Když v loňském roce s překvapivě vysokým náskokem zvítězila strana Thajci milují Thajce v již druhých parlamentních volbách, těžko mohl někdo předvídat, že po necelých dvanácti měsících bude její zakladatel a současně staronový ministerský předseda bojovat o bytí a nebytí v nejvyšší politice Thajského království.

Thaksin Shinawatra jako nadmíru schopný obchodník a politik již osmnáctým rokem úspěšně proplouvá úskalími thajského byznysu i politiky. Původním povoláním policista a v USA vyškolený kriminalista opustil státní služby v roce 1987, aby mohl založit malou počítačovou firmu nazvanou Shinawatra Computer and Communication (Shin Corp). Ta se zprvu zabývala dodávkami výpočetní techniky jeho bývalým zaměstnavatelům. Za necelých osm let již jako úspěšný majitel rodícího se telekomunikačního impéria vstupoval do vrcholové politiky, kde se v různých vládních funkcích pohyboval až do roku 2001. V tomto roce se mu podařilo díky jím založené nové straně Thai Rak Thai zvítězit v parlamentních volbách nad do té doby neporazitelnými Demokraty.

Spojení politiky a podnikání mu přineslo první problémy již v roce 2001. Tehdy jen díky hlasu jediného ústavního soudce unikl následkům obvinění ze zatajení majetku v hodnotě 2,3 miliardy bahtů. Ústavní soud jej poměrem hlasů 8:7 obvinění zprostil, dodnes však za tímto rozhodnutím stojí mnoho nejasností.

Po této zkušenosti převedl premiér Shin Corp na svoji rodinu a pustil se do budování nového Thajska, které na přelomu století prožívalo těžké časy jako důsledek asijské finanční krize a hospodářské politiky diktované „odborníky“ MMF a Světové banky. Jim navzdory provedl ekonomickou reformu, která spočívala v okamžitém oddlužení bankovního sektoru a napumpování peněz do skomírající ekonomiky.

Dostatek kapitálu, renesance finančního sektoru a následný vstup zahraničních investorů přinesly během několika let skvělé výsledky.

Stejně rychle jako se měnila podoba Bangkoku a přímořských letovisek bohatla zejména thajská střední třída, pilíř každé ekonomiky. Nová thajská vláda postavila ekonomiku země na výhodných podmínkách pro zahraniční kapitál, moderních technologiích včetně IT, farmaceutickém průmyslu a podpoře turistického ruchu. Právě ten se stal pilířem celé reformy.

Není divu, že díky podpoře střední třídy a venkovských oblastí, odkud pochází, získal Thaksin Shinawatra v loňských volbách se svojí stranou dokonce ústavní většinu v parlamentu. Očekávaný nástup nového ekonomického týmu a další reformy se však nekonaly.

Thajsko se po celý loňský rok utápělo v politické krizi, která na začátku letošního roku přerostla v otevřený konflikt.

Bouřlivý rozvoj země sice přivedl Bangkok a přímořské regiony k nebývalé prosperitě, venkovské obyvatelstvo se však naopak začalo propadat do beznaděje chudoby.

Slíbené dotace pro 70 000 vesnic nakonec ve velmi okleštěné podobě doputovaly pouze do vybraných oblastí severně od Bangkoku, kde je premiérovo rodiště a současně volební bašta milujících Thajců. Zbylé venkovské oblasti a zejména muslimský jih země viditelně ztrácely.

Zatímco v Bangkoku vyrostly luxusní nemocnice a vybrané části venkovanů byl přidělen zdravotní a sociální systém, který jim zajistil alespoň jakési jistoty, na jihu země se stály mnohadenní fronty na předraženou a nekvalitní základní zdravotní péči.

Neudržitelná situace na jihu země v loňském roce přerostla v ozbrojený konflikt. Místo okamžitého řešení v podobě zlepšení podmínek života pro místní obyvatelstvo do tří odbojných provincií na hranici s Malajsií napochodovala armáda.

Ta celou oblast hermeticky uzavřela a zvlášť vyznačené obce podezřelé ze spolupráce s muslimskými bojovníky odřízla od okolního světa. Tím jim vzala poslední možnost obživy, kterou byl každodenní prodej výrobků na vzdálených tržnicích přímořských letovisek.

