Hyrillský místodržící Rusa´h
   

   Jakmile většina obyvatel Hyrillky podlehla osvobozujícímu účinku silného surového shiingu, Rusa´h se chopil své příležitosti. Věděl co musí udělat, než bude pro Impérium příliš pozdě.
   Místodržící nehledal vlastní prospěch, jednal z čirého přesvědčení. Viděl Věčný jas a dokázal sledovat zářivé stezky mnohem přesněji než kterýkoli jiný Ildiran – lépe než Jora´h, lépe než jejich otylý otec. Bylo už napácháno příliš mnoho škody.
   Nebylo chybou Ildiranů, že zbloudili. Slepě následovali Mága-imperátora, třebaže chyboval. Nebyli stvořeni k samostatnému rozhodování, nedokázali nezávisle myslet. Čekala se od nich poslušnost, oddanost a spolupráce. Pokud však byl jejich panující vládce pomýlený, Ildirané neměli naději nalézt správnou cestu.
   Rusa´h věděl jak to změnit. A shiing mu při tom pomohl.
   Už teď se k němu upínala hrstka přívrženců. Po tomto večeru bude jeho většina obyvatelstva Hyrillky.
   Několik dnů předním, během soukromého obřadu a rozhovoru, byli na pravou cestu přivedeni jeho světlonoši. Jeho milostnice ho vždy dychtivě následovaly, snadno proto přetáhl na svou stranu také je. Krásné plodné ženy se už nezaobíraly tělesnými rozkošemi, které je dříve tak pohlcovaly. Nyní byly až fanaticky oddané jiným cílům. Jeho cílům.
   S Thor´hem neměl potíže. Mladík se od samého počátku dobrovolně zapojil... a jako První následník se stane důležitou zbraní v jistě obtížném, ale nezbytném boji.
   Zato Pery´h představoval skutečný oříšek. Nastávající místodržící byl příliš inteligentní, příliš oddaný svému otci, bez zjevných slabostí. Rusa´h však jistě najde vhodné řešení. Věčný jas ho bezpečně provede obtížnými zkouškami čekajícími na něj v budoucnosti.
   Hyrillský místodržící se obrátil k citadele paláce, zatímco primární modrobílé slunce zapadlo a obloha zbrunátněla oranžovým světlem jeho nafouknutého souputníka. Horizontální hvězdokupa nyní vystoupila jasněji, stovky planet a hvězd vystavených na odiv v jediném třpytivém shluku.
   Od chvíle, kdy se zranil na hlavě, zůstal Rusa´h odtržen od thismatu Ildiranů. Nyní však většina obyvatel Hyrillky požila surový shiing, a také oni se vymanili ze sítě myšlenek, náhle omamně volní. Nepodléhali už dotěrnému dohledu Mága-imperátora Jora´ha a Rusa´h je tak mohl spojit do nové, silné sítě.
   Nyní, na jeho rozkaz, byli všichni Hyrillčané ponořeni do téhož léčivého mentálního ticha, jaké sám Rusa´h pociťoval tak dlouho. Během hlubokého subthismatického spánku ho Věčný jas obdařil výjimečnými schopnostmi, a místodržící teď uplatnil svou nově nalezenou moc. Zatímco obyvatelstvo bylo vlivem shiingu omámené a poddajné, začal sbírat ochromená vlákna thismatu, která by se nakonec vrátila k Jora´hovi. Rusa´h všechny ladné nitky propojí, jednu po druhé. Vytyčí tak nové duchovní stezky a sjednotí mysli všech Hyrillčanů do úhledné, čisté mozaiky vlastního vzoru, inspirované samotným Věčným jasem...
   Za oranžového soumraku, obklopen oddanými přívrženci, usedl usmívající se Rusa´h do křesla ve svém paláci. Vedle něj stanuli jeho milostnice, dějepravci a hrdý Thor´h, připravení nabídnout mu svou podporu. Ti byli osnovou jeho nové sítě, kterou však musel splést dřív, než účinek shiingu odezní, aby opět upevnil duchovní spojení mezi Hyrillčany. Brzy se celá Hyrillka stane součástí jeho samotného, jeho vlastní tapiserií thismatu.
   Blízko něj – a přesto svým způsobem vzdálen – sledoval mladý Pery´h s nesouhlasným výrazem ve tváři služebníky roznášející občerstvení. Nastávající místodržící stále neměl tušení, co se kolem něj odehrává. Tanečníci, stále dezorientovaní působením shiingu, klopýtali a marně se snažili o obvyklé ladné pohyby. "Toto je děsivé, strýčku."
   "Přestaň si stěžovat!" odsekl Thor´h. "Tito lidé si zaslouží oslavu a místodržící Rusa´h ji pro ně uspořádal."
   Pery´h seděl na svém přiděleném místě, ale jídla se ani nedotkl. Byl neklidný, pokožku měl pobledlou a vlhkou. Teď, když se tolik Hyrillčanů odtrhlo od Jora´hova thismatu a místo toho se napojilo na Rusa´hovu síť, nezůstala ani malá štěpové kolonie, která by nastávajícímu místodržícímu poskytla útěchu. A vše se pro něj mělo jen zhoršit.
   Když Rusa´h vstal, všichni Ildirané v otevřeném altánu okamžitě ztichli, přestože je ještě zcela neovládal. Místodržící na ně pohlédl třpytícíma se očima – viděl kolem sebe nezměrný potenciál.
   Zavolal dvojici lékařů, kteří s ním přiletěli z Ildiry, aby pečovali o jeho stav a sledovali proces uzdravování. Rusa´h násilím přiměl jednoho z nich požít shiing a získal ho na svou stranu. Poté se už druhý lékař dal snadno přesvědčit. Dnes měli provést nezbytný a překvapivý úkon, který upevní jeho stále se rozšiřující vliv.
   "Chci vám oznámit něco, čemu většina z vás zpočátku nebude věřit." Rusa´h použil tato slova, třebaže věděl, že mu budou věřit. Přítomní Ildirané byli v jeho moci. Měl důkaz..., který přinejmenším zčásti vysvětloval Jora´hovo znepokojivé chování z poslední doby.
   "Tato doba je temná a Hyrillka mnoho vytrpěla. Hydrogové nás pronásledují. Strádáme ne proto, že by Věčný jas potemněl, ale protože naši vůdci ho nejsou schopni vidět. Můj otec, Mág-imperátor Cyroc´h, se natolik zapletl do svých intrik, až jim sám uvěřil. Můj bratr Jora´h je ještě horší, protože úmyslně zůstává zaslepený."
   Pery´h vstal, tvář hněvem bledou jako stěna. "Strýčku, dokonce ani tvá zranění nejsou omluvou pro takováto slova!"
   Shiingem omámení posluchači pozorovali nastávajícího místodržícího s matným zájmem, ale bez jakékoli nevole. Droga způsobila, že nikdo z přítomných nebyl schopen cítit Pery´hovu přítomnost v thismatu. Thor´h se jen pousmál. "Poslouchej, co ti říká právoplatný místodržící, bratříčku! Možná se něčemu přiučíš."
