19.4.2024 | Svátek má Rostislav


EVROPA: EU nám chce mluvit do daní

3.12.2005

Evropská komise chystá závažný průlom do daňové konkurence a suverenity – směrnici o tzv. společném harmonizovaném základu daně firem. EU by podle tohoto návrhu měla stanovit jednotná pravidla pro určení základu daně firem. V případě firem působících ve více členských státech by se celkový základ daně vypočetl dohromady za všechny pobočky a mezi členské země by se ke zdanění rozdělil podle klíče stanoveného Evropskou unií. Jde o další pokus zasáhnout do pravomoci členských zemích mít výhradní právo určovat přímé daně. Touto snahou EU překračuje svůj mandát, zavedení by znamenalo revoluční zásah do suverenity členských států s dalekosáhlými hospodářskými důsledky, výrazné omezení daňové konkurence v Evropě a bylo by pro Českou republiku škodlivé.

Další pokus harmonizovat přímé daně
Zastancům daňové unifikace nevadí, že britský premiér Tony Blair prosadil vypuštění článků umožňujících regulovat přímé daně z Evropské ústavy, nevadí jim, že článek 93 platné Zakládací smlouvy dává Evropské unii právo harmonizovat jen nepřímé daně. Oni si vykládají smlouvy po svém. Fakt, že EU nemá pravomoc regulovat přímé daně, si Komise vykládá jakože „přímé daně mohou být ponechány členským státům“ a vlastní přání harmonizovat přímé daně si vykládá jakože „všichni se shodují, že je třeba zabránit škodlivé konkurenci“. Tato orwellovská změna výkladu smluv je pro současnou EU bohužel charakteristická.
Nynější práci Evropské komise lze považovat nejen za plýtvání našimi penězi, ale rovněž za činnost neoprávněnou. EU k regulaci přímých daní nemá právo.

Regulovat základ je stejně nebezpečné jako regulovat sazby
EU nemá mandát regulovat přímé daně proto, že to členské státy nechtějí. Členské státy to nechtějí proto, že považují za důležité, aby mohly o přímých daních rozhodovat samy. Evropské komisi je jasné, že snaha regulovat sazby daní by byla zcela politicky neprůchodná. Pokouší se tedy regulovat základ daně. Vzhledem k tomu, že daň je součinem základu a sazby, neexistuje tedy žádný podstatný rozdíl mezi tím, zda EU určí základ či sazbu. Proto, dovolíme-li EU přisvojit si ve jménu „vnitřního trhu“ pravomoc určovat základ, nezbude jediný argument proti tomu, aby nemohla později určovat i sazbu!
Návrh spočívá na dvou zásadních pilířích: a) stanovení jednotného základu a b) stanovení klíče pro jeho rozdělení za účelem zdanění.
Stanovení jednotného základu nejen nepřímo ovlivní velikost vybrané daně, tím, že daň je součinem základu a sazby, ale znamená také výrazný zásah do suverenity a hospodářské politiky státu. Např. otázka, nakolik má výpočet základu (tj. definice odečitatelných položek) podporovat či nepodporovat investice, musí být výsostnou pravomocí národního státu. V různých zemích je také např. různě stanovena odečitatelnost firemních příspěvků na penzijní pojištění zaměstnanců. Sjednocení těchto pravidel je tak značným nákrokem k unifikaci penzijních systémů!
Jednotné stanovení základu daně z příjmu je tedy hlubokým zásahem do hospodářské politiky. Rovná daň by se stala iluzí, protože pravomoc určit základ daně je neoddělitelnou součástí konceptu rovné daně. Nelze zavést rovnou daň, pokud základ daně bude určovat EU. Jednotně stanovený základ daně firmy má být rozdělen na základě určitého klíče mezi členské státy, aby jej tyto zdanily svojí sazbou. To fakticky znamená konec daňové konkurence, protože země sice budou moci mít (zatím) různou sazbu daně, ale lákání firem touto sazbou bude do značné míry bezpředmětné, protože objem základu ke zdanění bude pevně přidělen podle pevného vzorce (např. podle populace nebo podle HDP).

Dopad na Českou republiku
Zavedení společného konsolidovaného základu daně firem není v zájmu České republiky. Dnes ČR vybírá na dani z příjmu právnických osob asi 150 miliard ročně. Je pravděpodobné, že realizací systému konsolidovaného základu daně Česká republika přijde o značnou část tohoto výnosu. Nikoliv ve prospěch svých daňových poplatníků, ale ve prospěch jiných zemí EU budou "odplouvat" daňové výnosy vytvořené v Čechách. Mezi významné plátce daní v ČR patří takové mezinárodní firmy jako KBC nebo Volkswagen. Tyto firmy dosahují největších zisků právě v České republice. Část jejich českých daní by EU umožnila přetáhnout do Německa, Belgie a dalších zemí.
Potlačení daňové konkurence a přerozdělení zisků ve prospěch vlád lpějících na neefektivním sociálním modelu by navíc vedlo ke zpomalení hospodářského růstu v celé Evropě.

Shrnutí
Návrh na konsolidaci základu daně firem a jeho redistribuci je nepřijatelný z mnoha důvodů. Je pokusem EU obejít smluvní základ a přisvojit si pravomoc určovat přímé daně. Stanovení základu podrývá suverenitu, jednoznačnou pravomoc členských států určovat nejen základ jako takový, ale zprostředkovaně i hospodářskou politiku včetně nastavení penzijního systému. Návrh znamená narušení zdravé daňové konkurence, jehož důsledkem nebude proklamovaný růst ekonomik, ale zpomalení růstu. České republice navíc návrh vezme značnou část daňových příjmů ve prospěch Německa, Francie a dalších starých zemí EU.
Je otázkou vrcholného národního zájmu, aby český ministr financí Sobotka, který je členem Rady ministrů ECOFIN, zapomněl na ploché a bezobsažné fráze o evropanství a našel odvahu vetovat tento návrh. Je to jeho povinností vůči suverenitě české hospodářské politiky, vůči našim firmám i daňovým poplatníkům. Na politické šťouchance dnes není čas. Jde do tuhého.

Autor je poslancem ODS v Evropském parlamentu