Nejlepší Štědrý den je takový, který opakuje staré tradice, ale dává vzniknout i tradicím novým. Takže naše rodinná prastará (už asi čtvrt století) tradice je, že 23. prosince koupím čtveřici živých kaprůch, které si nechám zabít. Den přede Dnem Š rovněž tradičně stavím stromek do stojánku. Novým na této tradici je, že letos jsme si pořídili za stromeček jedličku.

Už dříve jsem se po jedlích poohlížel, avšak mají tlusté pně, tedy příliš tlusté na náš stojánek. Když jsem letos toto tvrdil stromkovému prodejci, nabídl se, že mi spodek stromku obkrouhne za drobný peníz pořízem. Takže máme poprvé jedličku - a asi založíme novou jedlovou tradici. (Jedlové jehličky totiž nepíchají - na rozdíl od jehel smrku pichlavého. A ani tak dychtivě neopadávají.) Kmínek jsem musel ještě dookrouhat na lodžii svým lesním houbovým nožem, ale řezat sličné jedlové dřevo je skutečná slast. Stará tradice (asi patnáct let) velí stromeček před použitím osprchovat. Novější tradice pod stromek rozvinuje vánoční papírový ubrus, zelený se zlatejma hvězdičkama. Jestli počítám dobře, tak jsme už počtvrté rozvinuli ten samý papírový ubrus!

Možná nová tradice vznikla, když jsem po rychlém a bezproblémovém nakoupení kaprůch před zličínským Tescáčem ještě dojel na Žižkov do objektu Nadace naděje, kde jsem ponechal něco svetrů, starších, leč kvalitních, avšak nenošených, a také svůj svatební oblek. Před třiceti lety vykonal dobrou službu na mé svatbě, pak ještě několikrát na pohřbech. Moc jsem ho nenosil, avšak poněkud jsem zmužněl, (jak pravily dívky z Naděje:), takže se do něj nevejdu. Snad ještě někomu dobře poslouží.

Štědrý den letos připadl na sobotu, jinak byl tradiční, jako obvykle. Synek obaloval kapří řízky, které pak žena smažila na dvou panvích. Taky hnětla bramborový salát ve škopíku na prádlo. Já uklízel, nakládal nádobí do myčky a myl podlahy. V půl deváté večer bylo vše hotovo.

Sedli jsme si ke stolu a tradičně si připili aperitivem. Máme láhev velmi suchého sherry, třetí rok. Ještě nám snad vystačí napříště, na Vánoce 2007 si budeme muset koupit novou láhev. To už bude synek možná bydlet ve svém. Bude tak následovat dcerku, která má svůj stromeček ve své domácnosti už pár let.

Také dárky pod stromečkem byly tradiční. Textil pro pány, kosmetika pro dámu. Něco knížek. A nová tradice - dostal jsem zase švýcarský nůž. Ten od Jéžiška synka, co jsem dostal asi před dvěma roky, mi vloni ukradli na Slapech ze zaparkovaného auta. Tenhle je asi dvakrát objemější. Vypadá trochu jako složený skládací domek. Nebo by se s ním domek dal postavit. Obsahuje dlátko i pilku na železo, kombinačky a tužtičku, šroubovák křížák i odšupinovací nůž, kombinovaný s metrem v centimetrech i palcích. Zatím jsem z jeho dvaadvaceti nástrojů k osmačtyřiceti funkcím použil jenom nůžtičky na vybalování dárků a otvírák na pomeranč. Tenhle nožík si už nesmím nechat ukradnout, tuhle tradici musím zarazit.

A tohle už je skutečná tradice: na Boží hod vánoční přijeli hodovat z Rajské zahrady mladí. A stejně jako vloni, téměř již tradičně, přivezli nový počítač. Tentokrát pro ženu. Vloni přivezli počítač pro mně, místo našeho prvního, třináctiletého. Tak tenhle je místo našeho druhého. Není úplně nový, ale vkusně repasovaný. Tentokrát nebyl (téměř) úplně zadarmo, takže se Jéžišci museli spojit. Manželčin stroj totiž už nestačil našemu kabelovému Internetu. Když jsem v sobotu dopoledne balil dárky, pustil jsem si na tom starém počítači koledy z internetového rádia. Ale nemohl jsem poslouchat Classic FM, protože tam nabízejí rychlost jen od 32 kb/s výše, a tenhle stařík zvládá jen šestnáctku. Tak jsem poslouchal stanici Českého rozhlasu D-dur.

Hard disk tohoto našeho druhého počítače se za těch devět let věrné služby zcela zaplnil, ventilátor v něm sotva sípe, a je prostě pomalej. Monitor je asi druhý či třetí v pořadí, ten bude sloužit dál. Jakási vánoční tradice se dá vystopovat i v případě tohoto muzeálního počítače. Byly totiž právě Vánoce 1996, kdy jsem si na něm poprvé spustil přístup do Internetu, kde jsem si vyhledal Neviditelného psa. A od ledna dalšího roku jsem do něj začal datlovat své psí články i já.

Taky jsem nevyšel na prázdno, dostal jsem pěknou knížku, o kterou jsem si Jéžiškovi napsal: Sen neboli měsíční astronomie od Johhana Keplera. Novinka, která byla dokončena v roce 1608, vyšla až po Keplerově smrti v roce 1634 a do češtiny byla komplet (včetně autorových poznámek) přeložena v roce 2004. (Vydala Paseka a Národní technické muzeum, ještě jsem je viděl u Rybky a pár v prodejně Academie na Václaváku). BTW: v roce 2003 jsem psal svou knížku o Marsu (která snad vyjde teda v lednu, doufejme, že 2006). Tam si můj hrdina (který se narodil na Štědrý den roku 1999) někdy před rokem 2018 tuhle knížku přečte. A protože zjevně moc neumí latinsky, přečte si ji česky. Rok nato, co jsem to napsal, Sen česky vyšel. To jsou náhodičky... Ale zpátky k Vánocům.

Nejvíc se těším na jinou tradici. Na (doufejme) budoucí tradici další generace rozzářených dětských oček pod naším vánočním stromkem...

Psáno v Praze na Štěpána, 26. prosince 2005