   "Mág-imperátor dokáže vycítit neklid, který zaséváte," nedal se Pery´h. "Dávej si pozor, co říkáš!"
   Rusa´h se na mladíka odmítajícího přijmout shiing s ostatními zamračil. "Jora´h zde dnes večer není přítomen – leda snad skrze tvé oči, Pery´hu. Možná bychom tě měli poslat pryč?"
   Teď už nastávající místodržící musel cítit, že on jediný zůstal tenounkým vláknem thismatu spojený s Ildirou – zatímco zbytek Hyrillky stál proti němu.
   "Než si uděláš názor, vyslechni, co ti chci říct, Pery´hu. Jsi bystrý mladý muž vyškolený k tomu, aby ses stal příštím místodržícím Hyrillky. Osud a předurčení však mohou být změněny. My máme tu moc."
   Pery´h na něj zděšeně zíral. "Odmítám. Nedovolím vám to."
   Hyrillský místodržící se zamračil. "Nejprve mi popřej sluchu a pak se rozhodni. Náš lid byl klamem přesvědčen, aby uvěřil, že Jora´h je pravým Mágem-imperátorem, skutečným středobodem všech vláken thismatu. Já však vím, že je to jinak. Věčný jas ho opustil. Když jsem setrvával v subthismatickém spánku, mé tělo se nedokázalo pohnout, ale má mysl cestovala na jiná místa. Viděl jsem tajemství. Poznal jsem pravdy, jaké žádný Ildiran dosud ani netušil. A teď jsem konečně schopen přinést důkaz."
   Thor´h se tvářil, jako by chtěl každou chvíli propuknout v jásot, ale Pery´h byl stěží schopen ovládnout svůj zmatek. "Jaký důkaz?" Protože se mladík nepřipojil k orgiím v nialiových polích, zachoval si jasnou hlavu a skeptický pohled. Ostatní Hyrillčané přijali Rusa´hovo oznámení bez pochybností.
   "Předchozí Mág-imperátor zemřel náhle, zatímco jsem ležel v bezvědomí. Jora´h využil zděšení a žalu, které následovaly, rychle podstoupil nástupnický obřad a stal se naším novým vůdcem. Ildirané ho považují za pracovitého a čestného. Nikdo z nás si neuvědomil, že je posedlý mocí! Udělal by vše, aby se zbavil svého otce a mohl si tak přisvojit vejčité křeslo a Hranolový palác."
   Pery´h vyskočil a chystal se odejít, dva strážní mu však zastoupili cestu. Rusa´h pokračoval, protože věděl, že ho nastávající místodržící slyší, přestože by nejraději uprchl. "Získal jsem vzorek tkáně od jednoho z obřadníků, kteří připravovali mrtvé tělo Mága-imperátora k pohřbu. Chemická analýza poskytla jasnou odpověď. Cyroc´h nezemřel jen tak – byl otráven."
   Zatímco ostatní ohromením zalapali po dechu, Rusa´h pokračoval: "Jeho osobní strážce Bron´n musel být do celého spiknutí zapleten, měl však tolik cti, aby si sám vzal život vzápětí poté, co můj otec klesl mrtev do svého křesla. Jora´h však dostal, po čem toužil. To on zavraždil Mága-imperátora, aby mohl protiprávně uzurpovat jeho místo."
   Hyrillčané, třebaže omámení drogou, začali po takovém prohlášení znepokojeně reptat. Někteří jen zalapali po dechu, ale věřili každému Rusa´hově slovu, neboť předpokládali, že jeho důkaz musí být nevyvratitelný.
   "A proto ho Věčný jas opustil!" vykřikl místodržící. "Duchovní vlákna nemohou proniknou temnotou Jora´hova srdce. Všichni Ildirané za to nyní pykají a naše rasa bude trpět dál... pokud nás nedokáži přivést zpět do říše Věčného jasu." Rusa´h spojil dlaně. "Jsem připraven vykonat, co je nezbytné."
   Zatímco Thor´h s prázdným úsměvem na tváři naslouchal a přikyvoval hrůzným obviněním, Pery´h byl pobouřen. Rusa´h s ním ztratil trpělivost a obrátil se k hřmotným strážným. "Odveďte nastávajícího místodržícího do jeho pokojů a držte ho tam do doby, než bude patřičně... přesvědčen."
   Hyrillčané nic nenamítali. Pery´h mohl jen symbolicky vzdorovat, zatímco ho několik svalnatých vojáků vleklo pryč z otevřeného prostranství, kde se v soumraku právě rozvíjely zářivé květy bujných popínavých rostlin. Žádný z Ildiranů v thismatu necítil jeho přítomnost. Jakmile byl nastávající místodržící pryč, Rusa´h se otočil zády ke svým stroze se tvářícím kurtizánám a pokynul dvěma oddaným lékařům, aby přistoupili blíž.
   "Jestliže Jora´h není pravým Mágem-imperátorem, potom je zapotřebí, aby ildiranská rasa dostala jiného. Věčný jas mě vyvolil k tomu, abych nesl toto břemeno. Vím, jak obtížná cesta přede mnou leží, půjdu však po zářící stezce. Důvěřuji svému vedení. Podstoupím to pro blaho ildiranského lidu."
   Položil se na pohovku, rozhalil svůj šat a ulehl zcela nahý. "Dostalo se vám té výsady, že budete svědky události, jež navždy změní ildiranskou rasu."
   Dva lékaři vytáhli ostré křišťálové nože. Rusa´h pohlédl na své milostnice a matně si vzpomněl na všechny ty blažené chvíle, které s nimi strávil. Jeho úděl však byl nyní jiný, tělesné rozkoše ho už nezajímaly. Odvrátil se od nich a zavřel oči, upjal myšlenky ke světlu ve svém nitru.
   Po dlouhém utrpení konečně nalezl skutečné poslání. Jen sobecký zbabělec by nyní ucouvl. Musel dostát svému přesvědčení až do konce. Jen on sám mohl opětovně splést síť thismatu, uchopit nečistá vlákna semknutá kolem Jora´ha a všechna je stáhnout k sobě. Hyrillka bude první. Pak budou následovat početné soustavy v Horizontální hvězdokupě a následně i zbytek Impéria.
   Místodržící šeptem vydal rozkaz a lékaři provedli rychlý čistý řez mezi jeho nohama. Rusa´h zaťal zuby, spolkl bolest, vlil ji do svých nervů a usměrnil ji, až se proměnila ve výbuch světla v jeho mysli. Jeho prostřednictvím byl schopen vidět vlající vlákna thismatu, která se uvolnila poté, co jeho poddaní požili shiing.
   Aniž věnoval pozornost další péči lékařů či ohromenému bzukotu obecenstva, s citem mistra spojil všechna vlákna dohromady, pojal je do svého srdce a upevnil je tak, že Jora´h už nad nimi neměl žádnou moc.
   Usmál se; konečně držel skutečné thisma, které se stane základem pro obnovené a očištěné Impérium.
   

