Není nad to servírovat občanům chléb a hry. Zabaví se a přehlédnou ledacos, co by jindy upoutalo jejich pozornost. České ministerstvo vnitra například spouští projekt Otevřená minulost, pomáhá chystat politicky řízený ústav pro ty, co se potřebují upamatovat na národní historii, čistí úřad od předlistopadových estébáků… Méně příjemné aktuální kauzy, včetně vyústění tzv. Kubiceho aféry, končí na vedlejší koleji.

Když loni v létě Inspekce ministra vnitra zkoumala souvislosti vzniku Kubiceho zprávy „O prorůstání organizovaného zločinu do státní správy“, narazila na chytračení některých politiků s mobilními telefony a SIM kartami. Prý jen náhodou si aparáty půjčovali středočeští poslanci za ODS, jejich olomoucký kolega činil to samé s tamním čelným komunálním politikem a jeho manželkou. A shodou okolností si v tomtéž období půjčuje cizí mobil i policista Hruška z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), tedy toho, který řídí plukovník Kubice a který sám je podezřelý z nadměrného napojení na politickou sféru.

Víme, co je právní stát?

Nijak to pochopitelně neomlouvá šlendrián křižácké tažení ministerské inspekce provázející. Z původně čtyř odposlouchávaných najednou bylo neskutečných čtyřicet šest. Přitom za celý rok bylo na území republiky povoleno 200 odposlechů. Zdá se, že se policisté ochotně zavěsili na kdekoho a třídit zrno od plev byli absolutně líní. A když to udělali čipernější příslušníci, seznam na stůl justičních orgánů přesto nedorazil. Co by možná šlo svádět na nezkušenost či zaneprázdněnost mužů v uniformách, lze sotva tolerovat u státních zástupců a zejména u soudců schvalujících odposlechy. Více než o prapodivný přístup k pracovním povinnostem jde o ignorování zásad právního státu.

Ministr vnitra Langer viní z inflace odposlechů své předchůdce z ČSSD. Pomiňme, že Velký bratr při loňské megaakci šmíroval i exposlance Petra Ibla, stávajícího bezpečnostního poradce sněmovního klubu soc.dem. Lidový dům by takto nejspíš neriskoval. Nechce se věřit, že by Ivan Langer podle sebe soudil druhé. Stejně těžko uvěřitelné však je, že by nevěděl, že ministr bdící nad policií nemá, ba nesmí ingerovat do vyšetřování. Pokud by snad měl František Bublan nebo přímo Jiří Paroubek, navíc v okamžiku střídání vládních garnitur, rozhodovat, kdo bude napíchnut a obklopen pavučinou nelegální činnosti, mohli bychom ústavní fasádu zbourat a zavést rovnou systém po vzoru George Orwella. Právník Ivan Langer pokulhává v logice i znalosti kompetencí uvnitř svěřeného resortu.

Elitní policisté a elitní politici

To vše se váže k případu, který odposlechy vyprovokoval a který bývá označován za Kubiceho aféru. Poslancům si pár dnů před volbami poplakali na ramenou šéfové ÚOOZ. Vadila jim perzekuce ze strany Inspekce ministra vnitra. Mimochodem - jeden z těch, co byli pod drobnohledem, důstojník Žákovec, který vyšetřoval smrt podnikatele Mrázka, nedávno opustil policejní řady a nechal se zaměstnat dalším kontroverzním byznysmenem, Tomášem Pitrem. Služební etika v ÚOOZ jako vyšitá.

Náčelník útvaru, plukovník Kubice, se krátce před volbami obrátil na branně-bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny. V něm byl pečený vařený i Ivan Langer. Přesně ten, o jehož vhledu do policejní kuchyně si v někdejších telefonátech na pozadí kauzy Kořistka povídal Mirek Topolánek se svým poradcem Markem Dalíkem. Teď je Langer ministrem, na nějž si kvůli zasahování do vyšetřování na podzim ministerská inspekce dokonce stěžovala státnímu zástupci.

Strážcem ústavnosti by měl být také ministr spravedlnosti. Ten však před časem přečetl ve Sněmovně analýzu odposlechů, kterou měly spatřit pouze oči osob oprávněných nahlížet do důvěrných spisů. Nezapomínejme ani na počínání premiéra Topolánka. Kubiceho zprávu údajně nestudoval, přesto tvrdí, že pomohla jeho rivalovi, sociální demokracii. Nadto jejího předsedu Paroubka falešně obviňuje, že coby člověk dotčený Kubiceho materiálem, mohl v policejních šanonech číst pořízené záznamy telefonátů. Přitom abeceda vyšetřování toto samozřejmě znemožňuje. O tom, že Topolánkovy argumenty v předvolební kampani se nápadně podobaly tezím z Kubiceho zprávy, ani nemluvě.

Špičkově sestavená komise státních zástupců v dubnu konstatovala, že policisté mají právo poukazovat na politické zásahy. Musí tak ale činit v rámci stanovených pravidel. A hlavně: podezření šířená vyšetřovateli ÚOOZ v Kubiceho zprávě nemají racionální základ. Koho by to však dnes, jedenáct měsíců po ovlivněných volbách, zajímalo…

Lehkomyslně řízený resort

Je s podivem, jak ministerstvo, které má být ústředním orgánem státní správy a garantem občanských práv a svobod, se mění v kolbiště různých skupin pistolníků. Snad jediným polistopadovým ministrem vnitra se silnou autoritou byl Tomáš Sokol. Václav Grulich, Cyril Svoboda a František Bublan aspoň předváděli slušnou úředničinu. Disidentu Janu Rumlovi lze stěží vyčítat, že více dbal na osobní vztahy s spolehlivými spolupracovníky než na služební postupy.

Ovšem mladíci v ministerských kancelářích, Stanislav Gross a Ivan Langer, přednostně vsadili na kamarádění se s jistými partami policistů a na divadélka pro veřejnost. Jeden svolával rádoby zásadní tiskové konference o boji s organizovaným zločinem uprostřed noci, druhý provádí halasné manévry obrněné techniky a bedlivě naslouchá esoterickým bytostem, například vědmě střežící bezpečnost ruzyňského letiště. Tím pak devalvuje i chvályhodné polidšťování policejních služeben, chystanou integraci významných policejních odborů do Národního kriminálního úřadu či přípravu novely služebního zákona.

Hodně věcí nám ještě bohužel nejde. Neumíme efektivně potírat sofistikované formy zločinu, ani legálně odposlouchávat. Úctu k zákonům se musíme učit pozorněji. A co je nejhorší: férovou politickou soutěž patrně můžeme považovat jen za hudbu budoucnosti.

čs.čtrnáctidenník Mosty č.10