Není to tak dávno, kdy nám zde v Čechách právě francouzští multikulturalisté (i když nejen francouzští) četli levity a nešetřili obviňováním z rasismu, především ve spojitosti s banálními aférami (Matiční, Lety). Jejich tehdejší a vůči nám mimořádně urážlivá arogance dostává nyní četné štiplavé políčky, udělované jim jejich vlastními nepřizpůsobivými občany, které nám dříve prezentovali coby vzor.

Není to po nás žádný důvod k radosti, jen praktický důkaz toho, že se ve svém suicidním altruismu a honbě za politickými body, upjali k fatálnímu omylu, který se vehementně pokoušeli exportovat také k nám.

Je tu však daleko důležitější aspekt. Pustošení vykazuje všechny známky koordinovaného a organizovaného násilí značného rozsahu - nejen v geografickém smyslu - od Lille po Marseille, ale díky postupně gradující intenzitě, úměrné tomu, jak multikulturalisté a smýšlením jim blízcí politikové, hledají pro nic neřešící násilnosti ospravedlnění. Také scénář je povědomý. Neodbytně připomíná počáteční stádium provokačních útoků albánských islamistů na srbské policejní stanice v Kosovu, včetně útoků na své umírněné sousedy a souvěrce. Samozřejmě nelze tvrdit, že je to bezprostřední předzvěst pokusu o odtržení části Francie a vyhlášení islámské republiky. Ještě ne.

Události ve Francii, jejichž nepřímými svědky jsme se stali, budí dojem, že jsou zatím jenom cilevědomým testem, vyděračským pokusem, který má podle stávajícího vývoje hned několik dílčích cílů:
1. Nabýt sebevědomí a deklarovat vlastní převahu, odhodlanost k násilí; získat ‚respekt'
2. Zastrašit autochtonní obyvatelstvo i dosud nerozhodné souvěrce
3. Vyzkoušet připravenost, akceschopnost a rozhodnost policie a státních struktur - průzkum bojem
4. Když se ‚povede', k prefabrikaci nových mučedníků, padlých za "svatou" věc a manipulaci světového veřejného mínění ve svůj prospěch
5. Vytvořit podmínky k vyjednávání a dosažení ústupků
ad 1. "Ce'st la guerre…" je heslo těchto nově se formujících městských geril. Hrdě vzkazují Sarkozymu: "Chtěl jsi nás převálcovat? My převálcujem všechno!" "Nenávidíme všechno bílé!" "Chováte se k nám bez respektu, jako ke psům!" (dokument Spiegel TV, RTL, 6.11.2005). Potomci přistěhovalců z Alžíru, Maroka, mnoha zemí západní Afriky a Blízkého východu prchali do bohaté Francie před propukající bídou, kráčející v patách odcházejících ‚imperialistů' a ‚koloniálních vykořisťovatelů', s představou blahobytu a inkasování dluhu, který jim bývalí kolonizátoři ‚upírali'. Takové příchody do země zaslíbené - ‚Tady jsem a rozdělte se se mnou!' - nějakou dobu fungovaly. Jenže neustávající proud příchozích s nataženými dlaněmi, sice s právem občanů, ale s nekompatibilními zvyky a kulturou, kterou přivlekli s sebou (každý rok dítě, na práci jsou ženy).

Nepochopení smyslu a účelu vzdělání u valné většiny (čtení koránu v medrese je postačujícím vzděláním pro muslima) je postupně vytěsňovalo až tam, kde jsou dnes. Tedy se střechou nad hlavou, nasycení, oblečení, ale nechápající, bez možnosti pořídit si ty krásné věci, které jsou na dosah a přece nedosažitelné… Nyní definitivně zjistili, že "pečení holubi ani ve Francii nelítají sami do úst..."

ad 2. S úspěchem je možné pochybovat o tom, že kraválisté na ulici, rozhazující ‚Molotovovy koktejly' a rabující obchody, mají sebemenší tušení o dalších cílech (2 až 5), jsou to pouzí 'pěšáci'. Nicméně probíhající demonstrace síly - formou nesmyslného násilí a destrukce - je přesvědčivá. Nejen sama o sobě, ale především proto, že tato 10 % muslimská (a barevná) menšina ve Francii představuje 30 % mužů do 25-ti let. Tendence rostoucí…

