Odehrálo se první stání nápravného řízení (orig. postępowanie poprawcze) s pěti žáky Gdaňského gimnazja č. 2. (Polské gimnazjum není totéž co naše gymnázium – je to vlastně druhý stupeň základní školy – podobně jako americké secondary school.) Hrozí jim až dvouletý pobyt v nápravném zařízení pro mladistvé za hrubé šikanování spolužačky, která poté spáchala sebevraždu.

Případ otřásl celým Polskem, naboural důvěru Poláků v jejich školský systém a referovala o něm i zahraniční média. České reportáže o šikaně a kyberšikaně jej obvykle rozsáhle citují jako jeden z prvních a nejtragičtějších případů kombinace sexuální šikany a kyberšikany ve východní Evropě. A nejen v tomto bodě je názorný. Málo co ukazuje tak dobře jako tento případ, jak zrelativizované se stávají morální hodnoty a náhledy dnešní společnosti na ně – a jak velký je to problém.

Podle obhájců viněných chlapců (v době spáchání činu nezletilých), jejich rodičů i blízkého okolí se dotyční dopustili pouze takového dětského žertování, pošťuchování či maximálně końskich zalotou (nenapadá mne lepší překlad, než hrubé a neohrabané puberťácké balení). Se smrtí dívky nemají nic společného - buďto prostě byla střelená, nebo měla jiný důvod.

Na druhé straně stojí rodina Ani - která sice původně podpořila obžalované, ale změnila názor poté, co zhlédla záznam části onoho "žertování" nahraný na mobil jednoho z pětice výtečníků. Policista, který násilníky vyslýchal, prohlásil, že jako dospělí by za ono žertování mohli vyfásnout až 12 let ve vězení. Novináři, kteří shlédli film díky špatně zataženému oknu (předprocesní vyjasňování i nápravné řízení byly stanoveny jako neveřejné), zpochybnili tvrzení obhájců a rodičů pachatelů o tom, že nešlo o sexuální obtěžování.

A stanovisko obhájců zjevně nepřijal ani soud, který rozhodl, že hoši projdou nápravným řízením. Právní zástupkyně jednoho z chlapců po prvním stání sdělila novinářům, že její svěřenec je spolu s ostatními obviněn z účasti na skupinovém znásilnění, psychickém a fyzickém týrání a hrubém slovním napadání, kteréhož se měli vůči nezletilé dívce před celou třídou dopustit.

Je Kiełpino Górne osada v Polsku na kraji velkoměsta, nebo indiánská vesnice v Amazonii v hlubokém pralese? Jak je možné, že ne zcela zanedbatelná část lidského společenství (navíc v katolickém Polsku) je schopna označit za nevinný žert něco, co prokuratura klasifikuje jako znásilnění? Jistě, proces je neveřejný, zde může být částečně zakopaný pes. Když někdo vidí dětské tváře násilníků a bude vytrvale listovat ve vyjádření právníků pro tisk, kteří (využívajíce toho, že proces je neveřejný) vytrvale zásobí média informacemi o nevině svých mandantů, která je podle nich jednoznačně prokázána důkazy, tak ho to může dost zblbnout.

Faktem ovšem je, že do tisku pronikly například výpovědi před prokuraturou, s novináři mluvili i některé studentky a studenti. To, co popisují i jen výpovědi samotných pachatelů, to není nevinné žertování - pravda, až na pár okamžiků, které nelze brát jako legraci v žádném případě, by se to snad dalo JEDNOTLIVĚ brát jako hloupý žert, nikoliv však dohromady, kdy to vytváří obraz zničující systematické sexuální šikany. A už vůbec ne za situace, kdy se oběť zoufale brání, prosí všechny okolo o pomoc a kdy je to celé filmováno na mobil a doplněné příslibem, že to všichni uvidí.

Pokud můžeme věřit výpovědím nečetných žáků a žaček mluvících s médii, tak Ania byla s rostoucí tendencí systematicky šikanovaná několik týdnů. Tichá a stydlivá dívka si ovšem sama nedokázala dodat dost odvahy, aby se obrátila na dospělé, tím spíš, že spousta nadávek a příkoří, které musela trpět, měla sexuální podtext. A možná, že měla i reálné důvody se domnívat, že by jí nikdo dospělý nepomohl a ona by to pak měla ještě horší. Kamarádky se jí snažily pomoci, ale vedení školy jejich upozornění v knize stížností ignorovalo. Násilí bylo podle některých svědectví na té škole normou, proti které studenti v knihách stížností (a zejména dívky) marně protestovali a žádali zastání, většinou se nestalo vůbec nic. Chtěli mít učitelé své pohodlí? Mysleli, že děti přehánějí? Nebo se taktéž domnívali, že obtěžování dívek a šikana jsou běžné žerty?

Šikanu lze definovat stovkami způsobů, osobně dávám přednost dvěma nejednoduším: 1) šikana je úmyslné týrání jiného pro vlastní potěšení nebo zisk, 2) žert se stává šikanou v okamžiku, kdy "oběť" žertu dá jasně najevo, že to pro ni žert není, že trpí a chce, aby žertování skončilo - a "žertéři" pokračují dál.

