28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Potoky modré krve

29.12.2006

Vánoční svátky, oáza klidu, míru a lidskosti, jsou za námi, pročež může zaznít, co muselo nejednoho čtenáře napadnout již před týdnem: Václav Klaus lační po modré krvi. Nechce být jen kladečem věnců a nemíní tančit jak kterýkoli premiér píská. Nežinýruje se a zvesela se pouští jak do ústavy, tak do jemu nemilých politiků.

První kapky ukáply noblesnímu šlechtici Schwarzenbergovi, kterého se prezident pokusil „zaříznout“ coby možného ministra zahraničí Topolánkovy budoucí vlády. Místo toho, aby Klaus jásal, že existuje na obou stranách hranice respektovaný muž, jenž by mohl vyžehlit naše pokrabatělé vztahy s jižním sousedem, vyčetl knížeti jeho rakouské vazby. Zapomněl přitom, že sám si druhdy prosadil za šéfa diplomacie jistého Jozefa Zieleniece s kontakty naopak severovýchodními a správě Černínského paláce to neuškodilo.

Třeba prezidentovi vadí, že jsou jedinci, kteří před rokem 1989 utekli z ČSSR a získávali ostruhy i cenné přátele v demokratické cizině, zatímco jiní dřepěli například v tuzemských bankovních ústavech. Ještě větší hrůzu v očích mu však zřejmě nahání proevropská orientace a koneckonců i samotný „panevropský“ životopis Karla Schwarzenberga, blízkého to přítele neméně „podezřelého“ Václava Havla. V této souvislosti zamrzí, že se knížete nezastaly zbylé politické síly fandící evropské integraci, zejména ČSSD. Vždyť patří k tomu nejlepšímu, co se objevilo na Topolánkově seznamu.

Dalekosáhlejší důsledky však bude mít Klausovo bodnutí do ODS. Mirek Topolánek zakusil nelibost svého předchůdce už vícekrát. Ovšem až dnes lze mluvit o zatroubení ke vzpouře. Klaus Topolánka předem varoval tím, že stanovil mantinely vlády, kterou si je ochoten osvojit. Když mu pak designovaný premiér doručil soupisku, v níž jsou pozice ODS oslabeny (odevzdáním financí, místního rozvoje a zahraničí koaličním partnerům), kdežto SZ a KDU mohou radostí křepčit nad vyhandlovaným programem a ministry, zareagoval Klaus jako čestný předseda ODS a jasně naznačil, co podle něj není v partajním zájmu.

Po boku Klausově kráčí Pražané a Středočeši vedení místopředsedy Bémem a Bendlem (který zakopal válečnou sekeru s Vlastimilem Tlustým, jehož Topolánek hodil přes vládní palubu). Zpupný chorál se táhne i ze severu a západu Čech, výtky k Topolánkovu postupu vznesli též hejtmani za ODS. Topolánek, jenž nedokázal naplnit ani široký mandát daný listopadovým kongresem (k vyjednávání s ČSSD), se brání svolání mimořádné Výkonné rady ODS s odkazem na mandát, který mu přiřklo její minulé zasedání.

Mirek Topolánek selhává nejen v roli ministerského předsedy, ale i v úloze lídra politické strany. Je špatný manažer a komunikátor. Členská základna, bažící po úřadech a vlivu, začíná být nervózní. Úlovek z červnového honu Topolánek už sedm měsíců otáčí na rožni, leč jeho věrní pozřeli leda tak mastnou kůžičku. Jenže v žaludcích kručí. Nepřekvapí pak zoufalé pohledy upínající se k Hradu. Tamní pán, to byl mistr lovec! A Václav Klaus spokojeně přede. Topolánkův tým dříve či později jmenuje. Hlavní je, že ukázal zoubky a stále skvělou kondici. To stojí i za pochybnosti, zda si tím nekomplikuje své znovuzvolení. Ostatně Topolánkovi také může při hlasování o důvěře kabinetu pár poslanců ODS scházet.

Zatímco přelom let 1997 a 98 přinesl chaotický úprk části občanských demokratů do US, letošní rebelie je koordinovaná, dokonce z nejvyšších míst. Václav Klaus usoudil, že Topolánek může raz dva prošustrovat jeho dědictví, a tak koná. Stokrát budeme přesvědčováni, že se jedná o maličkost, která se záhy urovná. Jiskra byla zažehnuta. V plamen se může změnit v horizontu dní, týdnů, ale i měsíců. Vyčkejme.

Právo 28.12.2006

ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD