30. ledna 2006 oslaví jeden z nejlepších spisovatelů hard SF, jakým Gregory Benford zajisté je, své 65. narozeniny. Už je to tak, lidé nemládnou, ale na druhou stranu mladí kdysi bývali.

Gregory Albert se narodil v roce 1941 jako jedno z dvojčat v Alabamském městečku Mobile. Spolu se svým bratrem Jimem si oblíbili fantastiku a spolupracovali na několika povídkách a společném fanzinu Void (jak to viděl Ted White, labužníci si mohou přečíst článek Grega z roku 1958). To bylo před padesáti lety (1955). Vyrůstal nejenom v jižanské Oklahomě, ale několik let strávil v Japonsku a Německu, kvůli povolání svého otce, který byl armádním důstojníkem. V jednom z rozhovorů uvedl, že měl tu poctu být iniciátorem prvního conu v Texasu (1958) a prvního v Německu (WetzCon, 1956, bylo to spíše menší fanovské setkání).

V roce 1963 zdařile absolvoval univerzitu v Oklahomě a stal se bakalářem z fyziky, o dva roky později dokončil magisterským titulem "pokročilé" vysokoškolské vzdělaní na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Jenže Gregovi to nestačilo a tak si v roce 1967 udělal doktorát s fyziky. Ještě téhož roku se oženil s Joan Abbe.

To však trochu odbíháme od jeho záliby ve sci-fi. Po editování Voidu se rozhodl psát na "vyšší" úrovni a v roce 1965 prodal svou první povídku Stand-In, která vyšla v červnovém čísle Magazine of Fantasy and Science Fiction. Od roku 1969 začal psát vlastní vědecký sloupek pro časopis Amazing Stories. V tomtéž roce napsal povídku Deeper than the Darkness, aby ji o rok později rozšířil na stejnojmenný román. Brzy však byl svou prací natolik znechucen, že se ji rozhodl přepracovat do sofistikovanější verze The Stars in Shroud (1978).

Benfordův styl inklinuje k té nejryzejší hard science fiction, už samotný jeho rozhled v oblastech astrofyziky mu pomáhá vytvářet snadno uvěřitelné příběhy naší budoucnosti. Během své literární dráhy spolupracoval na knihách s autory jako William Rotsler, David Brin a Gordon Eklund (v začátcích případně se svou ženou nebo bratrem), největšího věhlasu se mu však dostalo za jeho samostatnou sérii románů o Galaktickém centru a lidském osudu v něm. Sága začala vydáním románu In the Ocean of Night (1977, česky V oceánu noci, Straky na vrbě 2003). Sám autor se k celému cyklu vyjádřil takto: "Sérii tvoří šest románů, napsaných za pětadvacet let. Pokrývá časové rozpětí od začátku jedenadvacátého století do roku 37518, protože hlavní dějiště, střed naší galaxie, se nachází 28000 světelných let od Země a postavy se k němu musí dostat v rámci větší galaktické hry.
Také jsem však chtěl načrtnout nesmírný čas a prostor galaxie. Na scéně osvětlené hvězdami jsme jen jepice a science fiction by na to měla pamatovat." (Pro úplný přehled cyklu Jádro galaxie klikněte sem).

V oceánu noci nás seznámí se světem nejbližší budoucnosti (autor děj zasadil do roku 1999), kde kromě vlastních problémů, čeká lidstvo úkol, jak se vypořádat s nebezpečným asteroidem, z něhož se vyvine vrak kosmické lodi. Astronaut Nigel Walmsley (provází nás také v následujícím románu) má za úkol asteroid zničit, po zjištění, že se jedná o mimozemský vrak, neodolá a otvírá Pandořinu skříňku.

V češtině z této hexalogie doposud vyšly pouze první dva romány. Druhá kniha Přes moře sluncí (Across the Sea of Suns, 1984, česky Straky na vrbě 2003) popisuje Walmsleyho mezihvězdnou výpravu, první s lidskou posádkou. Zvědavost žene lidi ke zkoumání nejbližších hvězd, obydlených nanejvýš podivnými mimozemšťany. Walmsley tu zjišťuje, že Přirozenci – organičtí tvorové jako my – už téměř nebo úplně podlehli zvráceným strojovým společenstvům.