Policie a armáda dostaly rychle zvláštní pravomoci, které jim umožňují cenzurovat tisk, odposlouchávat telefony a zejména bez udání důvodu zatýkat v podstatě kohokoli.

Již koncem loňského roku bylo jasné, že toto řešení sice schová problém tak říkajíc pod pokličku, takže neohrozí turistický ruch již tak postižený předloňskou vlnou tsunami, z dlouhodobého hlediska však představuje utlačovaná muslimská menšina na jihu země tikající bombu pro stabilitu celého Thajska. Zatím jsou útoky organizovány nezkušenými mladíky a za většinou jim připisovaných vražd ve skutečnosti stojí místní mafie, která se tak na jejich účet zbavuje svých odpůrců a současně vytváří dobrou atmosféru pro posilování svého vlivu.

Je však jen otázkou času, než přes ujišťování vlády o výhradně domácí podobě konfliktu do celého problému vstoupí zahraniční profesionální bojovníci a zkušení výrobci výbušnin.

Druhým problémem, který přinesl rychlý rozvoj země, je obrovský nárůst korupce a to, že vládnoucí vrstva po vzoru svého premiéra spojila politický život se svými podnikatelskými aktivitami. Úplatkářská aféra při dodávce bezpečnostního systému na nové letiště

a předražená stavba části metra jsou jen těmi pomyslnými špičkami ledovce. Vláda navíc oznámila, že v tomto volebním období hodlá vložit do státních zakázek a záruk na budování infrastruktury další desítky miliard dolarů, o které se s největší pravděpodobností podělí opět lidé přímo navázaní na stávající vládní struktury.

Celý loňský rok se na hlavu poražená a roztříštěná opozice pokoušela aktivizovat Thajce v odporu proti stávající vládě. Pravidelné demonstrace s několika tisícovkami demonstrantů se sice staly součástí života v hlavním městě, kýženého výsledku však nepřinesly.

Chudí Thajci nemají na demonstrace čas a ti bohatší si zase užívají relativního blahobytu konzumní společnosti. V čele opozičních sil navíc dlouho stáli lidé, jejichž majetkové poměry by také stály za podrobnější průzkum, nebo lidé spojení s ekonomicky nevábnou minulostí.

Jejich kritika korupce a majetkových poměrů představitelů vlády tak logicky vyznívala do ztracena.

Z pohledu běžného občana království běžný souboj elit o vládu nad dobře fungující ekonomikou produkující zdroje, ze kterých lze dosyta rozdávat.

Co tak náhle změnilo poklidnou situaci, kterou v pravidelných intervalech rozčeřilo nějaké to obvinění, nepříliš početná protivládní demonstrace či zprávy o vraždách učitelů nebo lynčování vojáků na jihu země?

Byl to paradoxně prodej Shin Corp. Majetkový podíl v jedné z největších thajských společností byl hlavním terčem kritiky opozice a premiér se vcelku logicky rozhodl, že se podílu ve firmě zbaví. Z obchodního hlediska si vybral nejlepší možnou dobu. Thajská ekonomika je na vrcholu, očekávají se obnovení přílivu turistů a masivní investice do domácí infrastruktury. Před podpisem je dohoda o zóně volného obchodu s USA, která sice nepotěší místní rolníky, ale thajským firmám otevře dveře na nejatraktivnější trh světa dokořán.

Průběh celé transakce a nový nabyvatel 49% podílu v Shin Corp však vyvolaly v Thajsku bouři nevole. Průběh obchodu byl do poslední chvíle tajen. Když místní tisk na základě neoficiálních zdrojů oznámil, že novým majitelem společnosti bude za 1,9 miliardy dolarů singapurský Temasek premiér obchod popřel a odejel za doprovodu televizních kamer ke svým voličům na severu země. Zde strávil ve svérázném reality show vysílaném on line na místní kabelové televizi noc v rodině prostého taxikáře. Během této doby byl obchod uzavřen a Thaksin Shinawatra v pozici pozorovatele po svém návratu prohlásil, že jeho manželka a synové společnost Singapurcům prodat museli. Doslova řekl, že v Thajsku není nikdo, kdo by byl schopen zaplatit takovou sumu, a že prodávat telekomunikační společnost není totéž jako prodávat koláče na tržnici.

