27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


SPOLEČNOST: Bloudění bludných balvanů

22.3.2006

bludné kameny 3V předposlední době ledové, nazývané risská, dostal se naposledy kontinentální ledovec až na naše území, zasáhl severní pohraniční hory a rovinami pronikl do Slezska a části severní Moravy. Památkami na zalednění jsou bludné balvany, pocházející z hornin skandinávských hor. V některých místech vystupují na povrch, většinou jsou však skryty v ledovcových nánosech štěrku a písku. Přestože sem bludné balvany byly dovlečeny před čtvrť milionem let, putování některých balvanů má v naší době zvláštní pokračování.

V některých odlehlých místech jsou bludné balvany o váze několika tun součástí krajiny. Jiný je osud kamenů, nacházených při těžbě stěrkopísků nebo při stavební činnosti. V 19. století se stávaly zajímavým materiálem pro různé dekorativně sestavené skupiny kamenů.

Oč je století jednadvacáté – podobně jako století předcházející – méně racionální, o to víc holduje modlářství. Stavění pomníků, jejich následné boření a opětovné budování by mohlo být docela dobře předmětem nového vědního oboru. Vcelku smutný osud postihl obrovský kámen ležící v potůčku poblíž polí někdejší malé obce Poruby u Svinova. Obyvatelé jej znali od nepaměti. Jeho velikost mu zaručovala neměnné místo v krajině i při velkých povodních a mohl dobře sloužit jako orientační bod k vyznačení hranic. Nápadný červený kámen omývaný vodou lidé uctívali jistě již v pohanských dobách. Dlouho se uchovaly zprávy o starém rituálu praktikovaném i za křesťanství. Hrozila-li za dlouhého sucha neúroda, voda se začala vytrácet a kámen vystoupil z vyschlého řečiště. Pak prý rolníci u kamene pronášeli zaklínadla a dávali mu drobné dárky na usmíření.

Kámen nepřekážel žádné stavbě a jeho velikost a místo odpočinku zabraňovaly umístění před nějakou veřejnou budovu či módnímu dekorativnímu použití. Přišel však rok 1928 a několik snaživců bez dlouhých okolků balvan z potoka vykopalo a dovleklo na vesnickou náves. “Svornost v obci, mír ve státě“, hlásal světu nápis na bludném balvanu, vyzdviženém v roce desetiletého výročí vzniku republiky Československé. Prastarý kámen se tak měl stát památníkem vzniku republiky a symbolem pevnosti základů a trvání nového státu. Nebyla to ale žula, věkovitost, tvrdost a mohutnost kamene, co vstoupilo do osudu mladé republiky. Budoucnost nepředurčil kámen, jak strůjci vyzdvižení balvanu a jeho použití na památník zamýšleli. Dalších deset let vedlo k ztrátě území a nakonec i k zániku státu.

Bludný balvan, blok červené žuly vyčnívající z vody, byl víc než pouhý materiál na památník. Někteří starousedlíci ještě dlouho na vyzdvižení kamene vzpomínali. Domnívali se, že podivuhodný vzhled a uložení v říčním korytu obdařily kámen jakousi zvláštní mocí. Poskytoval prý ochranu krajině i lidem jako klíč brány, zabraňující působení negativních sil. Násilné odsvěcení posvátného místa se proto neobešlo bez tragických následků. Ti, kteří ho z jeho tisíciletého lože vyzvedli, pootočili klíčem a bránu otevřeli. Chtivé ruce zde vstoupily do posvátného háje, usilujíce, aby odvěké tajemné síly posluhovaly věcem malicherným a jepičím. Alespoň tolik z vyprávění… bludné kameny 1

V minulém roce jsem s několika návštěvníky, rodáky obce, procházel Svinov. Obec byla známa jako mimořádně vydatné naleziště bludných balvanů. Některé tvořily dekoraci veřejných prostranství. Avšak všechny kameny po letech jaksi záhadně zmizely. Na svém místě nebyl velký bludný balvan před Sokolovnou a k nalezení nebyla ani skupina kamenů naproti kostela, vedle někdejší budovy měšťanské školy. Dotazy k ničemu nevedly. Nikdo o žádných bludných balvanech nic nevěděl. Svinovské bludné balvany zmizely. Naštěstí ne tak docela, jak se ještě ukázalo.

Ve staré, před válkou sepsané knize o historii obce je stručná zmínka, že z bludných balvanů ze Svinova byla sestavena skupina v parku před německou technikou v Brně. Německá technika v Brně nepřežila rok 1945 a v její impozantní budově dnes sídlí lékařská fakulta. O parku, natož o bludných balvanech před ní nemůže být ani řeči. Vše tam vypadá jinak. Rovněž pokus získat nějaké informace v obci k ničemu nevedl. Ukazuje se, že celkově značně upadá povědomí i o poměrně nedávných událostech z doby před dvaceti, třiceti lety. Vše jakoby se rychleji propadalo do nicoty a povrchnosti. Už ani nemůže překvapit zjištění, že historické pojednání sepsané v roce 1926 obyčejným učitelem měšťanky po všech stránkách (preciznost, jazyk) převyšuje mnohé historické práce vytvořené dnes na univerzitách.

Pátrání po osudu svinovských bludných balvanů před brněnskou německou technikou nešlo zahájit ve Svinově. Muselo se postupovat jinak. Díky paní Mgr. Mileně Flodrové z Muzea města Brna, znalkyni historie Brna, se podařilo zjistit další pokračování putování bludných balvanů. Informace o tom, co vlastně bylo ze Svinova do Brna dopraveno, poskytl pan RNDr. Zdeněk Gába, geolog a přední odborník na problematiku rozšíření bludných balvanů.

Skupinu bludných balvanů v městském parku před německou technikou utvářelo celkem 11 kamenů různé velikosti o celkové váze kolem pěti tun (největší kus 1 300 kilogramů). V roce 1882 je ze Svinova do Brna dopravil profesor německé techniky v Brně Alexander Makowsky. Ve svém článku sice Makowsky zmiňuje výskyt bludných balvanů v nánosech štěrku a písku poblíž soutoku Odry a Opavy, používaných při budování železničních náspů, avšak přesné místo nálezu neuvádí. Když ne všechny, tedy alespoň některé kameny mohou pocházet ze staré pískovny Adolfa Římana, kde byl výskyt bludných balvanů zaznamenán a kde v té době prováděl výzkumy ledovcových usazenin známý speleolog a archeolog, ždánický notář dr. Martin Kříž. Víc se o místě nálezu zjistit nedá. Po roce 1945 byly kameny přemístěny do areálu brněnské stavební fakulty na ulici Veveří 95, kde leží – bez jakéhokoli označení – hned nalevo za hlavním vchodem. Z původní kolekce jedenácti bludných balvanů se uchovalo 7 kamenů. Blíže k ulici tříčlenná skupina (velký kámen podepřený dvěma malými), dále – oddělena dvěma krápníky – skupina čtyř kamenů (jeden velký, tři menší). Makowskym uváděný velký kámen se tak dochoval, čtyři malé bludné balvany se ztratily. Nebo lépe – pokračují ve svém bloudění…