… zda horkou kaši sníst, nebo kolem ní jen chodit

Motto: Lidé, kteří poškozují stát, podporují se navzájem. (Hérodotos)

Nečekaný coming out docentky Emmerové: Pohanka a Doležel na ni útočili už za jejího ministrování a kuli nekalé pikle. Mohla by napsat paměti, ale raději ještě počká, protože všichni, jichž by se to mohlo dotknout, nejsou ještě bezpečně ve vězení. Co dodat?

Špatný žert? Paní docentka měla vystoupit v pravý čas. Totiž dokud byla ve funkci. Teď připomíná mexické kluky házející kamením za Calverovou bandou, až když je z ní vidět už jen oblak prachu na obzoru. Nemám nikomu za zlé nedostatek odvahy, ale proč s tou vadou hned chodit na trh? A otálet s memoáry, až budou všichni šibalové v temnici? To si tedy počká. Arabské přísloví k tomu říká: „Jestli se bojíš, nic neříkej. Když něco řekneš, neboj se.“

Fundraisingové galeje

Peníze se z EU dolují svízelně. Jednodušší je vloupat se do Fort Knoxu. Ve zdravotnictví jsme se opozdili a ministr Julínek se to snaží zachránit. Exministr Rath vše popírá. Prý to dávno zařídil. Spor je ovšem o řád předmětné sumy. Všechna jeho recentní vystoupení mají tento prazvláštní charakter. On byl jednička, kdežto Julínek začal jeho dílo prznit, ještě než stihl poprvé projít ministerskou vrátnicí. Sebechvála smrdí a za jistých okolností přechází v samohanu. Obzvlášť u narcistních typů. Otisk boty na svém vlastním zadku má člověk umět nést s jistou mírou důstojnosti, aby pak bylo možno rozeznat, co je řeč a co jenom zápach z úst.

Protože z EU je třeba čerpat rychle, než se uzavře terapeutické okno a staneme se z příjemců čistými plátci, navrhuji angažovat všechny šibaly, kteří až dosud projevili mnohem větší iniciativu i obratnost než zkostnatělé státní úřady. Tentokrát by hoši pro změnu čerpali legálně. Uspořádal bych to jako galeje: Přivázat na řetěz k psacímu stolu, tužku do ruky a psát projekty od nevidím do nevidím za svištění dlouhého biče dozorců. Nadějným krokem je vznik mezistranické komise ke zdravotnictví. Je to velkorysý a v našich poměrech neobvykle vstřícný signál, že nikdo nemá patent na samospásná řešení.

Doufejme, že dojde k zázraku a zástupci partají budou jednat věcně namísto obvyklého bušení se v prsa a cenění zubů po vzoru měření sil mezi dominantními gorilími samci. Je sice pravdou, že patříme do nadčeledi lidoopů (Hominidae), ale nemusí to na nás být pořád tolik vidět. Takže všichni už máme jistě dobrou představu, kdo by v takové komisi neměl zcela určitě zasedat. Naopak bych tam posadil nějaké zástupce pacientů. Pokud možno klidné a vyrovnané osobnosti. Populisty a paranoiky radím nebrat. Značka: Znalost věci výhodou.

Mílovými kroky k Červenému hrádku

Jiří Paroubek tak dlouho vzýval ďábla v podobě vysněného přeběhlíka, až se mu zjevil. Jenže běžel opačným směrem, než si pán Lidového domu a dalších zemí na říšském sněmu zastoupených tolik přál. Měl si včas promyslet případ doktora Fausta. Onen přeběhlík různě mizí a zas se vynořuje, rozchází se a udobřuje, vydávaje tím mohutné vysvědčení o své serióznosti. Pohanka rozpuštěný a vypuštěný. Propadl panice? Z koho má strach? Nebo má strach, že někdo má strach z něho? Jen klid. Snajpři jsou moc drazí. V téhle žabařské kategorii stačí baseballová pálka.

Dezertér prý bude v klubu ČSSD jako host. Jenže co dělá host třetí den? Totéž co ryba. Stane-li se ale z Pohanky klíčový hlas, pak dobře víme, který jiný, nám zdravotníkům nechvalně známý, poslanec je mu intimně blízký. Řekněme to rovnou: Rath by mohl vodit Paroubka doslova na vařené nudli.