Myslím, že nikdo nemůže zpochybňovat to, že se chlapci dopustili hrubé šikany podle obou definic. A připadá mi absurdní popírat fakt, že před celou třídou stahovat dívce kalhoty či násilím ji přinutit k simulaci orálního sexu, filmovat ji přitom a doplňovat to mimo jiné vulgárním označením pro prostitutku provozující orální sex není ani žertování, ani nevycválané puberťácké balení, ale něco, co už dávno překročilo veškeré možné hranice. (Je třeba si uvědomit, že na polské vesnici je orální sex absolutní tabu – to je třeba zvážit při posouzení toho, co dívka prožila. Podotýkám též, že v tomto odstavci jsem uvedl pouze jednání popsané ve výpovědi samotných provinilců)

Smrt Ani je strašlivá tragédie. A také ostuda - úděsná ostuda nejen gimnazja č. 2, ale i velké části polského školství. Pokud novináři a psychologové takřka unioso prohlašují, že to není problém této školy - že se to mohlo stát na prakticky kterékoliv jiné škole, říká to něco jednoznačného o celém systému. Pokud rodiče mladých pachatelů svým dětem tvrdí, že vlastně jen trochu blbnuli, ale neudělali nic špatného a sami jsou oběti či dokonce političtí vězni, a najdou pár desítek lidí, co s nimi pak jdou veřejně demonstrovat před soud, pak je to ostuda nezanedbatelné části polské společnosti.

Děti mají dnes přístup k počítačům, kterým rozumí o několik řádů lépe než jejich vlastní rodiče. Díky jejich nepozornosti či počítačové polo- či ne- gramotnosti pak pro většinu z nich není problém bavit se doma už ve dvanácti nad pornografickými filmy a filmy plnými násilí. Pak není ovšem nijak divné, že někteří dojdou k názoru, že chování z těch filmů je normou - pak se mlátí a filmují to, aby napodobili své hrdiny, či říkají dívkám svině a domnívají se, že jsou vlastně povinny jim ve všem vyhovět, pokud o ně projeví zájem, že to je od nich milost. Párkrát jim to vyjde, párkrát děvče poté, co mu omlátí hlavu o zeď, poskytne žádaný a dříve odpíraný polibek či je nechá si sáhnout. Někdy si taky oběť stěžuje na dotírání a je odpovědnými osobami odpálkovaná, že to jsou jen nevinné žerty, případně její obtěžovatelé dostanou symbolický trest a děvče má ostudu (oni samozřejmě ne). O tom, že s nimi dál chodí do třídy a nikdo se nezajímá, zda to celé nepokračuje, nemluvě. Jak to má potom dopadnout?

Když na tohle myslím, vzpomínám si na jednoho diskutéra, který mi vysvětloval, že katolíci a jim podobní jsou extrémně prudérní, což jim škodí. Měli by být víc tolerantní k těm, co vidí sexuální morálku jinak. Přemýšlím, jestli byl Anin problém v tom, že byla příliš stydlivá a netolerantní - nebo zda zrovna tento případ nedokazuje, že se v Polsku tolerantně-liberální model společnosti a školy poněkud vymkl kontrole. Pro mne je odpověď docela jasná.

Je možno se možná usmívat nad školními uniformami, ale je dost těžké vytýkat Giertychovi, že chce násilí ze škol vyhnat - třeba násilím a zostřeným dohledem. Psychologové mohou tvrdit, že se jen přesune ven ze škol, ale každý rodič v tom případě může namítnout, že venku si může do určité míry dítě ochránit sám - jak je ale bude chránit ve škole, při vyučování a o přestávkách?

Je možno se ptát, zda speciální školy pro delikventy pomohou resocializaci dotyčných, na druhé straně, já se ptám, jak resocializovat děti, darebáky od kosti, kterým navíc rodiče jejich delikty schvalují? Podle mne to nejde a nevidím důvod, proč by pak taková beznadějná resocializace měla probíhat mezi normálními dětmi, které si nezaslouží být oběťmi vedlejších efektů jejího selhání. Liberálně orientovaní psychologové mohou tvrdit, že by stačilo, aby se podobné případy nezametaly pod koberec, ovšem jejich několikaletá snaha potlačit toto tutlání problémů za pomoci různých liberálně pojatých programů neměla na polských školách absolutně žádný úspěch, naopak se situace jasně zhoršila.

Nemám žádného blízkého příbuzného v patřičném věku, takže těžko mohu mít nějaký přehled o dnešní české škole. Tím víc mne trápí obava, jestli české školy, které budou jednou mé děti navštěvovat (budu-li tedy nějaké mít), nejsou tak trochu podobné.

Odkaz:
Anna Halman - obsažný článek na wikipedii poskytuje většinu podstatných informací, více je možno dozvědět se v odkazovaných stránkách, většinou jsou ovšem psány polsky.