29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: ODS má vážné problémy s komunikací

4.8.2006

ODS se nedaří dorozumět se s občany tak, jak by chtěla, a bylo by pro ni nešťastné, kdyby jim to začala klást za vinu jako kdysi členové disentu.Dobrá schopnost komunikace s veřejností by pravděpodobně měla být jednou ze základních dovedností politické strany či jejího vedení i odborníků, které si stranické špičky nějak sjednají. Neobratné, nenápadité, a proto neúčinné dorozumívání se s občany oslabuje efektivnost politického programu, i kdyby byl jeho obsah sebelepší.

Možná, ačkoli třeba i k něčí lítosti, jednání mezi politiky a občany se nijak neliší od běžné komunikace mezi lidmi: rozhoduje první dojem, vzhled, mimika, gesta, tajemná a nerozumná příchylnost nebo odpor. Jsme nejdříve povrchní a až potom hlubokomyslní. Co se skrývá pod přitažlivým zevnějškem nás začne zajímat možná později, možná vůbec nikdy.

Dorozumívání politické strany, tak jako každá jiná činnost, pokud má mít efekt, musí vycházet z reality nebo alespoň z maxima toho, co z ní můžeme poznat. Idealizace skutečnosti, ať již něco sami sobě namlouváme či se pokoušíme druhým vnutit, se nakonec vždy mine účinkem.

ODS od počátku své volební kampaně zvolila pro svou komunikaci s veřejností (přinejmenším se tak může z určitého pohledu jevit) jakýsi truc-způsob vůči skutečnosti.

Ačkoli oslovuje postkomunistickou společnost, kterou v jistém smyslu imponují jednoduchá, pevná a autoritativní sdělení, jež jí do jisté míry nahrazují zaniklý a přehledný totalitní řád, ODS tomu navzdory promlouvala (a promlouvá) k jinému společenství, jakoby s hlubší zkušeností s osobní svobodou a odpovědností. Občanští demokraté spoléhali (a spoléhají) na sílu programových argumentů, ačkoli jejich přísná logika a nevyhnutelnost kroků, jež z nich plynou, postkomunistickou, či-li málo dospělou občanskou většinu, spíše děsí.

Komunikace ODS je na jedné straně upřímná a na straně druhé naivní. Sděluje nepříliš příjemnou „pravdu“ do uší, které nejsou uzpůsobeny k tomu, aby ji slyšely. Jakoby komunikovala v oblasti ultrazvuku, na nějž lidské ucho není citlivé. Politika by však naivní být neměla. Naivní politika nevychází ze skutečnosti, a proto nepřináší užitek. Naivní politikou se občanští demokraté dostali do povolebního patu, ačkoli při zachování zdravého úsudku by museli volby jednoznačně vyhrát. Po osmi letech tunelování státu sociálními demokraty si jen málo voličů nepřálo změnu. Jenže ODS jakoby mluvila ( a mluví) jiným jazykem. To mnohé znejistilo. ČSSD byla (a je) mnohem srozumitelnější, a proto její politika byla (a je) realističtější, i když jen slibovala (a slibuje) a zdaleka nebyla (a není) k voličům upřímná.

To asi platí i pro povolební vyjednávání. Například prohlášení grémia ODS z 1. srpna letošního roku je vlastně jakýmsi vyčítáním, stížností či dokonce žalováním na svého politického soupeře. Je to tak trochu dětské poukazování na to, že někdo dělá lumpárny, a ono mu to nejen prochází, ale ještě z toho má prospěch. Dětské proto, že stěžovatel si neuvědomuje, že ony lumpárny na ostatní dělají víceméně dojem. I když žalobníček má pravdu, v jiných očích se tou pravdou skoro zesměšňuje. Ve skutečnosti to totiž lidé vnímají jinak.

Grémium ODS v prohlášení z 1.8.2006 uvádí:
Přístup Jiřího Paroubka a ČSSD v dosavadním povolebním vyjednávání považujeme za nepřijatelný. Jenže je účinný. Přiměje ODS jednat s ČSSD.

Jiří Paroubek vsadil vše na kartu obstrukce a destrukce. Svojí nekonstruktivností zablokoval a i nadále blokuje ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Inu, velmi efektivní nástroj, jak prosadit svou.

Obstrukce ze strany Jiřího Paroubka vedou k absurdní situaci, že dva měsíce po volbách máme neustále vládu, která nemá žádný mandát vládnout. Ta věta se dá bohužel obrátit. Obstrukci stačí nahradit slovem nepřizpůsobivost a jméno Paroubek jménem Topolánek (Kalousek, Bursík).

Přestože Jiří Paroubek nevyhrál volby, neustále stupňuje své požadavky. Aniž by výslovně řekl, že uznává svoji opoziční roli, nárokuje si místo předsedy Poslanecké sněmovny. Ani to mu ale nestačí a žádá nyní, aby byl automaticky pověřen sestavováním vlády v případném druhém pokusu. Proč by to nedělal, když mu to situace dovolí?

ODS, KDU-ČSL a SZ prokázaly vstřícnost, konstruktivnost a schopnost vzájemně přijatelného kompromisu. Stejný přístup opakovaně nabízely ČSSD. Dosud se setkaly jen s odmítáním, arogancí a přezíravým přístupem. Co mají voliči udělat? Domluvit ČSSD, aby už byla na ODS hodná?
Vstřícnost není slabost. Ochota jednat není projevem strachu. A co, když se obojí míjí účinkem?

Vyzýváme Jiřího Paroubka a ČSSD ať upustí od destruktivního přístupu.
Vyzýváme Jiřího Paroubka ať přestane klást ultimativní požadavky.
Vyzýváme Jiřího Paroubka ke skutečně serióznímu a věcnému jednání.
Proč by to proboha dělal? Aby se zbavil možnosti jednat?

Dnes odpoledne se sejde vedení tří koaličních stran a bude jednat o dalším postupu.

Naším cílem bylo a je respektování výsledků voleb a z nich plynoucí pozice ČSSD. Jenže ta pozice je mnohem lepší, než by se dalo čekat.

Naším cílem byl a je přijatelný a vyvážený kompromis. Naším cílem je kompromis postavený na vědomí odpovědnosti za Českou republiku, za její prosperitu. Tak proč se nehledá?

Naším cílem je dosáhnout odblokování politické situace tak, aby dohody bylo dosaženo ještě před předložením návrhu státního rozpočtu na rok 2007. Tak proč se takový cíl již neuskutečňuje?

Uštěpačných poznámek k jednotlivým bodům prohlášení by bylo možné pronést bezpočet. Usnesení totiž obsahuje banální proklamace. Sice pravdivé, ale asi tak efektivní, jakoby si někdo stěžoval na nepřízeň počasí.

ODS, která se kdysi dokázala velmi dobře dorozumět s potencionálním, racionálně uvažujícím středním stavem právě svou věcností, účelnou politikou a jednoduchou ideu návratu ke svobodě a demokracii bez experimentů, jakoby se nyní zalykala ušlechtilými cíli. Jakoby se v její komunikaci začal objevovat osten výčitky a zklamání. Osten, jenž před lety vedl k zhroucení komunikace mezi veřejností a polistopadovými politickými vůdci z řad disidentů.

(Psáno pro Česká média)