Vskutku důvěryhodná parta. Komunisté se proto začali opatrně stahovat a opouštět svou bezvýhradnou podporu jako krysy potápějící se loď. Aby se neumazali. Ne svou makabrózní minulostí. Chrání si svou na odiv stavěnou neposkvrněnou přítomnost. Čistí jak lilium nechtějí se upatlat špinavostmi dneška, aby získali aspoň ty starší voliče, kteří již trpí pokročilou poruchou paměti.

Pan Nabubřelý, postižený úbytěmi soudnosti, se zas o krok přiblížil nejapnosti onoho soudruha z Červeného hrádku, který se sebekriticky nazval kůlem v plotě. Což není až tak dávno. Klasický filmový scénář: Smečka psů začne dorážet na raněného medvěda. Napřed opatrně, s respektem. Navzájem si dodávají odvahu. Jakmile si troufne do huňáče zatnout své tesáky i ten poslední srábek, je jeho osud nezvratně zpečetěn. Schválně, jak dlouhé vedení má vedení ČSSD.

Chytří gauneři do kina nechodí

Volby jako by vypustily bahnitý rybník a teď zíráme na havěť, která se plácá na dně. Někdo je v šoku, jiný zvrací, otrlejší jedinci se spíše baví. Plukovník Kubice má policejní ochranu, ministr Langer už odvezl rodinu raději do zahraničí. Kdekdo si lepí falešné kníry a prodej neprůstřelných vest dramaticky stoupl. Stát běží na volnoběh a řídí ho autopilot. Problémy se hromadí, transformační dynamika je ztracena.

Bossové se obklopují feudálními družinami. Nikdo neví, koho vezmou „na projížďku“ příště. Ti nejschopnější gauneři zemřou v posteli přirozenou smrtí. Jako Al Capone či don Vito Corleone. Jenom blbec, jakým byl John Dillinger, se nechá rozstřílet u východu z biografu. Biografu! Muselo mu přeskočit. Skuteční formáti mají kino doma. Jako Stalin nebo Kim Čong-il. Mohu-li malou radou naznačit řešení, rád to z humanitárních důvodů učiním, aneb chytrému napověz: Pořád lepší Seychely než Orlická přehrada.

Takoví šibalové byli a jsou samozřejmě i v ODS. Mnohé jsme poznali v minulosti, se spoustou dalších jsme zatím neměli tu čest. Taková už je přirozenost plovoucího ledovce. A také neodolatelné vůně peněz a moci, k níž se slétají jak můra ke světlu i za cenu sebezničení. Ta spalující touha vzniká jiskřením někde mezi amygdalou, hippokampem a hypothalamem a kortikální ratio ji u jistých jedinců není schopno ovládnout.

Naopak je kolonizováno a slouží jí až do trpkého konce. Jinak řečeno, inteligence v rukách morálního primitiva je strašná zbraň. Budeme nyní proto velmi bedlivě sledovat, jak si ODS s těmito nebezpečnými parazity poradí, jaká přijala poučení ze své minulosti a jaké si vybudovala sebeočistné mechanismy, filtry a firewally proti zavirování.

Aby za pár let neskončila ve stejně odporném marasmu, v jakém vězí až po krk Paroubkova partaj. Každá strana u moci je tomuto riziku vystavena. Někteří z těch (staro)nových lidí už dnes drze exhibují na obrazovkách, jiné asi každý známe osobně. Aspoň já určitě ano.

Je to pro Mirka Topolánka velká výzva. Vlastně nemá důležitější úkol než tuto hrozbu zvládnout. Pokud již nezačal, pak je skoro pozdě. Lidé zvláštního ražení jsou velmi rychlí a vnímaví. Mají z celé živočišné říše bezkonkurenčně nejlépe vyvinutý čich. Aby také ne. Vždyť tvrdě trénovali desítky let. Hlavně za normalizace.

Čunek čistič, předzvěst konečného řešení?