Postupně začalo vycházet najevo, že k prodeji došlo pouhý den poté, co začal platit jako na míru ušitý zákon rozšiřující možnost vlastnictví 49% majetkového podílu v domácí firmě pro zahraničního investora. Premiérova rodina se navíc složitou transakcí spojenou s převody akcií přes offshore karibské společnosti vyhnula zaplacení daně ve výši 300 miliónů dolarů.

Renomovaní právníci se shodli, že celá operace probíhala sice na úzké hraně nože, možná ne zcela v souladu s dobrými mravy, ale legálně. Jediným prohřeškem podle regulačních orgánů bylo opomenutí staršího syna, který před převodem nenabídl část akcií k veřejnému prodeji.

Za to mu však hrozí podle místních zákonů nejvýše menší pokuta.

Poté, co začal Temasek přebírat majetkové podíly Shin Corp v dalších společnostech, se navíc ukázalo, že z původně počítačové firmy se stal slušně prosperující Otesánek.

I když zprvu nad zaplacenou částkou kroutili místní analytici hlavou, ukázalo se, že Singapurci měli vše jako obvykle skvěle spočítáno a že celá transakce se musela připravovat několik měsíců. Do klína Temaseku spadlo mnoho dalších společností, mezi kterými dominují největší telekomunikační operátor ovládající 50% trhu, satelitní a kabelová televizní stanice, významná internetová společnost a poloviční podíl v největší domácí budgetové letecké společnosti Thai Air Asia.

Skandál začínal nabírat na obrátkách. Premiéra začali opouštět blízcí spolupracovníci, v médiích začala protisingapurská hysterie. Thaksin Shinawatra jako obvykle reagoval rychle a překvapivě. Bleskově rozpustil parlament a vyhlásil na duben předčasné volby.

Opozice se však nedala překvapit. Vědoma si, že v tak krátkém termínu není schopna zvrátit vývoj volebních preferencí, oznámila, že bude volby bojkotovat.

Když premiér předminulý pátek promluvil v Bangkoku ke 150 000 svých voličů, z nichž část nechal přivést z venkova, kontrovala opozice stotisícovou protivládní demonstrací.

Do celého zmatku navíc v Bangkoku explodovaly bez větších následků dvě výbušniny. Jedna v blízkosti královského paláce, druhá před okny vlivného představitele buddhistické sekty Santi Asoke. Zda právě tento výbuch přivedl do řad opozice charismatického Chamlonga Srimuanga, není podstatné. Zakladatel sekty působící mimo oficiální struktury má v zemi velkou autoritu a stál jak za pádem vojenské vlády v roce 1992, tak i za vstupem Thaksina Shinawatry do nejvyšší politiky. Mezi protivládními demonstranty se tak o víkendu objevila oranžová barva.

To je mnohem závažnější problém než proklamovaný bojkot zboží více jak stovky prestižních firem ovládaných Singapurci nebo příbuznými a přáteli premiéra.

Přítomnost buddhistických mnichů mezi demonstrujícími v Bangkoku podobně jako katolických kněží v Manile věští brzký konec stávajících vládních struktur.

Jestli nakonec Thaksin Shinawatra opravdu z funkce odstoupí, o čemž spekulují místní noviny, nebo pouze předá velení budoucích operací bezpečnostních složek po vyhlášení vyjímečného stavu v zemi do rukou vícepremiéra, není podstatné. Do Bangkoku se vydaly na pochod k podpoře premiéra tisíce farmářů ze severu a bezpečnostní složky v hlavním městě oznámily, že při prvním náznaku ničení veřejného majetku nekompromisně zasáhnou. Nejasná je v tuto chvíli pozice panovníka, požívajícího v zemi nezpochybnitelné autority, a armády, jejíž velení se zatím do situace vměšovat nechce i když by se posílení svého vlivu určitě nebránilo.

Podstatné je to, že situace rychle se polarizující společnosti zřejmě nemá pozitivní a hlavně rychlé východisko.

To je špatné pro rozdělující se Thajsko, kterému se tak mohou začít vyhýbat jak zahraniční investoři a, což by bylo mnohem bolestnější, i zahraniční turisté. V Asii je mnoho jiných krásných míst a svůj Phuket pilně nebuduje pouze Vietnam a Čína.

Jedno je však zcela jisté již dnes. Bangkok letos zažije, jak i konec konců každým rokem, opravdu horké léto.