V sérii následují tyto romány: Great Sky River (1987), Tides of Light (1989), Furious Gulf (1994) a Sailing Bright Eternity (1995). V nich se dozvídáme o budoucnosti posledních přeživších lidí v galaktickém středu, desítky tisíc let po prvních knihách. Hlavní poselství však spočívá v myšlence, že jedině strojové civilizace mohou ovládnout vesmír a biologický život bude živořit v jejich nemilosrdném stínu. Záchránit nás mohou pouze vlastnosti strojům cizí.

První Nebulu získal za povídku If the Stars are Gods (1974, česky Hvězdy jako bozi, antologie Hvězdy jako bozi, AFSF 1993), krátkou novelu přepracoval v opět stejnojmenný román (1977).

Za průlom v Benfordově spisovatelské kariéře však znalci považují román Timescape (1980), na kterém spolupracoval společně se ženou svého bratra Hilary Foister Benfordovou. Kniha získala cenu Nebula a výroční John W. Campbell Memorial Award (plus další, ale o tom níže), udělovanou nejlepšímu románu uplynulého roku. Je skoro až ostudou, že se kniha ještě v českém překladu neobjevila, ačkoli v nominacích porazila díla "Za horizontem modrého jevu" (Laser,1993) Frederika Pohla, "Zpěv drozda" (Svoboda,1986) Waltra Tevise, "The Orphan" Roberta Stallmana, "Mučitelův stín" (Baronet,1995) Gene Wolfa a "Sněhovou královnu" (Laser-books,1999) od Joan D. Vinge. Výtečná časovka plná paradoxů, kde Benford pomocí svých znalostí vysvětluje, jak zabít svého dědečka a neohrozit své narození, porušit logiku příčin a důsledků. Kniha obdržela také British Science Fiction Award za rok 1980.

Žánr obohatil přispěním k románům takových veličin jako A. C. Clarke, když po dohovoru s ním napsal pokračování Proti pádu noci pod názvem Po pádu noci (1990, Beyond the Fall of Night, č. 1999 Baronet), v němž představuje novou Zemi, která již není pustinou, ale oplývá ohromným bohatstvím. Přesto jí hrozí smrtelné nebezpečí.

Za zmínku stojí také příspěvek do pokračování cyklu Nadace Isaaca Asimova. Foundation's Fear (1998, česky Ohrožení Nadace, 2002 Návrat). Sám autor se k tomu vyjádřil takto:

Vždycky mne zajímaly klíčové momenty Asimovovy říše: Proč nejsou v Galaxii žádné jiné bytosti? Jakou úlohu v ní sehrávají počítače? Zejména ve vztahu k robotům.
Jak skutečně vypadá psychohistorická teorie? A nakonec: Kdo je Hari Seldon - jako literární postava i jako člověk?
Myšlenka napsat další romány o vesmíru Nadace pochází od Janet Asimovové a literární agentury spravující Asimovovo literární dílo. Když mne oslovili, začal jsem vhodně konstruovat komplexní křivku dějů a významů, které měly být zahrnuty do několika románů. Třebaže jsem o tom mluvil s několika spisovateli, nejvíce se proto zdáli vhodní dva autoři klasické SF, které rovněž Asimov ovlivnil a kteří byli schopni zvládnout problém také technicky Greg Bear a Davíd Brin. Bear, Brin a já jsme byli v neustálém kontaktu, když jsem psal první knihu, protože jsme zamýšleli napsat tři samostatné romány, které nicméně dovedou své společné ústřední tajemství až do konce. Jeho prvky se objevují zde, dále se rozšiřují v Nadaci a chaosu od Grega Beara a dokončuje je Brinova kniha Vítězství Nadace.

Z novějších knih stojí za zmínku všechny, jak záběrem, tak originalitou. Tématu "cosedějevurychlovači" se věnuje v románu Cosm (1998, Kosmík), v němž během experimentu v Brookhavenské laboratoři dojde ke zničení urychlovače a vzniku nového mikrovesmíru (který naštěstí uzavřen v tak malé kouli, že jej jeho tvůrce, vysokoškolský student, může nosit v kapse).

Pokračovat můžeme romány The Martian Race (1999), Eater (2000), Human Being (2003), Beyond Infinity (2003), The Sunborn (2005). Podrobnějšího rozboru se dočkáte v medajlonku Martina Šusta příští týden (30. ledna 2006).