Sarein

    
   Když se Sarein snažila nalézt své staré obydlí v houbovém útesu, zjistila, že pokoje byly poslepovány pomocí nouzových záplat, jako by se nějaký slepý či opilý chirurg pokoušel zašít strašlivou ránu.
   Tuláci! Neměli žádný cit pro estetiku, soustředili se jen na funkčnost a hrubé opravy. Přestože na mnoha místech použili dřevo světostromů, tu a tam vystupovaly kovové vzpěry a odporné kovové pláty plné skvrn z příměsí. Z nějakého důvodu lid Theronu, včetně zelených kněží, spolupracoval a pomáhal jim vše obnovit právě tímto způsobem. Oba její rodiče vypadali jako by byli potěšení prací, kterou klany odvedly. Sarein doufala, že uzdravující se světoles časem jizvy milosrdně zahladí, bude to však trvat ještě hodně dlouho.
   Tuláčtí dělníci se dál poflakovali poničeným lesem a předstírali snahu pomoci. Vesmírní nomádi zde zjevně sledovali vlastní zájmy, vlastní zisk, bez ohledu na svá altruistická prohlášení. Protože Basil chtěl, aby zaujala své právoplatné místo a stala se novou Matkou, Sarein požádala své rodiče o soukromou schůzku v hlavním sněmovním sále.
   "Jsme rádi, že ses vrátila, Sarein," usmála se Alexa. "Je toho tolik, co spolu musíme dohnat."
   Sareinino chřípí se zachvělo, jak se několikrát zhluboka nadechla, věrná svému diplomatickému výcviku. "Jen doufám, že jsem přišla včas. Nevěřte Tulákům. Myslíte snad, že to všechno dělají z dobroty srdce?"
   Venku v lese mezitím stroje dál planýrovaly trosky, shrabávaly drť z lesní půdy, rozprašovaly chemická hnojiva a rozhazovaly semena rychle rostoucích plazivých rostlin. Bzučící zdvižná zařízení odnášela jeden gigantický světostrom za druhým. Kmeny mizely v nákladních prostorách lodí, které se je chystaly odvézt do vzdálených zpracovatelských kolonií Tuláků. Sarein měla pocit, že se dívá na vykradače hrobů hanobící mrtvoly.
   Alexa řekla: "Milá dcero, o čem to mluvíš? Tuláci nám velmi pomáhají, zelení kněží i ostatní Theroňané udělali za poslední měsíc obrovský kus práce. Všichni pracujeme společně."
   "A bohatství vám přitom protéká mezi prsty! Copak nevidíte, jak nesmírné úsilí zde Tuláci vynakládají? Taková pomoc nikdy není zadarmo. Položili jste si někdy otázku, co se tím snaží získat?"
   Idriss se poškrábal v hustém černém vousu. "Nabídnout pomoc těm, kteří byli postiženi pohromou, je přesně to, co dělají laskaví lidé. Kdyby se něco podobného stalo jim, zachovali bychom se stejně, pokud bychom měli potřebné možnosti. Nezapomeň, že Mluvčí Peroniová byla zasnoubená s Reynaldem. Tuláci a Theroňané měli být spojeni rodinnými svazky."
   Její rodiče byli tak neskutečně důvěřiví! Sarein si připomněla, proč dříve tolik dychtila opustit těsný Theron a odcestovat na civilizovanou Zemi.
   "Tuláci k nám byli vždycky laskaví, Sarein." Alexa se zamračila a naklonila se ke své dceři. "Proč si o klanech musíš myslet to nejhorší?"
   Sareinin vztek a zklamání konečně překypěly. "Protože Mluvčí Peroniová zastavila Hanze dodávky ekti a jiného důležitého zboží ve chvíli, kdy je jich nejvíc zapotřebí." Zvedla ruku a začala vypočítávat další důvody, které slyšela od Basila. "Protože klany odmítají být považovány za jednu z hanzovních kolonií. Protože neplatí žádné daně kromě těch, které na ně můžeme uvalit v podobě obchodních cel. Protože nemáme tušení, kde se nachází většina jejich sídel, ani co všechno tam vlastně v tajnosti dělají." Marně však čekala na nějakou známku souhlasu. "Copak to ve vás nevzbuzuje ani špetku podezření?"
   Idriss potřásl hlavou. "Upřímně řečeno, jejich pomoc potřebujeme. Já nevidím žádná negativa."
   Sarein si podrážděně odfrkla. "Jen se podívejte na všechno to dřevo, které odvážejí z Theronu! Promění je v cenné zboží a nesmírně na něm vydělají."
   "My sami jsme jim nabídli dřevo světostromů jako odměnu za jejich pomoc," řekla Alexa s nekonečnou trpělivostí. "Aniž o to byla žádána, Cesca Peroniová sama navrhla, že se s námi o část zisku podělí."
   "Máte něco písemně? Dojednali jste pro Theron řádné podmínky? Kolik procent a z čeho vám Tuláci dají?"
   Idriss se uvelebil ve svém křesle. "Jsem si jistý, že se zachovají čestně. Především nebyli povinni nám něco slíbit."
   "Stovky hanzovních obchodníků by se popraly o právo zpracovávat a prodávat dřevo z padlých světostromů. Ani jste si nenechali předložit podnikatelské plány. Prostě jste všechno dali tuláckým klanům. To nedává smysl..."
   V té chvíli už dal její otec najevo záblesk netrpělivosti. "Sarein, drahoušku, podívej se z okna na všechny ty lidi, kteří právě pracují. Vidíš snad nějaké zástupce Zemské hanzovní ligy? Podílí se snad na obnově naší planety jediný tým stavebních jednotek Obranných sil Země? Ne, nic takového. Uvidíš jenom Tuláky. Proč bychom měli odměňovat někoho jiného?"
   Alexa povstala ze svého zdobeného trůnu. "Nechci pokračovat v tomto rozhovoru, dokud si nepromluvíš s Cescou. Bude možná nejlepší, jestliže se setkáte tváří v tvář a své neshody si vyjasníte. Kdyby hydrogové nezabili Reynalda, byly byste teď švagrové. Tvůj otec a já si velmi přejeme, abyste spolu dobře vycházely." Vzala Idrisse za paži a společně odešli. Sarein zůstala stát sama a připadala si jako malá holka. 

