Během pondělka jsem procházel některé reakce na sobotní večerní projev premiéra Paroubka. Domácí i zahraniční média většinou jeho slova hodnotí jako projev člověka, který neunesl porážku a především pod vlivem emocí dal všem posluchačům dost živě vzpomenout na známé projevy z 50. let. Ale já si to nemyslím. Domnívám se, že šlo o zcela promyšlený tah, v němž bylo emocí poměrně málo, a pokud nějaké, šlo o emoce, které souvisely úplně s něčím jiným než s volební porážkou. Byly to pocity vítěze, který bude rozhodovat.

Vždyť ještě ve tři hodiny odpoledne vypadal pan Paroubek poměrně klidně a večerní tisková konference byla nejméně hodinu dopředu ohlašována. Proto by byl určitě čas nějaké nepřiměřené emoce krotit. To, co bylo ovšem dle mého v tu chvíli nejdůležitější, byl fakt, že ve štábu ČSSD spočítali, že levice bude mít dohromady 101 hlasů ve sněmovně. Právě tento výpočet způsobil, že Paroubek vystoupil až příliš sebevědomě, útočně a tvrdě. Byl to projev vítěze, který si je vědom toho, že pravděpodobně bude mít navrch. Byl to projev člověka, který vyjmenovává své oponenty, se kterými bude třeba zúčtovat. Byl to proslov vůdce levice, který hlasy pro ČSSD a KSČM nerozlišuje a již plánuje společnou cestu do vlády. Právě z toho možná spoustu lidí mrazilo víc než z použitého slovníku.

A že byla součástí Paroubkova projevu i potenciální stížnost na průběh voleb? Ano, jistě. Tak mluví vítěz. Jako by nám říkal: "Nakonec jsme vyhráli, ale i kdyby ne, našli bychom cestu, jak toho stejně dosáhnout!" Tak vítězové mluví, říkají nám: "Neměli jste šanci, my byli nejlepší." Při podrobné analýze způsobu přednesení té potenciální stížnosti na volby je jasné, že v tu chvíli nepřicházela v úvahu. A nepřichází ani nyní kvůli ztrátě toho pro levici vysněného křesla, kdy Paroubek najednou zkrotl a svůj slovník zmírnil. Už se jen těžko jde vrátit zpět, protože ta stížnost znovu příliš odkazuje na ten jeho nepovedený projev.

A o čem Paroubek vlastně mluvil? Obviňoval mnoho lidí z nefér hry vůči němu, spoustu lidí označil za agenty přisluhovače a dalším přisoudil praktiky známé z února 1948. Nedělám si iluze o tom, že ODS a někteří novináři mají úplně čisté svědomí. Určitě k vyostřené kampani svým dílem také přispěli. Ale vše, co pan premiér označil jako nefér hru vůči němu, buď sám nejméně jednou použil, nebo dlouhodobě se svými spolupracovníky používá.

V kampani ODS mínus prokazatelně využil polopravd a zjevných nepravd, zneužil logo soupeře a ani se pod svou antikampaň nepodepsal. Jistě, mnoho hesel, která v kampani ODS mínus ČSSD použila, hlásali v poslední době představitelé ODS individuálně, nicméně ve volebním programu pravice se tyto věci neobjevily. Je třeba uznat, že využití tohoto rozporu bylo od ČSSD chytré, nicméně rozhodně ne férové.

Druhou věcí jsou útoky na rodinné příslušníky. Sám si pamatuji nejméně dva. Na rodinu pana Macka a na rodinu pana Steigerwalda. V prvním případě byl autorem pan Rath, ve druhém pan Paroubek. Nekritizuj něco, co děláš sám, mělo by býti pravidlem. Přesto zveřejnění informace o panu Paroubkovi a nezletilé dívce nelze akceptovat. Na druhou stranu, ODS nebyla iniciátorem tohoto zveřejnění. Šlo o existující materiál, byť o pasáž policií dosud neověřenou. Ale ODS nikdy v kampani toto nepoužila a pokud se některá média rozhodla, že informaci zveřejní, jde o profesní selhání některých novinářů.

