20.4.2024 | Svátek má Marcela


ŠAMANOVO DOUPĚ: Poslední jízda

4.4.2006

Už tradyčně je míněna poslední jízda lyžařské sezóny, kterou konám téměř obřadně od třetí čtvrtiny dvacátého století na modré medvědínské sjezdovce nad Horními Mísečkami. Na Mísečky jsme jezdívali s dětičkami každé Velikonoce. Co vyrostly, jezdíváme sem se ženou bez dětiček.

Letošek je památný tím, že jsme si hor užívali už před Velikonocemi. Ale ukázalo se, že je to moc brzo. Protože sjezdovky byly plné lyžařů! Ačkoli pršelo. Ačkoli panovala nehorázná vedra až k +10° Celsiuse. Naštěstí lyžaři nebyli moc vidět, neboť byli kryti mlhou. Ona to nebyla ani tak mlha, jako mračoun, uchytivší se na horských hřebenech. Dole, ve Špindlu, to vypadalo jako o normálním podmračeném dnu. Jak stoupala lanovka na Medvědín (1235 mnm), blížil se strop mračen, až jste najednou byli v mlze. Někdy v tisícovce metrů, někdy o kousek výše, byly Krkonoše přeříznuty mračnou vrstvou. Směrem do kraje se mezi nižšími hřebeny otvírala příležitnostná okna k dalekému výhledu. A pak se taky občas ukázalo sluníčko přímo skrz mraky. Za ten minulý týden dohromady asi desetkrát v úhrné době několika minut.

Za ta léta, co jezdíváme na Mísečky, jsme už několikrát mohli pozorovat kometu. Vždycky jinou, pochopitelně. Letos jsem se těšil na zatmění Slunce. Ano, asi třikrát jsem se mohl podívat na ukousnutý sluneční disk přes filtr mračen. Stejně nebylo ouplné zatmění...

A každý rok se, když jsme na Mísečkách, něco semele. Někdy bombardujeme Bělehrad, někdy Bagdád - a letos jsme zažili potopu. Tedy pouze mediální, v televizi, protože Krkonoše svůj sníh podržely, a za ten týden pustily do údolí jen půl metru. Z medvědínské sedačkové lanovky jsem mohl kontrolovat hladinu Labské přehrady. Měla stále odhadem pět metrů k přepadu. Liberecký kraj si na svou letošní potopu bude muset ještě chvilku počkat.

Ale k té poslední jízdě. Vždycky se, ještě předtím, než se naposledy spustím na lyžích k horké koupeli a přítulné svačince a rozestlané postýlce a rozečtené knížce a vůbec k takovým libým věcem, vždycky se ještě chvíli pokochám krásami přírody. Vleky už nejezdí, není třeba se honit za dalšími jízdami, a tu je čas na spočinutí a rozjímání. Rozličné myšlénky přitom rotují hlavou, přemyšluje se vůbec o jiných posledních věcech. A zvyšuje se rozkoš z těch libých věcí, které člověka čekají po odkládaném dojezdu.

Vloni moje poslední jízda proběhla na běžkách. Tehdy jsem se těšil, jak si letos svou obvyklou klidnou a vláčnou poslední jízdu opět vychutnám. Bylo to trochu jinak.

Stál jsem v tichém odpoledni na hraně svahu modré medvědínské sjezdovky, tak jak je ten úplně poslední den po úplně posledním výjezdu vlekem mým zvykem. Ale žádné kochání dalekými obzory (tam k vrchu Tábor na hřebenu před Jičínem, onam ke kozákovskému hřebeni, ondyno zas k Ještědu, hned dolů k vrchům Předního a Zadního Žalého, zas nahoru k oblině Zlatého návrší), tak tedy žádné kochání se nekonalo. Mlha byla. Mrholilo. Foukalo. Naštěstí jsem měl dokonalé oblečení. Vymakanou nepromokavou a přitom průdušnou, vodu odpuzující a teplozachycující bundu od loňského Jéžiška s kvalitní kapucí a solidní lyžařské kalhoty s laclem, předpotopní památku z teenagerských let. Na optických brýlích byla nasazena "křidýlka" s polarizačním filtrem a na nich ještě lyžařské brejle. Koukal mi jen nos. Venku bylo hnusně, ale uvnitř zůstalo sucho a teplo.

Spustil jsem se po dokonale rovném povrchu sjezdovky. Její kraje byly schovány v mračnomlze. Když jsem zarejdoval vpravo, málem jsem zahučel do ohrady. Zatočil jsem vlevo - a tam rostly stromy podezřele šikmo. Avšak nerostly šikmo, to jen tak vypadalo, rostly přece jen kolmo, jenom ta sjezdovka je nahoře dost strmá. Tak jsem to vzal prostředkem, a protože v dolní polovině je profil tratě už poměrně plochý, pustil jsem se po chvilce šůsem, abych vůbec dojel až do Míseček. Teprve když jsem se pokusil o oblouček, řekla mi moje setrvačnost, že jedu přespříliš rychle. Nu, neupadl jsem. Ale do "klidného a vláčného" kroužení po svahu měla moje poslední jízda daleko.

Alespoň jsem stihl ještě vlek na svou skutečně poslední jízdu...

Psáno v Praze dne 3. dubna 2006

Viz i Šamanova doupata
z roku 2005: Poslední jízda
z roku 2004: Poslední jízda
z roku 2003: Poslední jízda
z roku 2001: Předposlední jízda
z roku 2000: Poslední jízda na lyžích

Turistická centra českých hor (včetně Horních Míseček) si můžete prohlédnout na www.holidayinfo.cz Nebo každý den ráno mezi osmou a půl devátou na ČT2 v nejkrásnějším televizním pořadu Panoráma.