   ***

   Sarein našla tuláckou Mluvčí na sazemi pokryté lesní louce a požádala ji o soukromý rozhovor. "Moji rodiče trvají na tom, abych si s vámi promluvila."
   Mluvčí Peroniová pozvedla obočí. "A pročpak?"
   "Říkají, že moje podezření a pochybnosti vůči vašemu lidu jsou nespravedlivá."
   Cesčiny temné oči se maličko rozšířily. "Vaše podezření a pochybnosti? To je zajímavé, zvláště uvážím-li skutečnost, že nás Hanza štve jako zvěř, podvádí a pronásleduje nás po celé generace. Když mi řekli o vašem návratu na Theron, myslela jsem si, že byste mohla zastávat roli prostředníka mezi Hanzou a tuláckými klany, protože jste Reynaldova sestra. Theroňané jsou nezávislí, doufala jsem tedy ve vaši otevřenost a objektivitu."
   Sarein si uvědomila, že kdyby opravdu dokázala zahladit současnou roztržku, Basil by jí byl zavázán na celá léta. "Obnovte dodávky ekti a já uvážím intervenci ve váš prospěch."
   "Zastupujete lid Theronu, nebo jste jen hlásnou troubou prezidenta Wenceslase a jeho hlídacích psů z OSZ?"
   Sarein se urazila. "Snižujete se k nejhrubším urážkám ve chvíli, kdy se snažím urovnat naše rozpory?"
   "Urážky? Naopak, jsem vzorem sebeovládání. Prezident už ví, co má udělat, abychom v dodávkách ekti pokračovali. Míček je na jeho straně."
   Sarein věděla, že má lepší vyjednávací pozici. "Nedejte se mýlit, samotné dodávky ekti vám nedávají moc Hanzu k čemukoli tlačit. Země už obdržela několik dodávek ekti z těžeru u Qronhy 3. Jakmile spustíme několik takových zařízení, a poté, co se rozběhne náš kolonizační plán, nebudeme tulácké ekti potřebovat vůbec. A co si pak počnete vy?"
   Cesca se však na návnadu nechytila. "Věřím, že budeme dál samostatní a nezávislí. Jen se nad tím zamyslete, velvyslankyně! Hanza nás okradla a dopustila se vraždy. Proč jinak bychom jí přestali dodávat ekti? Byl to náš nejvýnosnější artikl. Já jsem však viděla, co osíci dělají s našimi bezbrannými nákladními loděmi a nevinnými muži a ženami, kteří na nich pracují."
   "Vymyšlené historky!"
   "Máme nevyvratitelný důkaz," odsekla Cesca. "Chcete se na ten vrak podívat? Přesvědčit se, jaké stopy zanechávají jazery?"
   Sarein nasadila nesmlouvavý výraz; odmítala uvěřit. "Prezident Wenceslas by nikdy neschválil tak zločinné jednání, nemluvě o králi Petrovi." V koutku mysli si však Sarein připomněla některé z nepříliš čistých praktik, kterých se už Basil dopustil. Byly snad přepady tuláckých lodí a krádeže ekti něco tak zásadně odlišného? Raději o této možnosti ani nepřemýšlela.
   "Tak proč jste se nepokusili popřít, nebo třeba jen reagovat na naše obvinění?"
   Výkonná zdvižná zařízení jim bzučela nad hlavou a odvážela padlé stromy. Těžká mechanizace odhrnovala polámané kusy stranou, zatímco skupina zelených kněží hledala úrodné kousky půdy a ručně sázela ratolesti. Dvojice žen jako by zůstala uzavřená do bubliny prázdnoty, zatímco práce kolem nich pokračovala. Sarein stála vzpřímeně, rty měla bledé. Všechny její svaly zůstávaly napjaté.
   Náhle k nim přiběhl Tulák se zarudlými tvářemi, v oděvu zdobeném výšivkami a plném kapes. "Mluvčí Peroniová! Naléhavá záležitost! Jde o překladiště Hurikán!"
   Muž vrhl kosý pohled na Sarein a naklonil se k Mluvčí Peroniové, aby jí svou zprávu mohl pošeptat. Její tvář potemněla hněvem, nato se obrátila zpátky k Sarein a zamračila se na ni. "Jako bychom potřebovali další důkazy! Skupina lodí OSZ právě zaútočila na jedno z našich největších zařízení. Ukradli naše ekti a zásoby, odvlekli všechny osoby nacházející se na stanici – a pak ji zcela zničili."
   "Tomu... nevěřím." Sarein byla zpočátku přesvědčená, že tato zpráva nemůže být pravdivá... Dopustila by se však Mluvčí Peroniová tak nestydaté lži, sehrála by divadlo s falešnou zprávou? To nebylo pravděpodobné.
   Než Sarein opustila Zemi, vytušila Basilův záměr provést tah proti Tulákům, nemyslela si však, že se dopustí něčeho tak drze vyzývavého. Jak válka s hydrogy pokračovala, prezident začal být agresivnější, spíš jestřáb než holubice. Překročili tentokrát, on a Lanyan, únosnou mez?
   "Mám v úmyslu odeslat úplnou dokumentaci a prokazatelné záběry do Paláce šepotu." Mluvčí Peroniová viditelně potlačovala vztek. "Útoky drogů jsou už tak dost zlé – ale nájezdy Hanzy? Chtěla jsem to vyřešit potichu a elegantně, ale Velký Houser si zase jednou načechral peří. Měla byste znovu zvážit důvěryhodnost svých přátel, velvyslankyně! Pro dobro theronského lidu."
   Nato společně s tuláckým poslem spěchala zpět k jeho lodi. 