Pokud jde o celou kauzu Kubice, určitě nebyla načasována nejvhodněji a určitě ODS mohla prospět. Dokonce je pravděpodobné, že ji představitelé ODS mírně pošoupli kupředu. Ale přesto je pravděpodobné, že kauza vznikla díky aktivitám ministerstva vnitra a předsedy vlády cca 3 týdny před volbami. Proto je velmi těžké přisoudit představitelům ODS jednoznačný podíl na jejím rozpoutání. Toho by si měl být vědom i premiér. Vždyť sám dlouhodobě obviňuje ODS z rozkrádání, které tu od Bílé hory nebylo, přičemž bohužel decentně pomíjí rok 1948. A zároveň také nepřináší příliš mnoho důkazů své pravdy, jen léty zavedená mediální klišé. Opět nelze obhajovat ODS úplně, určitě své máslo na hlavě z období před 8 lety má, nicméně je třeba uznat, že ani přes snahu ČSSD mnoho věcí, z nichž je pravice obviňována, nebylo u soudů prokázáno. Přesto Paroubek tohoto způsobu, který tak emotivně kritizuje, nadále využívá.

A poslední věcí, která rok 1948 v podání představitelů ČSSD připomíná úplně nejvíce, je svalování viny na určitě skupiny lidí a pěstování závisti a nenávisti. Právě Paroubkův projev byl mrazivou ukázkou tohoto postupu. Žádná věcná obhajoba ČSSD a své osoby, pouze obviňování druhých. I proti nespravedlivým nařčením se lze bránit kultivovaně a dodávám, že pokud jsou tak závažná, bylo to možné i před volbami, nikoli až po vyhlášení výsledků.

Programovou argumentaci ze strany ČSSD téměř není vidět. Lékaři jsou milionáři, a proto je třeba jim závidět a nemluvit s nimi. Strana ODS jsou pučisté, a proto se máme bát modré totality. Příznivci pravice jsou agenti přisluhovači a je třeba s nimi zatočit, případně o nich alespoň vědět. A to dokonce jmenovitě. Fyzické útoky na poslance KSČM a ČSSD byly také připsány ODS, a to ve stylu, jako by pan Topolánek tyto útoky přímo organizoval. A to přesto, že šlo pouze o útoky pravděpodobných sympatizantů pravice s kriminálními sklony, kterých je i na opačně straně dostatek. Naštěstí, a to slouží druhé straně ke cti, se podobných skutků nedopustili. Přesto právě obvinění ODS z takových činů nenávist mezi pravicí a levicí ještě zvyšuje a takové lidi k zavrženíhodným činům motivuje.

Opět nehájím největší pravicovou stranu, ale výše zmíněná slova a postupy ze strany ČSSD prostě musí u rozumně uvažujícího člověka navodit myšlenky na 50. léta. Tohle totiž přesně byly scénáře, které komunisty dovedli k moci. Říkávali: "Za vaši chudobu mohou imperialisté a jejich agenti." Když to opakovali dost dlouho, všechny chyby své vlády dokázali svést na tyto lidi. A většina lidí jim nadšeně tleskala, protože viděla naději na svůj lepší zítřek v tom, že bude s těmi škodily zatočeno. Dokonce pak davy tleskaly i ve chvíli, kdy byli ti největší zrádci vedeni na popraviště.

Pan Paroubek v sobotním projevu na chvíli ukázal, jak by se asi choval, kdyby opravdu vyhrál. Kdyby měl dále tu moc rozhodovat. Na chvíli odkryl své karty a všechny, kdo mu do nich nahlédli, muselo zamrazit. Tentokrát oprávněně. Neznamená to ale, že máme nenávidět levici, pokud jsme opačného mínění. Znamená to, že si máme vždy dát pozor na výroky, které ve výsledku lidem ubližují, nikoli jim pomáhají. Doufejme, že konečně v Čechách vznikne (nebo se transformuje) levicová strana, která bude schopna argumentovat a přít se s pravicí. A i pravice se o poznání víc zkultivuje. Ale hlavně, že tu jsou a vždy budou lidé, kteří si pamatují minulost a ozvou se, když levice či pravice překročí určitou mez. Nikoli ČSSD, ale konkrétně pan Paroubek tuto mez překročil, ukázal, že není politik ani státník, a proto prostě nadále nemůže být součástí veřejného života. Prosím nekamenovat, síla demokracie se ukáže, když takového člověka lidé nechají odejít samotného. A síla člověka, když takový člověk sám odejde.