Zbývá nám zastavit se u četných českých překladů jeho povídek. Vezmeme to pěkně chronologicky za sebou. Poměrně raného Benforda prezentuje na Huga nominovaná povídka Dělat Lennona (1975, Doing Lennon, č. Almanach Světové literatury, 1986). Do dubnové Ikarie z roku 1992 se dostal Příběh z války (1990, Warstory, č. Ikarie 1992/4). Následovala asi nejstarší u nás vydaná práce V Burtonově ulici nikdo nebydlí (1970, Nobody Lives on Burton Street, Světy science fiction. Praha, AFSF 1993) a Hvězdy jako bozi (1974, If the Stars Are Gods, společně s Gordonem Eklundem, sbírka Hvězdy jako bozi. Praha, AFSF 1993). Druhá ze šesti povídek vyšlých v Ikarii nesla název O časoprostoru a řece (1985, Of Space-Time and the River, Ikarie 1994/7).

Alfané (1989, Alphas, Donald A. Wollheim představuje Nejlepší povídky sci-fi 1990. Plzeň, Laser 1995) předcházeli následujícímu příběhu, jenž je brilantní ukázkou dobře napsané ryzí hard SF. Konec hmoty (1989, Matter´s End, To nejlepší ze science fiction. Praha, ABR 1995) vypráví o vyslanci americké akademie, který má v Indii ověřit pokusy tamních fyziků, pozorujících rozpad protonu. Nezvykle dlouhou část zabírá popis jeho cesty Indií, kdy je v přestrojení eskortován skupinou vědců na kolárská naleziště. Autor tak dal prostor konfrontaci západní vědy se zvyky „domorodců,“ ukázal, že ne všechny báječné vynálezy mohou najít uplatnění všude a že ve střetu s jinou kulturou leckdy napáchají více škody než užitku; proto ta ostrá až slepá nenávist Indů ke všemu západnímu, která nakonec vede k finální demolici vědeckého střediska a velmi překvapivé pointě. Ke konci Benford přechází z přísně racionalistického tónu do oblasti mystična a příběh vrcholí čistě fantasticky.

Následují Valhala (1982, Valhalla, The Magazine of Fantasy & Science Fiction CZ 1995/3), Kolaps (1995, Kollapse, Ikarie 1997/4), Paříž vždy vítězná (1996, Paris Conquers All, společně s Davidem Brinem, The Magazine of Fantasy & Science Fiction CZ 1997/2), Suchá, chladná kolébka (1997, A Cold Dry Cradle společně s Elisabeth Malartre, Suchá, chladná kolébka. ..., Eridani 1999) a Tanec na neznámou hudbu (1998, A Dance to Strange Musics, 1998 Ikarie 2000/12)

Touha po nekonečnu (1999, A Hunger for the Infinite, Legendy SF. Praha, Beta Dobrovský 2001) rozšiřuje cyklus Jádro galaxie. ...zabývá se základní otázkou, před níž lidé stanuli na počátku svého pádu kolem roku 36 000. Rovněž odhaluje některé rysy obávané Kudlanky, na něž v románech nezbylo místo.

V Ikarii pak vyšel Červ na dně studny (1995, A Worm in the Well, Ikarie 2002/9) a zajímavá povídka Vodíková bariéra (2000, The Hydrogen Wall, Ikarie 2005/4) nás přenese do vzdálené lidské budoucnosti, člověk by řekl, že téměř ideálního světa. Mladá knihovnice Knihovny Ruth Anglová si dala za úkol navázat kontakt s umělými inteligencemi, které kdysi poslaly mimozemské rasy k Zemi (možná ne přímo k modré planetě, ale jednoduše zkoumat vesmír). Hlavní aktercé se to částečně podaří a získá si úctu všech lidí, včetně těch, kteří ji nevěřili. Čtenáře však upoutá vize astrofyzika Benforda. Dozvíme se, jak těžké bude třeba někdy zkusit se dorozumět s cizí civilizací. Co může ohrožovat prosperující pozemskou civilizaci, a jak daleko budou sahat naše cíle. Zejména uvidíme vizi mnohého, co je ještě schopna pojmout naše fantazie.Zápletka a rozuzlení povídky jsou založeny na vyšším stupni vnímání, znalostech a plánování UI emzáků, které nám sice mohou pomoci, ale vždy bude důležitější jejich vlastní plán a prospěch. Až to přijde, musíme být poučeni i z možností fiktivních příběhů.