Kotto Okiah

    
   Loď, kterou Kotto cestoval k Osquivelu, skýtala jen málo pohodlí, inženýr si však toho ani v nejmenším nevšímal. Jeho pozornost se upírala jinam. Zapomněl na práci na Theronu a ponořil se do jiných problémů a záhad.
   Cesca Peroniová pro něj našla volnou pryčnu na transportéru mířícím k osquivelským loděnicím. Měl jídlo, vodu a vzduch. To bylo vše, co potřeboval. Kapitán lodi byl samotář, který nerad bral pasažéry, protože se však výstřední inženýr staral sám o sebe, oba muži spolu dobře vycházeli.
   Během letu byl Kotto plně zaměstnán myšlenkami na průzkum skutečné – a zcela nedotčené – hydroské lodi. Jeho mozek chrlil nejrůznější možnosti. Naneštěstí toho bylo o hydroských lodích známo příliš málo, aby mohl odvozovat či rozvíjet své teorie dřív, než ji uvidí. Proto obrátil svou nepokojnou mysl k jiným úkolům.
   Před časem se pokoušel zkrotit žár Isperosu, kde však zahynulo několik lidí. Lépe se mu vedlo na chladné planetce Jonah 12, které jezera z tekutého metanu obklopená ledovci ze zmrzlého amoniaku propůjčila vzhled vílí říše. Protože se zde atmosférické plyny nacházely v pevném skupenství, tuláčtí dělníci v odolných strojích mohli rádlem shrabovat vodík přímo ze země.
   Většina mechanických systémů stvořených lidskou rukou však nedokázala v tak chladném prostředí pracovat dlouho. Kotto nyní na své posteli provedl úplnou revizi pásových vozidel a rypadel, a následně vymyslel kompaktnější izolaci motorů proti vakuu.
   Nikdy se nepovažoval za velkého dobrodruha, nezapomněl však na výzvu Cescy Peroniové adresovanou všem Tulákům toho dne, kdy se stala Mluvčí, nástupkyní Kottovy matky. Mladá žena tehdy vypadala tak odhodlaně, oddaně a byla tak krásná, že si Kotto usmyslil nezklamat ji...
   Ve volném čase rovněž studoval všechny publikované dokumenty o klikisských přepravních portálech, a dokonce přečetl i pár statí o Klikisské pochodni. Hmyzí civilizace vyvinula zcela odlišnou matematiku a techniku, všechno to však bylo nesmírně zajímavé a Kotto rád spojoval myšlenky novými způsoby. Jeho úvahy byly jako projektil bezcílně se odrážející v prostředí nulové gravitace.
   Sotva však transportér dorazil do cíle, Kotto vše zasunul do pozadí mysli. Robustní Del Kellum ho přišel přivítat hned, jakmile loď zakotvila. Kellum stál, ruce v bok, rozježený vous vystrčený kupředu. "U všech ďasů, Kotto, tvoje matka vždycky říkala, že bychom měli naslouchat tvým potrhlým nápadům. Teď máš příležitost být tak potrhlý, jak jen sám budeš chtít."
   Nezdvořilé povykování klanového vůdce se Kotta nedotklo. "Vážím si té příležitosti." Rozhlédl se po kotvicím doku. "Kde je ta loď? Rád bych hned začal."
   "Takovou věc bych nikdy nenechal v blízkosti našich obydlí – drogové by ji mohli hledat." Poplácal Kotta po rameni a vedl ho hlouběji dovnitř komplexu. "Ne, pár mých dělníků ji dopravilo na opačnou stranu prstenců, kde sedí pěkně sama a čeká na tebe."
   Na nástěnném displeji Kellum promítl orbitální diagram s blikajícím bodem označujícím malou hydroskou loď umístěnou na stabilní oběžné dráze na vnějším okraji prstenců. "Přidělil jsem ti pět našich přátelských a naslouchacích compů, aby ti pomohli, budeš tam však jediný člověk. Nebo snad k sobě někoho potřebuješ?" Pozvedl obočí v naději, že Kotto odmítne.
   Inženýr zavrtěl hlavou. "Ne, poradím si sám."
   "Výborně! Přichystal jsem pro tebe kupu materiálu, diagnostických přístrojů a laboratorního vybavení." Jakmile Kellum vyvolal obraz hydroské koule, Kotto na ni jen tiše, uhranutě zíral. "Teď je na tobě, abys té věci přišel na kloub."
  

