy nutné pro dodržení principu svobody informací povolit šíření takových myšlenek jako jsou Hitlerovy teorie o permanentním boji, informace o procentu podílu Romů na kriminalitě, návody na výrobu zbraní, jedů a podobně.

Druhá strana oponuje, že informace mohou vést ke zničení takové společnosti, protože lidé jsou zákonitě ovladatelní médii, která mohou být v rukou zájmových skupin, a pouze ti nejbystřejší si dokáží odfiltrovat informační balast, zájmovou skupinou se samozřejmě myslí skupina lidí spojených nějakou ideou nebo cítěním, ne nějaké tajné společenství založené na pokoutním uctívání pentagramů, porcelánových bůžků, dřevěných křížů a podobných relikvií. Tato strana ve své podstatě navrhuje určitý způsob cenzury, kdy zákonitě neexistuje svoboda slova, která je zaklínadlem nebo ideálem naší společnosti.

Dostáváme se tak na rozcestí, pamatujete-li se na film Matrix, kterou pilulku si vyberete?

Budete chtít existovat ve společnosti s právem na všechny informace pro všechny a z toho plynoucími riziky, že třeba vaše děti budou mít přístup k návodům na výrobu drog nebo váš soused bude na dvorku vyrábět v odstředivce atomovou bombu, vařit pervitin, LSD. V této společnosti budete také vědět co je váš soused zač, protože bude mít plné právo na svobodu projevu. V této společnosti, ale budete plně zodpovědní za své činy, dostane se vám informací do sytosti a budete moci třeba díky Internetu rozhodovat o životě a smrti pachatelů přímým hlasováním. Podle statistiky je pro trest smrti nadpoloviční většina společnosti, v myšlenkově otevřené společnosti je tedy nutné aby se menšina podřídila většině.

V myšlenkově uzavřené společnosti nedostanete návod na výrobu LSD, nedozvíte se, kolik procent Romů má vyšší vzdělání než základní a budete muset svůj život podřídit tzv. „politické korektnosti“, nebudete moci svobodně vyjádřit svůj názor a vaše vlastní myšlenky budou tvořeny médii, politiky, která zase mohou být v rukou zájmových skupin.

Vyberte si, každé své pro má i své proti.

Pokud se v sousedním Polsku, ve členu našeho více či méně formálního EU společenství chtějí zaobírat trestem smrti, raději než trávit čas debatami o míře práva na informace a práva společnosti nad životem a smrtí jedince, shodli jsem se na kompromisním řešení:

Pachatel trestného činu, který se svým činem vyloučí z našeho společenství, ať je udržován na živu z darů, těch sponzorů, které přesvědčí o své nevině. Vyřeší se tím vše, odpůrci trestu smrti mohou udržovat naživu pachatele svými příspěvky, pokud se pachateli nepodaří najít sponzory svého života, bude muset zemřít hlady. Odpůrci trestu smrti, kteří jsou o nevině pachatele skálopevně přesvědčeni ho zajisté zemřít nenechají a jeho existence nebude z našich společných prostředků. Zároveň nemůže nikdo prohlásit, že s pachatelem bylo zacházeno nehumánně, mohl ho přece sponzorovat sám. Že to může fungovat, dokazují případy úspěšného vydírání americké veřejnosti majitely králíků, kteří takto shánějí sponzoring na jejich (králičí i "chovatelovo") nákladné živobytí.

Milan Kleibl