25.4.2024 | Svátek má Marek


Ne raketám? Ne hysterii!

5.2.2007

Vojenské základny byly součástí tohoto úsilí. A po celou tu dobu, v padesátých létech i v pozdějších dekádách, přitahovaly tyto základny pozornost protestujících skupin. Vrcholem těchto iniciativ bylo hnutí, které vyzývalo k jednostrannému jadernému odzbrojení. Nebyl to nápad nějakých amatérských naivů, byla to oficiální politika britské labouristické strany ještě v osmdesátých létech.

Jistěže byly mnohé tyto skupiny infiltrovány sovětskou tajnou službou, ale rozhodně protestní hnutí netančilo jenom podle sovětské taktovky. To je dobré si uvědomit dnes, kdy jsme svědky bleskurychlému zrodu protestního hnutí v naší zemi. Vzniklo spontánně a čerpá z několika hlavních zdrojů. Především je to hluboká nedůvěra, ba odpor vůči všemu vojenskému. Mnichovská kapitulace a čtyřicet let trvající degradace branných sil zbavily občany špetku úcty vůči armádě. V obnovené demokracii armáda toho neudělala mnoho, aby si reputaci napravila. Druhým zdrojem je historická zkušenost s okupacemi, nejdřív německou, poté sovětskou. Cizí voják na naší půdě není a patrně nikdy nebude populární figura. K tomu připojme českou pochybovačnost, vzrůstající v krajní poloze až do kverulanství, a máme na protestní hnutí zaděláno.

Samozřejmě, že komunistům povyk kolem radarové základny přišel jak na zavolanou. S Paroubkem v čele sociální demokracie byli najednou komunisté zbyteční. Dokonce ztratili ryzost "jediné autentické opozice" a vplynuli do jakési "sjednocené levice" pod Paroubkovou režií. Jenže na rozdíl od komunistů je sociální demokracie demokratická státotvorná strana a přes současnou rétoriku bude muset ctít reálné zájmy země, až opravdu přijde na lámání chleba - ostatně jednání o základně začali oni, sociální demokraté. Komunisté obavy z odpovědnosti mít nemusí, a proto budou mlátit na protestní buben, až uši budou brnět. Ale hleďme na vše reálně. Stejně jako v západní Evropě v padesátých létech, vyrostlo hnutí u nás spontánně a komunisté ho jenom využívají pro své cíle. Je to o důvod víc, aby se debata o naší účasti v kolektivní obraně Evropy vedla v klidném věcném duchu - především ze strany těch, kdo si uvědomují vážnost situace a naše branné angažmá podporují.