Davlin Lotze
   
   Než se Davlinova loď dovlekla k okraji rellekerské soustavy, v jejích palivových nádržích zbyly už jen výpary, vysílač však stále neúnavně volal o pomoc. Slunce Rellekeru jasně zářilo a planety vypadaly jako třpytivé špendlíkové hlavičky – a všechny se zdály neskutečně daleko. Davlin strávil celé hodiny podrobnými výpočty, zvažoval a zavrhoval jednu zoufalou možnost za druhou.
   Nakonec provedl pečlivě načasovaný zážeh. Obětoval poslední zbytek paliva, aby své lodi udělil impulz a navedl ji na dráhu, která ho mohla dostat alespoň o kousek blíž cíli. Mohl by tak doplout k některé z planet, avšak příliš pomalu.
   Poté, co uplynul den a Davlin už začínal ztrácet naději, že si ho někdo všimne včas, byl zpozorován předsunutou hlídkou střežící soustavu před útokem hydrogů. Obranné hlídky Rellekeru nepatřily mezi oficiální součásti OSZ a zjevně postrádaly patřičný výcvik, alespoň však tentokrát byly na správném místě. Davlin, který věděl, že nesmí ztrácet čas, vytáhl hned, jakmile se dostal na palubu hlídkové lodi, staré pověřovací listiny od prezidenta Wenceslase, a blýskl se svou vojenskou hodností. Protože se zvědové stále tvářili vlažně, za pomoci technik stříbrných baretů ovládl loď a spěchal k Rellekeru, aby přednesl svou žádost.
   Lidé na Crenně mrzli, umírali... a spoléhali na něj.
   Na obyvatele Rellekeru však dopadla úsporná opatření stejně tvrdě jako na většinu kolonií. Bývala to bohatá planeta, lázeňské a výletní místo hostící nejbohatší občany Hanzy. Do samostatnosti však měla daleko, takže její obyvatelé už dávno spotřebovali většinu ekti, aby získali potřebný materiál a nejrůznější věci, které považovali za nutné pro své přežití.
   Když se Davlin představil rellekerské guvernérce, blahobytně vyhlížející žena jménem Jane Pekarová mu řekla, že nemá prostředky, aby mohla kolonistům z Crenny pomoci. Pokrčila rameny. "Se vší úctou k vašim pověřením a obtížné situaci, pane Lotze, pro vás nemůžeme nic udělat."
   "Nezdá se mi, že by se vaši lidé snažili najít nějaké řešení." Davlin zůstal stát v pracovně guvernérky mnohem déle, než by jí bylo příjemné, neměl však v ruce nic, čím by mohl Relleker donutit k činu, nebo alespoň zlákat k nabídce pomoci. Nemohl uvěřit tomu, že se navzdory mizivým šancím dostal až sem, jen aby byl postaven před další překážky, a neměl přitom dost času na jejich odstranění. Nejraději by plakal vzteky nad vlastní bezmocí. Copak se dostal tak daleko, jen aby lidi z Crenny nakonec přece jen zklamal?
   Nakonec guvernérka Pekarová s povzdechem řekla: "Během jednoho nebo dvou dnů čekáme loď s plánovanou dodávkou zásob. Někdo jménem Kettová... s lodí Věčná cosi. Možná by vám mohla pomoci."
   Davlin se konečně usmál. 

   *** 

   Když Rlinda Kettová a Branson Roberts se svými dvěma loděmi přistáli, Davlin je bezodkladně vyhledal. "Řekla jste mi, abych se na vás obrátil, kdybych někdy potřeboval pomoc." Uvědomil si, jak hlubokou úzkost v něm vzbuzuje fakt, že musí spoléhat na někoho jiného. "Teď ji potřebuji."
   Jakmile vysvětlil situaci, Rlinda se na něj zeširoka usmála. "Nemyslel jste si snad, že jsem jako ti vládní týpci, kteří jsou jen samé sliby chyby, ha?"
   Společně s Robertsem vyprázdnili nákladní prostory, vyložili všechny bedny a materiál, který měl být doručen do dalších kolonií. "Prostě to připíšu na dodací list Rellekeru. Sto třicet lidí jste říkal? A jsou aspoň štíhlejší než já?" Poplácala se po širokých bocích.
   "To vám mohu slíbit."
   "Tak jdeme!"
 

