Nezávislá Rada moudrých, německá instituce s vysokou prestiží v oblasti hospodářské politiky, vydala začátkem týdne návrh na revoluční změny ve fiskálním režimu našich severozápadních sousedů.

Pokud Německo myšlenky z tohoto plánu zakorporuje do ústavy, lze očekávat, že vliv na fiskální disciplinu ostatních zemí eurozóny bude enormní. Podle serveru EuroIntelligence je pravděpodobné, že se odehraje největší rozpočtové zemětřesení od přijetí eura.

Rámec pro rozpočet

V současnosti funguje německá rozpočtová politika v pružném systému rozpočtových pravidel. Jediné omezení přináší článek 115 ústavy, kde se praví, že vláda si může půjčovat jen na investice. Z toho se lze vyvléknout v případě, že hrozí to, co konstituce nazývá "narušení ekonomické rovnováhy". Tento "stav nebezpečí" musí vláda vyhlásit. V praxi si německé vlády dělaly, co chtěly: "narušení rovnováhy" oznamovaly každou chvíli, tedy i zcela neoprávněně.

Kromě konstitučního rámce nedisponuje Německo žádnými jinými limity ve fiskální oblasti. Je tu samozřejmě Pakt stability a růstu, ten je ale souborem pravidel pro všechny členské země eurozóny.

S čím tedy slavná Rada moudrých (ta se skládá ze zkušených ekonomů, kteří patří v zemi mezi nejrespektovanější) přichází? Za prvé potvrzuje a upřesňuje onen článek 115. Vládní půjčky nesmějí přesahovat celkové čisté investice (po odečtu odpisů). Privatizační příjmy smějí být použity pouze na splátky státního dluhu.

Druhé navržené pravidlo se snaží předepsat, jak má vláda hospodařit během cyklu. Navrhuje se pevný krátkodobý strop pro výši schodku a vznik virtuálního účtu. Z toho bude možné během recese čerpat i nad rámec toho, co povoluje první rámec pravidel, ale během období růstu musí vláda do tohoto účtu odvádět peníze. Pokud nedojde k nějaké přírodní katastrofě, nebude rozpočtový schodek přesahovat 2 % HDP.

Jak pravidla dodržovat

Třetí soubor pravidel je vůbec nejzajímavější, protože se týká sankcí. Vláda bude povinna předkládat pouze takový rozpočet, který neporuší žádný ústavní předpis. Pokud vláda poruší třeba jen jediné pravidlo, nastartuje se automatický zákonný mechanismus, který zavede přirážku k dani z příjmu, kterou pocítí každý daňový poplatník. Zde je zásadní rozdíl proti sankcím zavedeným v rámci unijního Paktu stability a růstu, který sankcionuje státy, respektive vlády.

To, že bude sankcionován přímo a okamžitě daňový poplatník, povede logicky k tomu, že si každý politik dá dobrý pozor na to, aby něco takového dopustil. V příštích volbách by s ním voliči vyrazili dveře. Je třeba zdůraznit onen automatismus. Zavedení daňové přirážky nebude předcházet žádné hlasování, ani žádná jiná procedura. Spustí se sama.

Je tu celkem slušná šance, že se plán navržený Radou moudrých podaří prosadit. Jde o instituci, která má v Německu vysoký kredit. Současné vládnoucí velké koalici se sice příliš nedaří prosazovat reformy, je ale zřejmé, že koalice pod vedením Merkelové je koalicí fiskálně konzervativní, které záleží na tom konsolidovat rozpočet a uvést německé veřejné finance do pořádku. Je to asi jediný ohled, ve kterém je velká koalice odvážná, koneckonců zvýšila daň z přidané hodnoty o tři procenta. Po krachu zdravotnické reformy bude možná velké koalici záležet na tom, aby prosadila alespoň toto a mohla se prezentovat nějakým významnějším úspěchem.

Návrh omezuje moc volených politiků, v jednom ohledu ale mohou Němci navázat na svou dobrou tradici. Po zkušenosti dvou katastrofálních hyperinflací v jednom století se Němci rozhodli, že voleným politikům starost o svou marku napříště nesvěří. Možná přivítají, že je třeba politikům přistřihnout křídla i v rozpočtové politice. Němci jsou pořádkumilovní, a řada z nich se upřímně stydí, že jejich politici porušují kritéria, k jejichž plnění se sami zavázali.

Náš český amatérismus

Když si člověk pročítá návrh Rady moudrých, připadají mu zatím známé návrhy české reformy veřejných financí málo promyšlené, málo razantní a intelektuálně chabé.

Když už nejsme jako hádavý národ schopni sestavit podobnou Radu moudrých, která si vybuduje autoritu, možná by nebylo od věci německý návrh obyčejně převzít. Bylo by ovšem třeba novelizovat ústavu. Proč ne? Jako jediná země na světě máme v ústavě zakotvenu nezávislost centrální banky. Proč bychom nemohli mít v ústavě pravidla rozpočtové obezřetnosti?

Naši politici by pak neřešili, jestli lze, nebo nelze šetřit či reformovat sociální stát. Automatická daňová přirážka by znamenala, že by prostě šetřit museli.

HN, 16.3.2007