29.3.2024 | Svátek má Taťána






UKÁZKA: Jaroslav Ježek, Do spárů Nathebu

5.4.2006

"Jsem vášnivým sběratelem tisků Ligy žen," vysvětlil jsem jí. "A ještě nemám ten poslední, o chrabrých dívkách."

Móda sbírání tiskovin protipřirozeného obsahu už pomalu odeznívala. Už přes dva roky se neobjevovaly ani nové tisky. Právě tím posledním byl letáček, kterým si tehdy čerstvě odštěpená frakce získávala nové členky. Tady je jeho obsah:

***

Přijď mezi nás, chrabrá dívko!

***

Jsem chrabrá dívka. Nestačí mi ten štipec svobody, který se mi "přirozená společnost" uráčila přiznat. Muži by chtěli vidět, jak se plazím u jejich nohou. Pokud se nebudu plazit, budou mne ignorovat. Já se nehodlám plazit u jejich nohou. Ale zároveň jim nedovolím, aby mne přehlíželi. Protože jsem chrabrá dívka.

Nenávidím svět Natbehu. Ve světě Natbehu pro mne není místa. Protože jsem chrabrá dívka.

V novém světě se nebudu plazit u nohou mužů, a přesto mne muži nebudou ignorovat. Protože jsem chrabrá dívka.

Nejsem jediná chrabrá dívka.

Ale vím o lepším světě. V tom světě pro mne bude místo. Protože jsem chrabrá dívka. Je nás mnoho. Ty jsi také chrabrá dívka.

Pojď a připoj se k nám. Stvoříme nový svět, chrabrá dívko!

***

Nábor se konal tím způsobem, že vyhlédnuté, mravně narušené svobodné dívce byl nenápadně podstrčen tento letáček. Její reakce při čtení byla zpovzdálí studována. Pokud se zdála příznivá, nastupoval osobní kontakt. Teď jsem studoval reakci Jany Mycítonové já.

Zašklebila se ještě víc, nebo ji to rozesmálo. Zeptala se mě: "Vypadám snad chrabře?"

Zřejmě jsem neuspěl. Byla velmi obratná. Zřejmě se dovedla ohromně kontrolovat. Mě ani Katuši se jí nepodařilo srdečně rozesmát při představě, že by ji někdo mohl pokládat za chrabrou. Jana to patrně pochopila, takže prohlásila: "Možná opravdu ano. Ale přesto nemám s ligou nic společného. Mně je k smíchu, vám asi ne! Kdybys mi dovolil promluvit s Katuší, pak bych vám toho o sobě pověděla víc."

Měl jsem pochybnosti, že by se podřekla neúmyslně, avšak záměr proč jí chtěla dát vědět, že po ní pase, mi zůstával utajený. Snad jen, prozatím, hodlala nahánět hrůzu. Pokrčil jsem rameny a pokynul, aby si s Katuší promluvila. Ta se ovšem tvářila ostražitě.

My s Katuší jsme pořád ještě stáli. Mycítonová se zdvihla z křesla a postavila se před Katuši. Ta se ke mně ještě pevněji přitiskla. Jana Mycítonová se na Katuši pokusila usmát: "Tak ty jsi nejkrásnější otrokyně Václahomy..."

"Jo," odpověděla stroze moje otrokyně.

"No a v hendersonovské vesničce se ti líbilo?" zeptala se ještě.

"Jo," zůstala Katuše u stejné odpovědi.

Mycítonová se opět usadila v křesle, v zamyšlení se drbala na hlavě a šklebila se přitom. Potom mi řekla: "Nevím jak tě mohlo napadnout, že bych ti zrovna já mohla obstarávat tisky. Opravdu nepatřím k chrabrým a nikdy jsem nepatřila. Možná tak vypadám, ale jinak jsem mentálně zdravá. Vím, že se odlišuju. Asi bych už podle vás měla nosit kruhy. Samozřejmě s tím počítám, ale zatím mi to vyhovuje takhle. Nějak se pořád nemůžu vtěsnat do normy. Sama od sebe se nepodrobím nikdy! Jedině že by se našel takový frajer, který by mě zdolal. Ale bude to mít se mnou těžký, protože jsem nepokořitelná!"

"No dobře," uklidňoval jsem ji.

"Co takhle sto korun na hodinu?" navrhla.

"Ale nejdříve za týden, nebo spíš za dva," přikývl jsem.

"Tak fajn. Přijdu za čtrnáct dní. Přesně ve stejnou dobu. Teď už vás tedy nebudu rušit," řekla, zvedla se a zmizela.