Zoufalé počty (1995, A Desperate Calculus, Armagedony. Praha, Triton 2005) se zabývají tím, jak je možné zničit svět pomocí soft science - biologie. A hloupé snahy malé skupiny fanatiků zachránit lidstvo i za cenu jeho téměř vyhlazení. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy rozpory mezi chudým Jihem a bohatým Severem budou ještě markantnější a tím i emoce na ně napojené budou o několik řádů větší než nyní. Zajímavé je jeho řešení problému, jak tyto problémy odstranit, a především cesta, kterou si k tomu v rámci své autorské licence vybral.

Poslední doposud česky vyšlá povídka je Anomálie (2001, Anomalies, Rudý posuv. Praha, Triton 2005).

Ačkoli slaví spisovatelské úspěchy, které by mu zajistily solidní živobytí, patří jeho srdce vědě. Od roku 1971 je členem fyzikální fakulty University of California v Irvine. Podílí se na výzkumech v oblasti plazmatu a astrofyziky. Vědecká činnost však obsahuje také publikování a musíte sami uznat, že napsáním několika beletristických děl by nikdo doktorát nezískal. Benford publikoval stovky odborných esejů z oblastí kondenzované hmoty, částicové fyziky, plazmatu, matematické fyziky a několik statí o ochraně životního prostředí. K tomu musíme přidat množství organizací, jejichž je členem, z těch nejvýznačnějších jmenujme jeho činnost poradce pro americké ministerstvo energetiky, NASA či National Space Policy Bílého domu.

O tom, že problematice vesmíru rozumí, jsme se nedávno mohli přesvědčit, když na dubnové konferenci (2005) proti globálnímu oteplování Greg vystoupil a s pouhou tužkou a poznámkovým blokem uvedl do rozpaků další kapacity, které se zasedání účastnily. Více naleznete na Astro.cz.

Ze získaných ocenění jsme zmínili obě Nebuly za Hvězdy jako bozi a Timescape. Zatím však nezískal Huga, pomineme-li 4 nominace (Deeper Than the Darkness, Doing Lennon (1975), A Snark in the Night (1977), Paris Conquers All (1996) (s Davidem Brinem), možná to je dáno technoanalfabetismem hlasujících fanoušků. K dalším oceněním patří cena J. W. Campbella, australská Ditmar Award, BSFA (všechno za Timescape). V roce 1995 obdržel prestižní Lord Foundation award udělovanou za celoživotní přínos vědě.

Benfordovy práce se vyznačují několika společnými vlastnostmi. Silný individualistický hrdina, který se rád staví proti zažitým standardům a vnáší do problému trochu zdravé anarchie nerespektováním a porušováním konvencí. Rád slučuje psychologii, lingvistiku, přírodní vědy společně s fyzikou a astronomií, aby dosáhl mimořádně bohatého námětu. Ve svých dílech tak vytváří až neuvěřitelně reálných obrazů. Jeho romány a povídky jsou namalované na mnohem větším plátně s použitím více barev, než je u jeho kolegů obvyklé.

Na závěr si dovolím uvést jedno z největších ocenění, které se Gregorymu mohlo dostat. Jeden z českých fanoušků Star Treku (pro Novou generaci byl Benford vědeckým poradcem) napsal povídku Trosečník, kde je jedna z lodí Federace nazvána USS Gregory Benford :-)

Gregory Albert Benford, ač brzy pětašedesátiletý, je stále aktivním vědcem a spisovatelem, jehož romány potěší každého technofila. Snad domácí nakladatelství nezapomenou, že hard sf patří do našich knihoven a brzy nějaký Benfordův román zařadí do svého edičního plánu. Greg si to rozhodně zaslouží.

Použité zdroje:

• Bibliografie - http://www.fantasticfiction.co.uk/b/gregory-benford/
• Česká bibliografie - http://scifibaze.webpark.cz/AutorB/BenfordG.html
• Životopisné údaje - http://www.gregorybenford.com/
• Citace a komentáře ke knihám jsou použité z volně dostupných článků a recenzí na internetu, které byly vyhledávány pomocí služby Google.com