  ***

   Věčná zvídavost a Slepá víra klesaly do temnoty vyhaslé crennské soustavy. Davlin seděl v kokpitu vedle Rlindy Kettové, mnohem vzrušenější a napjatější, než když ho sem před nedávnou dobou vezla poprvé. Stěží dokázal zadržovat svou úlevu.
   Ze Slepé víry přišla depeše: "Tak jo, jsme tady, ale někdo zhasnul slunce. Ani bych neřekl, že jsme v planetární soustavě."
   "Hlavně dávej pozor, ať nenarazíš do hvězdy, BeBobe! Občas zapomínáš, že pilotuješ loď."
   "Takové řeči jsou pod mou úroveň."
   "Ale neslyším, že bys protestoval."
   Rlinda upravila kurz a Davlin se naklonil blíže k průzoru kokpitu. Skrze infračervené filtry stále mohli vidět blednoucí barvy, jak planeta ztrácela svou termální energii vyzařováním do okolního vesmíru. Jakmile uhasl jaderný oheň centrální hvězdy, celá crennská soustava se proměnila v chladnoucí mrtvolu, v temné koule plující vesmírem. Atmosféra planety už zcela zmrzla, vrstvy ledu byly navršené na vzedmutých terénních vlnách. Vzdušný kysličník uhličitý zkondenzoval do podoby sněhu. Všechna jezera a potoky zmizely, na povrchu bylo vyhlazeno vše živé.
   Davlin potřásl hlavou. "Doufám, že lidé tam dole stále žijí."
   "Jak dlouho tahle doba ledová trvá?" zeptal se rádiem Roberts.
   "Necelé dva týdny. Z planety samotné stále vyzařuje teplo a hvězda také ještě zcela nevychladla. Celkem to dělá přibližně jedno procento dřívějšího zářivého toku."
   "Ještě že jsme s sebou vzali lopaty," řekla Rlinda. "Naveďte nás, Davline!"
   Než odletěl, umístil nedaleko příklopu uzavírajícího tunely radiomaják a vybavil jej bateriemi s dlouhou životností. Starostovi Ruisovi se o tom nezmínil, nechtěl aby si lidé skrytí v podzemních doupatech uvědomili, jak značně se mohou podmínky venku zhoršit. Prošel jednotlivé frekvence a konečně lokalizoval sotva slyšitelné pípání radiomajáku, mnohem slabší než by čekal. Ke svému zděšení si uvědomil, že radiomaják samotný je nejspíš pohřbený hluboko pod ledem.
   "Promítnu vám pozici cíle."
   Klesali převalující se atmosférou, která zmrzla v řídkou směs tvořenou sněhem a vločkami kysličníku uhličitého. Davlin aktivoval komunikační systém. "Crennská kolonie, hovoří Davlin Lotze." Chvíli čekal, slyšel však pouze šum. "Starosto Ruisi, jste stále na příjmu? Přivedl jsem pomoc." Zkoušel to ještě několikrát, stejně bezúspěšně.
   Rlinda přelétla pohledem své přístroje a zavrtěla hlavou. "Nevykládejte si to hned špatně, Davline. Sníh a bouře způsobují silný rušení, obyčejný elektromagnetický signál navíc nemusí být schopný proniknout skrz všechen ten led."
   Jakmile dvojice lodí dorazila na místo, Davlin pohlédl dolů na vrstvy ledu a zmrzlé atmosféry. Nespatřil jedinou stopu po svém hangáru či kterékoliv jiné městské budově.
   "Neměli bychom to trochu posolit?" zažertoval Roberts.
   "Pokud je to zmrzlá atmosféra, měla by mít nízký bod odpařování. Stačí, když ji zahřejeme výfukovými plyny z našich motorů," řekla Rlinda. "Proč se s tím párat?" Pomalu klesala se Zvídavostí níž, až žár z trysek proměnil atmosféru z rozsáhlé plochy kolem uzavřeného průlezu v gejzíry páry. Loď mírně klesala a zase stoupala, jak se ji Rlinda snažila udržet na místě. Během půlhodiny dokázala vyhloubit úctyhodný kráter. Potom opsala se Slepou vírou malý kruh, aby odpařila další část ledového příkrovu.
   Zanedlouho tak vznikla kolem uzavřeného kovového příklopu široká jáma.
   "A teď další problém," řekl Davlin. "Snažili jsme se crennské kolonisty dostat do podzemí co nejrychleji. Tolik jsme spěchali se stavbou bezpečného útočiště, které je uchrání před zimou, že jsme vchod uzavřeli obyčejným příklopem – místo abychom vytvořili složitou přechodovou komoru."
   "Dokáží venku přežít tak dlouho, aby se dostali do našich lodí?" zeptala se Rlinda.
   Davlin zavrtěl hlavou. "Není tam žádný vzduch. Všechen zmrzl."
   "Tak to je zajímavý problém," řekla.
   "Není tu ani žádný rukáv, kterým bychom spojili průlez s lodí," poznamenal BeBob.
   "Kolik skafandrů navíc máte na palubě?" zeptal se Davlin.
   "Já tři a BeBob na Slepé víře taky tři."
   "Čtyři," ozval se BeBob rádiem.
   "Výborně!" Davlin zabubnoval prsty na panel. "Máte nouzový stan, že?"
   Rlinda přikývla. "Je v havarijní soupravě, ale vejde se do něj jen pár lidí."
   "Vztyčíme stan nad průlezem a nafoukneme ho jako vzduchotěsnou bublinu. Všechny skafandry necháme uvnitř, takže poslouží jako malá přechodová komora. Když pak otevřeme příklop, několik kolonistů vyjde na povrch a obleče se. Po šesti nebo sedmi pak přejdou do lodí."
   "Sto třicet lidí? Oblékání, komprese a dekomprese stanu potrvá celé dny," řekl BeBob.
   "Tak ať!" Davlin věnoval Rlindě zářivý úsměv, u něj tak neobvyklý. "Ale bude to fungovat."
   Všichni si natáhli skafandry, vyšli ven a společně se pustili do práce, obklopení ledovými stěnami kráteru, na jehož dně se nacházel příklop. Vyvlekli ven velkou pružnou konstrukci, která měla sloužit jako vzduchotěsná bublina pro krátkodobé přežití v nehostinném prostředí vesmíru. Zakryli jí prostor kolem průlezu a po obvodu ukotvili.
   Davlin vzal jeden z těžkých kovových nástrojů a hlasitě zabušil na kovové dveře v naději, že kolonistům, kteří nedokázali přijímat rádiový signál, tak dá alespoň nějaké znamení. Zanedlouho ucítil vibrace, horečnou odpověď kohosi, kdo bušil z druhé strany. "Alespoň někdo je naživu."
   Branson Roberts, stále oblečený do skafandru, prolezl dovnitř pružným kruhovým vchodem a vlekl za sebou tři skafandry ze Zvídavosti. Společně s Davlinem se pak vydali pro čtyři další na Slepou víru. Rlinda mezitím spustila uvnitř nouzového přístřešku infrazářiče.
   "To bude zdlouhavý a ne zrovna dramatický závěr naší záchranné operace," podotkl Roberts.
   "Zachraňovat lidi jednoho po druhém mi připadá vzrušující až dost." Rlinda škádlivě šťouchla Davlina do ramene. "Na špeha jste až moc soucitný, pane Lotze!"
   Neodpověděl, místo toho začal manipulovat se zamrzlým ovládáním příklopu. Když se mu konečně podařilo těžké kovové víko otevřít, ven se vyhrnulo několik usmívajících se kolonistů. Starosta Ruis byl mezi prvními. Vrhl se Davlinovi kolem krku a pevně ho objal.
   Takové uvítání Davlina poněkud zaskočilo, ale nic nenamítal.
   