Katuše návštěvu Jany Mycítonové komentovala slovy: "Právě chrabré dívky se chlubily, jak jsou nepokořitelné. Jenže tuhle neznám!" Vrhla se mi okolo krku a rozklepala se.

Začali jsme dokonce přemýšlet, jestli by nebylo účelné se přestěhovat. Nechtělo se nám do toho, protože bydlení v Přípotoční ulici nám vyhovovalo a už jsme si tady zvykli. Začal jsem uvažovat, jak bych se toho o záměrech Jany Mycítonové mohl dozvědět víc, jenže nám do toho všeho přišla další velká starost...

***

Snad každý si už vybral, kterou kandidátku by chtěl zvolit, a teď se lidé snažili vnucovat své názory ostatním. Posílali do novin dopisy a články, začali horlivě přesvědčovat ostatní nebo prostě jen popisovali domovní zdi a ohrady. Katuše se mezi favoritkami neobjevovala. Vyděsil mě však středeční novinový článek. Ocituji jej v plném znění.

***

Vlastníci Hendersonek volí Katuši ZH554731

***

Vlastním otrokyni z Hendersonů už dvanáctý rok. Naučil jsem ji perfektně česky, že ani nepoznáte její původní přízvuk. Dala mi už dva syny a dvě dcery. Není mi lhostejný osud našeho poměru k Hendersonům. Při volbě matky Václava IV. považuji za nejdůležitější vědět, jestli je právě v tomto směru odhodlána vychovat svého syna přesně podle zásad jeho velikého děda.

Nebylo by reálné představit si, že by se královou matkou mohla stát žena, které se zčásti dostalo vychování od Hendersonů, a myslím, že o to nám ani nejde. Mezi kandidátkami však existuje jedna, která se mezi Hendersony narodila. Liší se značně od těch, které se dostaly do Václahomy až v pozdějším věku. Je více václahomská, než hendersonovská. Ale právě proto by mohla být přijatelná všem.

Vidím ohromnou příležitost jak získat záruku, že se Václav IV. bude podobat svému velikému dědovi. Přátelé, zkusme se spojit! Václahoma potřebuje žít v míru, a my spolu s Katuší ZH554731 to víme nejlíp.

Ignác Křoví, Propadlý Brod

***

Podobných článečků, vychvalujících tu či onu ze sto patnácti kandidátek, se v novinách objevilo mnoho. Žádná však zatím nezastínila ostatní.

Večer se na zdech domů objevilo několik prvních nápisů s Katušiným jménem a dodatkem ZH. Tento dodatek bylo třeba připojovat, jelikož Katuší bylo mezi kandidátkami několik. Současně informoval, že tato Katuše pochází ze zemí Hendersonů. Zatím se jejích jmen v ulicích neobjevovalo mnoho. Mlčky jsme s Katuší kráčeli ruku v ruce večerním Václavábádem a trnuli jsme, jak to dopadne. Věděli jsme, že se majitelé Hendersonek opravdu dovedou spojit. Katuše se tvářila ustaraně. Navíc se jí udělalo špatně, takže jsme se po návratu domů ani nemilovali.

Ve čtvrtek ano. Bylo to něžné a smutné... Tušili jsme, že je to možná naposledy. V ulicích se totiž náhle objevila hotová záplava nápisů s jejím jménem!

V pátek večer jsme se ještě ke všemu museli vydat do nově zřízeného Klubu nejlepších synů národa, abych tam převzal medaili. Pozvání jsem obdržel čtyři dny předtím. Parlament odhlasoval, aby byl všem politickým vězňům z období samovlády přiznán titul Nejlepší syn národa a byl pro ně zřízen státem financovaný klub, kam budou moci kdykoli přicházet s libovolně vybraným hostem a nebudou muset platit útratu, případně s více hosty, kteří si za sebe budou platit sami.

Přišli všichni, včetně poslanců Zavadila a Růžičky. Po slavnostní večeři a předání medailí se ke mně Zavadil přitočil a důvěrně mi sdělil: "Je to sice poněkud předčasné, ale snad ti to mohu prozradit. Proti tvé Katuši teď už nemá žádná jiná šanci! Zítra se to dozvíš oficiálně."

"Jsem proti tomu," řekl jsem žalostně.

Poplácal mě přátelsky po zádech a konejšil mě: "No, jen si poplač! Kdybych měl tvoje léta, dovedl bych se radovat ze života. Tenkrát jsem ale býval příliš útlocitný. Taky jsem plakával dojetím."

Ohradil jsem se: "Katuše se nemůže stát matkou krále! Poslední dny je jí pořád špatně a nějak divně. Mám skoro podezření, že už je těhotná se mnou."