ad 3. Vyzkoušet připravenost, akceschopnost a rozhodnost policie a státních struktur je jeden ze zřetelných taktických cílů. Stupňování vandalizmu, ověřování různých taktik městské gerily (optimalizování počtu členů v úderných komandech, skryté noční přesuny, organizace velení, komunikace, prověřování schopností nižších velitelů), zatím beze zbraní (což opět svědčí o důkladné organizační přípravě).
Mapování slabosti vlády, tj. zjištění hranice, kam až je možné beztrestně zajít, než veřejnosti a politikům dojde trpělivost a pustí policii z otěží. Než začne jít o život. Policie je bezmocná, za zády má novináře a TV reportéry, kteří jenom čekají na to, až někomu z policistů povolí nervy a sestřelí některého z těch ‚nešťastných a frustrovaných nevinných chlapců'. Bílá většina je zoufalá, protože vandalové se blíží k jejich čtvrtím, plení jejich majetek. Z bezmoci se již mluví o ozbrojené domobraně.

ad 4. Již nyní a s potěšením poskytují ‚pěšáci' pouličních bojůvek interview dychtivým televizním štábům, dovolují novinářům, aby je provázeli na nočních taženích ulicemi, vytvářejí image ublížených mladých mužů, kteří netouží po ničem jiném než po možnosti pracovat(!) a být řádnými členy francouzské multikulturní společnosti. Na druhou stranu také nijak neskrývají svoji touhu stát se ‚šahídy' - božími mučedníky, padlými v boji za ‚šťastnou' /a bezpracnou/ budoucnost svých bratří v islámu.

ad 5. V okamžiku, kdy bude dosaženo dílčích cílů a francouzská vláda projeví ochotu se vyplatit a projeví ji zcela jistě, nastane klid, klid před ještě větší bouří. Bude se platit výpalné, zatraceně vysoké výpalné.

Ale, jak známo, vyděrače nelze uplatit a počáteční úspěch je následován dalšími ještě většími a ještě nestydatějšími požadavky. Nebudou to jenom peníze na vyšší sociální dávky, budou to politické a náboženské ústupky, budou se stavět domečky, mešity, budou se zase nosit šátky do škol, bude islámská policie, budou se vytvářet dobře honorovaná místa poradců a terénních pracovníků a budou se kupovat aparatury, aby muezíny nebolelo hrdlo. A budou dál čtvrti, kam se bílý francouzský občan neodváží, nechce-li být oloupen nebo zabit (nebo obojí), jen budou větší než dnes.

Francie a patrně celá EU bude nějakou dobu subvencovat jejich pohodlný život, možnost neomezeně plodit děti, jejichž budoucnost je determinována islámem nebo přinejmenším nenávistí k bělochům. To znamená větší daně od těch, kteří pracují, kteří zvažují, zda si pořídit vlastní dítě, když nemají jistotu udržení životního standardu z titulu neúnosného daňového zatížení, což je myšlenka, která se barevným ‚Evropanům' do mysli nevloudí ani náhodou. ‚Od toho aby se postarali o naše ději, jsou tu přece ‚bohatí' bílí…'
Bílá evropská populace již nyní, víceméně dobrovolně, rezignuje na vlastní potomstvo aby si vykoupila potupný, naprosto jistě však neudržitelný sociální smír, který jí naordinovali z čirého a nezdůvodnitelného altruismu sociální inženýři a naivní multikulti snílkové.

Varovných hlasů na toto téma zaznívalo v posledních letech dost a dost. Většinou byly umlčovány hysterickým křikem širokého spektra od reality odtržených zastánců multikulturalismu, dehonestujícím nálepkováním realistů, různým škatulkováním implikujícím asociálnost, xenofobii, rasismus a vyvolávající překonané historické reminiscence. Teď jsou k dispozici hmatatelné důkazy.

Komu tedy jsou prospěšní barevní kraválisté z Paříže a okolí?
To zatím není zcela jasné a ukáže to blízká, dokonce patrně velmi blízká budoucnost, protože pohyb kraválistů byl zaznamenán i v Německu. Politikům v Německu již nabíhají pořádné vrásky…
Takže zatím je tu pouze jedna dobrá zpráva: Multikulti idea je mrtvá. Znásilnili a zabili ji v Paříži.

Poznámka místo závěru
Dle posledních zpráv o noci ze 6. na 7. listopadu 2005 se situace ve Francii vymkla kontrole. Došlo k první vraždě a první prokazatelné střelbě na policisty asistující hasičům.
Neméně zvláštní je reakce médií. Téměř veškeré zpravodajství na evropských kanálech se vyznačuje snahou bagatelizovat vývoj ve Francii, omlouvat rozzuřené barevné berserky, zastírat rozsah škod…

7.11.2005