Ministr financí Bohuslav Sobotka byl nakonec donucen k tomu, že předloží návrh rozpočtu na příští rok, a je to dobře. Co si nadrobil, nechť také pojí. Kdepak jsou skvělé sliby sociální demokracie o stodvacetitisícovém porodném, dalším zvyšování rodičovského příspěvku a dalších sociálních výdobytcích skvěle rostoucí sociálně tržní ekonomiky? Místo nich je zde úsporný balíček o velikosti šedesát miliard korun, sestávající ze zvýšení daní, odvolání slavně prohlasovaného zákona o nemocenské, zpomalení růstu platů státních zaměstnanců a dalších rozsáhlých škrtů.

Zase se bude škrtat

To, co nese Sobotka dnes do vlády, je přiznáním dosud nevídaným. Volební program ČSSD byl ve své ekonomické části od první do poslední věty založen na lžích. Návrh rozpočtu totiž vychází z čísel, která měla vláda k dispozici již koncem dubna letošního roku.

Již před volbami bylo jasné, že Paroubkova vláda prohospodařila veškeré skromné rezervy vytvořené v rámci takzvané reformy veřejných financí a zaťala pořádnou dluhovou sekeru do státní kasy. V okamžiku, když socialisticko-komunistická koalice přehlasovávala veto prezidenta republiky k zákonu o nemocenské, věděl Sobotka a spol. velmi dobře, že těch deset miliard bude opravdu moc chybět. Podobné to bylo i se služebním zákonem, který v kombinaci s novým zákoníkem práce zasazuje státu ránu v rozsahu minimálně pěti miliard korun.

Dosažitelné informace pak vypovídají velmi výmluvně o dalších projevech rozmařilé a extrémně nezodpovědné rozhazovačnosti této vlády, které by, v případě, že by je veřejnost znala, ovlivnily volební výsledek řádově více než nějaká Kubiceho zpráva. Fenomenální je případ reformy systému výplaty sociálních dávek, která nevede sama o sobě ke zvýšení dávek ani k jejich úspoře, ale vyžádá si jednorázovou investici ve výši jedné miliardy korun a zvedne každoroční náklady na provoz systému o čtvrt miliardy.

A tak se bude zase škrtat. Přibude děr v silnicích a školních střechách, slibované investice se opět odsunou, počká si věda i školství. Přesto je ještě nutné přibarvit rozpočet zvýšením daňových výnosů. Kupodivu především výnosů daně z příjmů firem a společností, jejíž sazba klesá. Sobotka tento jev dosud neobjasnil. I když by to bylo velmi zajímavé zejména v souvislosti s jeho „odbornými“ propočty dopadu snížení daňové kvóty po zavedení rovné daně.

Pravda je, že podniky platí čím dál více, ale ani to nebude stačit, a tak mají vypomoci kuřáci. A to pořádnou pálkou ve výši deset miliard korun. Jestliže kouří polovina dospělé populace, měl by si každý kuřák nachystat na příští rok alespoň dva a půl tisíce korun pro ministra financí. Svede se to samozřejmě na Brusel, jehož minimální sazbu musíme dodržovat, i když by to ještě mohlo nějaký čas počkat. Na slib témuž Bruselu, že vyšší výběr daní poslouží jen a pouze na snižování deficitů, Sobotka dávno zapomněl.

A navíc si státní rozpočet na své pravidelné výdaje, jako jsou třeba platy učitelů nebo splátky úroků státního dluhu, ještě vypomůže prodejem státního majetku. Výnosy z privatizace zmíněné v návrhu ve výši dvaceti miliard korun vyvolávají otázku, co chce tahle vláda prodávat. Rozdělané je jenom Aero Vodochody, kde lze čekat výnos spíše ve stamilionech než v miliardách. Příprava dalšího státního majetku k privatizaci a zorganizování transparentní veřejné soutěže nějaký čas trvá a zvláště při současné politické situaci je velmi nejisté, kdy a zda vůbec bude moci práce na přípravě prodeje státem kontrolovaných firem začít.

Projídání státního majetku je přitom příznakem opravdu hanebné fiskální politiky, která v podání Paroubkovy vlády slouží zřejmě jenom jako nástroj na nákup voličských hlasů. Jinak lze těžko vysvětlit, proč v zemi, která má nejméně lidí ohrožených bídou v celé Evropě, ne-li na zeměkouli, jak se chlubívá Zdeněk Škromach, musí růst sociální výdaje o sedmnáct procent z roku na rok.

Je třeba razantních reforem

Sobotka v nynějším návrhu slibuje, že od roku 2008 bude zase všechno v pořádku a deficity se vrátí pod maastrichtské kritérium. Jen neříká jak. Ona to nakonec není otázka pro něj, ale pro příštího ministra financí. Ten však bude v neřešitelné situaci.

Trend veřejných financí ke schodkům je dán nepřiměřeným rozsahem sociálního systému a nereformovanými penzemi a zdravotnictvím. Zvrat vyžaduje razantní reformy a výsledek se dostaví až po několika letech. Reformy však současná politická situace neumožňuje. ČSSD, která současné problémy způsobila, má po volbách, žel, dost sil na to, aby zabránila jejich řešení.

Lidové noviny, 15.8.

Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Euro