29.3.2024 | Svátek má Taťána






RECENZE: Carl Amery, Královský projekt

18.11.2005

obalka Amery Kralovsky projektNejsem profesionál a proto budu mít problémy vyjádřit aspoň většinu svých pocitů, které jsem získal z románu Královský projekt Carla Ameryho. Jedná se o bravůrní mainstreamový kousek obohacený mocnou příchutí nejčistšího sci-fi, jakým cestování v čase může být.

Rozdíl mezi fantastikou a hlavním proudem literatury může být nepatrný, přesto jasný. Uznávané a proslavené beletristy mnohdy proslavila právě díla, využívající fantastický motiv. Kvalitní sci-fi autoři jsou často srovnatelní s těmi nejlepšími beletristy, navíc jim žánr dovoluje popsat současnou společnost v extrémních podmínkách. Carl Amery, chcete-li Christian Mayer, patří do kategorie scifistů, jenž se těžko škatulkuje. Pokud bych srovnával nesrovnatelné, tak bych uvedl jména jako Crichton, Vrbenská, Pohl a stále bych byl na hony vzdálen zážitku, jenž mi poskytl román Královský projekt.

Kniha nás seznámí s tajemným vatikánským spolkem, který se snaží následovat tzv. "Velký plán", jehož náplní je odstranit rozkol v církvi. Toto schizma má být dokonáno restaurací Stuartovců a dosazením jednoho z posledních žíjících dědiců, bavorského knížete Rupprechta, nacházíme se v současnosti padesátých let devatenáctého století. To vše se má stát za pomoci tzv. "mystu", stroje času, kterým se sice nedá měnit minulost, ale upravovat to, co se má udát v budoucnosti. Problém nastává v okamžiku, kdy se Projekt blíží k vrcholnému okamžiku, kdy stačí poupravit posledních pár dějinných událostí, vyhledaných teoretickým oddělením v archivech, přičemž rozhodující úlohu si chce udržet exekutiva. Dochází k souboji dvou jiskrných intelektů Msgre Doensmakera a Msgre Sbiffio-Trulliho. Jejich dialogy patří opravdu k nejzajímavějšímu počtení.

Amery zde rozehrává hru svého intelektu a bohatých znalostí, proti nimž nemá čtenář možnost vzdorovat, pouze se musí pokusit přelousknout první třetinu knihy. Což může být neuskutečnitelným úsilím, protože si s námi autor pohrává a nenechává nám absolutně žádný prostor k odhadům a spekulacím. Za další nepříjemnost považuji mnoho jednajících postav, jejichž nezvýklá jména a církevní tituly nám budou dělat potíže. Další potíž mohou vyvolat historické dokumenty, které jsou v knize psány téměř nečitelným gotickým fontem. Několik dějových línií umístěných v příliš mnoha časech, na neméně místech, jsou sjednocovány děním v "současnosti", která se stále posunuje do budoucnosti. Amery si s nebohým čtenářem pohrává jako antický bůh s nebohými starověkými hrdiny.

Jakmile si zapamatujeme stěžejní postavy v čele s agentem Füßlim, pak už nám nezbývá než očekávat. Autor si postupně vyzkouší mnoho různých žánrů a v závěru si neodpustí trochu jízlivosti a ironie, aby na scénu uvedl britského agenta 009. V podstatě jediná odbočka, která knihu odlehčuje (nesmím zapomenout na tragikomickou situaci založenou na slovní hříčce s použitím latinských slovíček voluntas a voluptas). Kromě prvního plánu, kterým je cestování v čase za uskutečněním Královského projektu, můžeme hloubat a nalézat další linie, jdoucí pod povrch. Ať už se jedná o postupy katolické církve, Kámen osudu (velmi vtipně parodovaném v Pratchettově Pátém elefantu), pak také jednotlivé krize dějin, naznačující co by bylo, kdyby, popřípadě vliv technizace na zkostnatělé organizace.

Chválu zapěji také na "nebohého" překladatele, který si musel prácičku na Kőnigsprojektu vysloveně užívat. Text sice postrádá na svižnosti, což neznamená, že není naprosto promyšlený a mnohými historickými narážkami propletený. Obsahuje přehršel multijazykových postesků a vět (z nichž ne všechny jsou přeloženy, což nutí vzdělávat se a odbíhat od knihy). Od latiny, přes angličtinu, až po jazyky typu galština, italština, etc. Práce Jana Hlavičky byla oceněna jmenováním do Cen Akademie za rok 1997. Bohužel nedoceněna, jelikož ho v kategorii Nejlepší překladatel předběhl Jan Kantůrek se Zeměplochou a v nejlepším Neangloamerickém překladu kniha R. A. Ziemkiewicze "Červené koberce, odměřený krok".

Velice náročné čtivo, které čtenářovi nic neulehčí, naopak ho bude nutit plně se věnovat obsahu, vracet se v textu, vyhledávat kontexty, pamatovat si a vnímat. To, co za to čtenář obdrží, je vysoce sugestivní zážitek kombinující kvalitní časovku, historický román, špionážní detektivku, osolenou trochou mýtů a duchařiny, aby vzniklo fascinující divadlo imaginace. Příliš komplikované na cokoliv, co znáte. Příliš deprimující na cokoliv, co jste zažili. Příliš dobré na to, aby to byla pravda.

Jan Pechanec










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...