Orli Covitzová

    
   Noví kolonisté využili struktury starého klikisského města a rychle proměnili svůj dočasný tábor na Corribusu v bezpečné sídlo. Čekala na ně celá planeta a museli udělat tolik důležité práce, že jim nezbyl čas na průzkumy.
   Orli to však považovala za součást své práce.
   Před lety prohledali klikisské ruiny xenoarcheologové, kteří shromáždili tolik materiálu, kolik jen byli schopni, než jim došly finance. Později toto místo zběžně prohledal Hud Steinman a ostatní hanzovní zvědové. Orli si ale byla jistá, že tu jsou stovky štěrbin a koutů, kam dosud noha průzkumníka nevkročila.
   Přestože o nalezení ztracených pokladů snil především její otec, jeho utkvělé představy částečně nakazily i Orli. Co když zde klikissové během své poslední bitvy mezi žulovými stěnami kaňonu ukryli záznamy či zahrabali nějaké cennosti?
   Když se Orli vytratila a vydala se na průzkum, svého chlupatého cvrčka nechala v kleci. Její otec měl směnu v přijímací stanici telekomunikační věže, kde zřejmě zabíjel čas přemítáním nad svými podivnými vynálezy...
   Zamířila na místo, kde se kaňon zužoval a zpola roztavené žulové stěny se prudce zvedaly do výšky. Minerály, nerovnoměrně rozložené v hornině, během tisíciletí prosákly do trhlin a vytvořily na povrchu velké krystaly kamence připomínající kostky z šedého skla naskládané na sebe. Třpytily se ve stěnách kaňonu podobné šňůrám hrubě opracovaných diamantů. Margaret Colicosová ve svých původních poznámkách popsala toto místo poeticky jako "horu ronící krev z krystalů." Margaret tehdy napadlo, že by mohlo jít o jakýsi vzkaz zanechaný klikissy, nebo integrovaný obvod vtištěný do žulových stěn, analýzy však ukázaly, že krystaly vyrostly dávno poté, co zničující útok přetavil kámen ve sklovinu.
   Nyní v nich Orli, hledající na prudké stěně výstupky, viděla pohodlné úchyty, příčky žebříku, po nichž se mohla dostat i do nepřístupných štěrbin a výklenků ve skalním masivu.
   Škrábala se vzhůru, kladla nohy na krystaly a chytala se jich rukama, aby se dostala výš. Usmívala se při představě, že se dostane do míst, která dosud žádná archeologická výprava neprozkoumala. Margaret a Louis Colicosovi, stejně jako Hud Steinman, byli staří. Nikdy by se nepustili do něčeho tak namáhavého a riskantního.
   Když byla v půli cesty, zastavila se aby pohlédla dolů, a pak si uvědomila, že to nebyl dobrý nápad. Dno kaňonu leželo závratně hluboko pod ní. Zbytek strmé skalní stěny se jí tyčil nad hlavou a výstupky z kamencových krystalů se náhle zdály drobné a vratké. Kdyby uklouzla, kdyby ztratila rovnováhu, její pád by byl přímou a rychlou cestou k jisté smrti.
   Orli ztěžka polkla a rozhodla se dívat vzhůru a před sebe, místo aby se ohlížela dolů. Zezdola si vyhlédla svislou černou štěrbinu skrytou ve skalním přehybu. Dříve to mohl být prostorný vchod do jeskyně, ale žula roztavená dávným žárem se přes něj přelila jako zpola zatažený závěs.
   Teď už měla šplhání dost. Když se dostala do patřičné výšky a uviděla, co hledala, zamířila ke štěrbině. Jedna noha se jí smekla na kluzkém hladkém povrchu nakloněného kamencového bloku, zachytila se však rukou o okraj ze ztuhlé žulové taveniny. S těžkým oddychováním se vsoukala do temné jeskyně.
   Protože mnoho místností v klikisském městě bylo částečně zřícených a temných, všichni noví kolonisté u sebe nosili malé příruční svítilny. Orli lezla kupředu, dokud se nedostala na místo, kde bylo zjevně víc prostoru. Pak zašmátrala v kapse. Teď měla konečně volné ruce, takže si mohla posvítit. Světlo vytrysklo a zalilo stěny jeskyně.
   Tady byla drsná nedotčená žula, ne změklá tavenina pokrývající vnější skály. Místnost sama svou dokonalou symetrií a umístěním nezvykle vysoko ve skalním masivu prozrazovala umělý původ. Orli si představovala armádu dělníků – snad hmyzích klikissů? – hloubících kulovitou místnost o průměru pěti metrů. Ale proč tak vysoko ve skalní stěně? Namířila svítilnu na hrubý strop a vzdálené stěny a hledala nějaký tunel nebo východ, spatřila však jen podivné klikisské nápisy, hieroglyfy a rovnice, stoupající z ústředního bodu po spirále vzhůru.
   Jakmile obrátila svítilnu k prašné podlaze, zalapala po dechu.
   Poslední hlášení odvysílané Margaret Colicosovou obsahovala záběry mumifikovaného klikisského těla nalezeného na Rheindic Co. Když nyní dívka spatřila na podlaze zteřelé ostatky, okamžitě rozpoznala švábí tělo klikisse. Tohle však už nebylo celé, ale roztrhané na kusy. Exoskelet explodoval zevnitř, jako by v něm vybuchly spolknuté ruční granáty. Jeho údy a křídla vypadaly jako rozžvýkané, jako by se cosi prokousávalo ven z těla. Snad nějaký strašlivý parazit žijící na Corribusu? Nebo dravec?
   Měla pocit, že se v místnosti náhle ochladilo, stíny potemněly. Napjatě naslouchala, slyšela však jen pulz tepající jí v uších, vlastní přerývaný dech a vítr tiše hvízdající ve vchodu do jeskyně.
   Vedle klikissova těla Orli našla další zhroucenou postavu, větší a temnější, jako by pokrytou mastnými odlesky. Měla zhruba tytéž tvary, ale byla z kovu a obsidiánově zbarvené keramické hmoty – jeden z klikisských robotů!
   Hmyzí stroj byl rovněž rozervaný, stejně jako tělo klikisse. Jeho součásti byly rozdrceny a rozmetány. Stěží rozpoznatelné kusy ležely rozesety po podlaze, jako když se armáda hlodavců vrhne na kupku potravy. Části téměř nezničitelného exoskeletu byly rozbité, zprohýbané a rozházené jako smetí. Orli si vůbec nedokázala představit, jaké síly muselo být k něčemu takovému zapotřebí.
   Přestože se vše odehrálo před tisíciletími, násilnost scény zapůsobila v klaustrofobickém tichu jako výkřik. Něco strašlivého zničilo dávného obyvatele planety i mocného robota. Jaký dravec mohl zaútočit na klikisse i jejich stroje?
   Orli se zachvěla. Kamenná místnost se náhle zdála mnohem menší, vzduch jako by zhoustl. Začala couvat, a když narazila do hrubého kamene vzdálenější stěny, polekaně vyjekla. Tohle rozhodně nebyl ten tajuplný poklad, který si přála najít.
   Aby se uklidnila, několikrát se zhluboka nadechla a začala si broukat jednu z melodií, které hrávala na syntezátor. Opakovala si, že není čeho se bát. Ať už klikisse napadlo cokoliv, bylo to už tisíce let pryč.
   Racionální část její mysli si uvědomovala, že tento objev může být skutečně významným archeologickým nálezem. Navzdory jasnému myšlení a logickým úvahám jí však srdce v hrudi stále bušilo. Přála si opustit skrytý kamenný sál, který objevila.
   Orli tušila, že sestup dolů do tábora bude velmi, velmi dlouhý.

Název: Bouře na obzoru (Horizont Storms)
Autor: Anderson, Kevin J.
Překlad: Kučerová, Kristýna
Cena: 299 Kč
Počet stran: 552
ISBN: 80-7214-866-0
Vyšlo: 8.2.2006