Nedal se tím vyvést z míry. Několikrát se prošel, důkladně si Katuši prohlédl a pak se vrátil, aby mi nesmlouvavě řekl: "Není v tom."

"Možná, že přece jenom je...," oponoval jsem mu.

"Víš ty, co je to státní zájem?" zeptal se tvrdě. Chvíli přemýšlel a pak dodal: "Pokud máš opravdu takové podezření, pak si ji raději rovnou odvezeme! Už zítra musí celá Václahoma vědět, že Katuši dnes v noci navštívili Václavovi synové."

Protože Katuše téměř omdlévala, dovedl nás k čalouněné pohovce, kde jsme se posadili. Po chvíli se jí udělalo trochu lépe. Drželi jsme se za ruce a hleděli si do očí.

"Není to žádná tragédie," řekl mi Zavadil. "Katuše sice bude ubytovaná na hradě, ale ty tam za ní budeš smět docházet. Třeba i každý den. Kdyby to měla být dcera, dostaneš ji zase zpátky."

"Ale co když to bude syn?" zeptal jsem se hloupě.

"Pak to bude král Václav IV.," odpověděl.

Katuše mi slibovala: "Bude to dcera, můj pane!"

"Musí to být dcera," řekl jsem jí. "Katuše, pořád na to mysli! Když budeš dostatečně chtít, tak se to povede."

Domů jsem se už tedy vrátil sám. Můj život se od té doby stal smutný, prázdný a mnohem beznadějnější, než ve věznici. Katuši jsem sice směl navštěvovat, avšak už od začátku se ukázalo, že to bude vždycky jen nakrátko, a s problémy. Mé návštěvy se měly podobat pouze zdvořilostním návštěvám poslanců v doprovodu královské gardy. Soukromí nám nebylo dopřáno vůbec.

Katuše se mi navíc začala brzy odcizovat. Občas mě vyděsilo podezření, že si dokonce přeje, aby se jí narodil syn.

Propadal jsem beznaději, když jsem si uvědomoval, jak marně jsem se snažil. Na tom našem elaborátu ani trochu nezáleželo. Podstatná byla jen její identifikace, a z té navíc jen pouhý párek písmen – ZH.

***

Katušino "zvolení" národ přijal s nadšením. V novinách je oznamoval článek, sepsaný poslancem Růžičkou. Politik se v úvodu zmínil, že když Katuši spatřil poprvé, rázem omládl o třicet let, protože se před třiceti lety naučil neprojevovat při pohledu na ženu emoce a užuž se mu zdálo, že se v tomto ohledu stal mistrem. Teď ale pochopil, že je stále jen slabým člověkem, chvějícím se v přítomnosti dokonalé ženské krásy. Stydí se přiznat, jak je vzrušen a rozpačitě přešlapuje. Její na první pohled poněkud problematický elaborát nám představil dívku, pozorující svět kolem sebe šibalskýma očima, dosud plnýma zvídavého zájmu, a současně už bytost, dychtící uplatnit svou žhavou ženskou přirozenost.

Růžička se přiznal, že ho výsledek volby nejprve překvapil, protože se zřejmě jen jemu nedoneslo, čím se vlastně Katuše stala všem tolik sympatická. Potom se dlouze rozepsal o incidentu na tržišti, kterým Katuše dokázala, jak osobitě svědomitým způsobem se dokáže tato roztomilá, na první pohled dosud nevyzrálá dívka, projevovat za skutečně vážných situací, pro Václahomu kritických. Národ tedy Katuši nevybral pouze pro její krásu a původ, zaručující kontinuitu Václavovy mírové politiky, ale také pro její obdivuhodný morální profil.

Jakmile ovšem vešel výsledek volby ve známost, přestalo na jakýchkoli důvodech záležet. Národ jásal, že se podařilo vybrat tu nejlepší z nejlepších. Její minulost už nebyla podstatná, protože se Katuše stala symbolem budoucnosti.

Většinu doby trávila uvnitř hradu. Buď ve svých komnatách, nebo na zahradě. Někdy se také v doprovodu poslanců objevila na veřejnosti – jako například při slavnostním otevření nově postaveného hudebního divadla. Její místo bylo v královské lóži mezi poslanci Růžičkou a Zavadilem; mě ani nemohla spatřit, neboť jsem jako příliš obyčejný člověk seděl v přízemí. Program, zvolený pro slavnostní zahájení, se vztahoval ke kulturnímu odkazu dávných evropských Čechů. Katuše za svou pouhou přítomnost sklidila větší potlesk, než pěvci.

Ježek Jaroslav
Do spárů Natbehu
ISBN: 80-7214-911-7
Cena: 209 Kč
Stran: 288
Vyjde 5. 4. 2006

Jaroslav Ježek










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...