28.3.2024 | Svátek má Soňa






(NE)RECENZE: Vladimír Savčenko, Za hranicemi času

23.11.2006

Za hranicemi časuTOPlistKde jsou ty nádherné a naivní časy, kdy si člověk mohl přečíst idealistickou fantastiku, kde dobro a láska vítězila nad lží a nenávistí, kdy zbytečně neumíraly zástupy lidí a blýskání na lepší zítřky bylo za humny. Ano, ano, vzpomínám na utopie. Kolik mi bylo, když jsem přelouskal Mlhovinu v Andromedě? Nebyla to tak úchvatná četba, ale člověk žasl nad tím, jak idea komunismu funguje, stačí, aby lidé byli jiní. O to více jsem byl překvapen, když jsem narazil na román Za hranicemi času ukrajinského autora Vladimíra Savčenka.

Švýcarský profesor Alfréd Bern patří k ukázkovým příkladům vědce, pro ověření své teorie je ochoten obětovat vše. Zastává názor, že lidstvo prochází cyklickými obdobími vývoje, vždy při glaciálech. S pomocí svého českého kolegy Johanna Niemayera se nechá uprostřed pouště Gobi hibernovat, aby se vydal na cestu dlouhou osmnáct tisíc let. Plán mají promyšlený, Bern nepřežije pád vrtulníku a Niemayera naleznou po několika dnech vysíleného na okraji nejsušší pouště světa. Čtenář je ponořen do děje a s napětím očekává další vývoj situace.

A devět, vlastně necelých devět let před letem prvního člověka do vesmíru.
Sedmnáct let před přistáním prvních lidí na Měsíci.
... A více či méně let před všelijakými krizemi, velkými činy, objevy, politickými převraty, konflikty a dalšími událostmi.
(str. 8)

Zaskočení mírným intermezzem na jiné planetě člověka kapánek překvapí, ale pak už jsme zpět s profesorem a porouchaným vynálezem. Zjištění, že došlo k drobné seismické činnosti a Alfrédovo probuzení nastalo dříve, v jaké době zůstává pro čtenáře a vědce otázkou. Místo pouště nalézá zelený prales a brzy také gorilám podobné humanoidy, při pokusu o navázání kontaktu Bern "umírá", aby...

Aby se probudil do nového světa 22. století. Lidé se poučili a zmoudřeli, dokázali vybudovat fungující komunismus. Berna se podařilo zachránit za použití částí mozku kosmonauta Dana, jenž padl na cizí planetě. Celý příběh pak probíhá konfrontačním způsobem ideálního světa a Bernových návyků a smyšlení člověka dvacátého století. Profesor se nedokáže přeprogramovat, ač mu všichni vychází vstříc, stále nedůvěřuje, podezírá, vymýšlí si a lže, přestože se upřímně snaží, zůstává osamocen uprostřed civilizace.

Savčenka se nebojím označit jako gejzír nápadů. Dokázal přejít od těžkopádného hibernačního stroje až k lidstvu dobývajícímu vesmír. Planeta Země je kvetoucím rájem, podařilo se ovládat počasí, lidé získali samoléčebné a zhojovací schopnosti, délka života rapidně narostla, atd. Ze všech těchto světlých stránek se však autor neztratil a dovedl bravurně vystavět charaktery jednotlivých postav, zejména pak vnitřní boj Alfréda s Danovým probouzejícím se vědomím - v jednom těle není místo pro oba. Jeden z nejstarších lidí Ilovienaandr 182 (zkráceně Ilo, zbytek jména tvoří zkratky kvalifikací a celkový věk) cítí, že nadešel jeho čas (ne že by nemohl žít téměř věčně), dosáhl všech svých mladických tužeb a rozhodl se odejít, uvolnit místo dalším - vždyť jeho odkaz bude žít v srdcích dalších generací.

Možná se budete divit, ale pod jasnou ideologickou maskou se skrývá bohatý a napínavý děj, mnohdy prorocké nápady a myšlenky, v neposlední řadě čtivé dialogy a charakterizace postav. Nepochybuji o tom, že by vydání v současné době propadlo, zejména u mládeže, přesto z příběhu nečiší naivita víry v dobro lidstva - spíše víra v rozum a osobní zodpovědnost. Závěr knihy však příliš uspává. Řeší se poslední záhada tajemné telepatické inteligence cizí planety.

Z krátké anotace možná vyplývá ekologický podtext, ovšem možná pouze v prvním plánu, v osmdesátých letech se sci-fi snažilo těžit zejména ze zbytku neotřelých myšlenek a nápadů, kterých tu najdete přehršel. Důležitější pro čtenáře určitě bylo, že se s několika hrdiny může ztotožnit a chápat jejich pohnutky. Člověk budoucnosti, ať jakkoli čestný a morální, zbaven lží a předsudků, zde vystupuje jako lidská bytost, jenž musí neustále řešit vnitřní konflikty, které nejsou vázány rozumem, ať už je to ztráta bližního nebo nešťastná láska.

Z čisté nostalgie nebo kvůli odpočinutí si od současných akčních titulů by tento román nemusel být špatnou volbou. Originální název Za perevalom si nepleťte s Možejkovou (pseudonym Bulyčov) novelou Země je příliš daleko.

Vladimír Savčenko
Za hranicemi času (Za Perevalom, 1982)
vydal Albatros v roce 1988
edice Karavana
přeložil Libor Dvořák
ilustorvalMichal Skalník
Obálku navrhl James Janíček
náklad 46000 výtisků
stran 110
cena 7 Kčs

Jan Pechanec










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...