A copak nám to vypadlo ze strany lidové? Hnus, jaký bych tu nikdy nečekal. Politik úspěšně sbírající hlasy lůzy na vábničku rasové segregace, jejíž nahotu chabě zakrývá necudně průhlednou slovní vatou. Kniha Jób (15, 5) trefně praví: „Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil.“ Ne že by jiná města neodsunovala své Romy pod různými záminkami a s různou mírou nátlaku či zneužitím jejich neznalosti práva i administrativy.

Činilo se tak dosud ale decentně, obvykle přes prostředníky, nejlépe mocné a finančně silné jedince z jejich vlastních řad. Opravdu jsme tak pitomí, že musíme v každém detailu kopírovat všechny slepé uličky a chyby, jež před námi učinili v zemích s jinými problematickými minoritami? Vsetínská metoda „čištění vředů“ problém jen krátkozrace odsouvá v místě a čase. Neřeší vůbec nic. Leda by někdo oživil myšlenku řešení konečného. To už tady bylo.

Tradiční, staletími uspokojivě integrovaní čeští Romové byli efektivně vyhubeni. A začínáme opět od nuly, s Romy původem ze Slovenska, Maďarska a Rumunska. Na počátku byl koncentrační (pardon: jen soustřeďovací) tábor v Letech u Písku. Tam, kde teď chovají čuňata. Novopečený senátor Čunek musí být postižen tak těžkou myopií, že by mu nepomohly ani brýle „jogurtovky“. Je to hanba nás všech. Kvalita demokracie se měří postoji majority k minoritám, a to i takovým, které nám nemusí být sympatické. O sympatie tu totiž vůbec neběží. Jsou-li poškozována práva jedněch, může brzy dojít i na druhé. Třeba na ty, kteří tolik tleskali.

Partaje v lampionovém průvodu

Kdo byl jak struna napjatý, zda prezident splní slib a jmenuje nového premiéra hned po senátních a komunálních volbách, musel být zklamán. Zvláště po pýthických zvěstováních fámulů Hájka a Jakla, pánů, jejichž veledůležitost je druhou derivací majestátu Jeho Samého. Výsledkem bylo velké bombastické nic v podobě hraběcí rady, aby si to strany mezi sebou nějak prodiskutovaly (co asi dělaly celých pět měsíců?).

Kdo čekal na pátek třetího, byl odkázán na úterý sedmého. Příliš dlouho, mám redakční uzávěrku. Tohle si na Hradě pořád ne a ne zapamatovat. Nebuďme ale škarohlídy. Možná se sedmého listopadu opravdu něco velkého stane. Takové pěkné datum. S tradicí. Například lampionových průvodů... A nakonec pár lahůdek z českých luhů a hájů: Smějeme se (s) IVVM: Podle jeho průzkumu jsou lékaři nejprestižnějším povoláním, kdežto poslanci se umístili předposlední.

Laboratorně čistá podoba stupidity takového průzkumu je každému krom autorů zjevná: Lékař je povolání, kdežto poslanecký mandát je dočasná veřejná funkce. Je ryba lepší plavec, než pták letec? Taková ptákovina může napadnout jenom pány statistiky. Paroubek byl vyšetřen v ÚVN (uniklo mi na jakém oddělení) s údajným závěrem, že jeho organismus je na úrovni dvacetiletého hocha. Nejsem si jist, co se tím přesně myslí. Osobnostní nevyzrálost?

Hradní stráž má dostat nové uniformy. Ty Havlovy a Pištěkovy jsou prý příliš teatrální. Pravil jakýsi chytrák, který neviděl britskou, vatikánskou a řeckou gardu, ani napoleonské husary ve Francii. To mají kluci chodit na stráž v kopřiváku z éry Alexeje Čepičky? Jacísi úchylové uspořádali firemní večírek s diskotékou v Národním památníku, kde má pomníček těch pár podivínů, kteří bojovali za svobodu této země. Co je nám do nich, že? Tak příště někde na hřbitově a čágo bágo, šílenci. Před takovou neomaleností bledne i vtip o policajtovi, který, když spustila hudba na pohřbu, vyzval vdovu k tanci.

Zdravotnické noviny, 16.11.2006

Autor je lékař