28.3.2024 | Svátek má Soňa






RECENZE: Garth Nix, Pan Pondělí

27.12.2005

 

Pan PondělíArtur Penhaligon má spoustu starostí sám se sebou - je astmatik, do města se právě přistěhovali - a tak začátek nového školního roku, navíc opepřený tělocvikářem a jeho názorem, že každý žák je flákač a ničema a že se žáci dělí na dvě kategorie - na ty, o kterých se to ještě neví veřejně a na ty, které může exemplárně potrestat.

Artur se rychle zařadil do druhé kategorie - ale to bylo to nejmenší zlo, které ho potkalo. Neboť se mu zjevil pan Pondělí a předal mu něco, co pojmenoval Klíčem a co vypadalo jako malá ručička od hodin. Zdobená, stříbrná a zlatem vykládaná - ale zcela nepochybně hodinová ručička. Předal mu to s přesvědčením, že Artur na záchvat dušnosti během několika minut zemře a pan Pondělí získá zpět Klíč - teď už ale osvobozený od závazků, které pan Pondělí měl plnit, a neplnil...

Artur pana Pondělí viděl - stejně, jako viděl i další podivné věci, které zůstávaly očím jiných smrtelníků skryty. Klíč, jehož nedobrovolným vlastníkem se stal, mu radí, pomáhá, poroučí a rozkazuje. Dospělý by s tím měl spoustu práce - a Artur je jen chlapec. Má před sebou spoustu úkolů, řadu protivníků, několik přátel - ale poznat ty přátele pro něj není vůbec jednoduché.

Pan Pondělí je úvodní knihou něčeho, co bych asi nejúsporněji mohl charakterizovat jako počítačovou hru. Už sám podtitul Sedm dní. Sedm klíčů. Sedm ctností. Sedm hříchů. naznačuje, kolik asi dílů nás čeká, a po několika desítkách stránek je zřejmé, že jakmile - a pokud - se Arturovi podaří provléknout se pondělím, zbývá před ním ještě šest dalších dní. Takže po Panu Pondělí nás čeká Úterý a tak dále...

Artur prochází nejrůznějšími prostředími a uniká nástrahám Pana Pondělí. Není to bezbolestné a není to snadné, zvlášť když Artur chce prosadit i něco, o co Vůle, řídící jeho kroky, nemá zájem. Příběh je především šitý na míru dospívajícím čtenářům, věkově blízkým Arturovi, svojí strukturou ze všeho nejvíce připomíná počítačovou hru. Vyprávění o putování družiny - zpočátku jednočlenné, v pozdějších fázích příběhu se k Arturovi přidává dívka Suzy - má výrazný lineární charakter s až ohromujícím střídáním prostředí - stačí otevřít dveře a už na vás může vybafnout dinosaurus nebo inspektor, a nikdy netušíte, která z těchto možností nastane.

Přestože se většina příběhu odehrává v Domě mimo náš čas a prostor, autor nezapomněl na realistické vykreslení Arturovy domoviny, podle všech příznaků Austrálie blízké budoucnosti. Část svého vnímání světa ale přenesl i do Domu, jehož byrokratický aparát splňuje parkinsonovský zákon o tom, jak úředníci přidělávají práci všem okolo sebe včetně jich samých. Nejedná se tu o humoristickou fantasy, spíše tu autor zašel až na pomezí absurdity, kterou zpřístupnil a čtenářům učinil stravitelnou pomocí magické polevy.

Dosud nedokončená heptalogie Klíče od Království je v porovnání s abhorsenovskou trilogií tohoto autora mnohem více orientována na starší děti či mladší týnejdžry - prostě hlavně na mládež 12 - 16 let. Poměrně přímočarý děj, ale také až téměř dušínovská reakce Artura při závěrečném nástupu - to jsou hlavní momenty (o věku hlavních hrdinů nemluvě), které knihu do této kategorie posouvají.

Pan Pondělí je především kvalitně napsaným dobrodružným příběhem pro mladší dospívající s temnými - či chcete-li hororovými - tóny a podtóny. „Velká“ témata tu jsou v podstatě jen naznačena a i linearita vyprávění je spíše zasouvá do pozadí.

Garth Nix: Pan Pondělí (Mister Monday)
překlad: Milan Žáček
obálka: Milan Fibiger
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2005
267 stran, 249 Kč (členové klubu Trifid 179 Kč), vázané
ISBN 80-7254-713-5

pagi










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...