29.3.2024 | Svátek má Taťána


POVÍDKA: Štědrovečerní dobrodružství detektiva Kubíčka (1)

11.12.2006

Jeho kolegové to kvitovali s povděkem a nejen proto byl detektiv Kubíček v kolegiální přízni. Nakonec, služba na Štědrý večer byla zatím vždy bez problémů a krom zatoulané holčičky před třemi léty s ní neměl nijaké problémy. Skromně a v rámci možností slavnostně byla vyzdobena služebna a koledy ze starého rádia jí dodávaly přeci jen trošku té vánoční atmosféry.

Byl ale ještě jeden důvod pro který měl detektiv Kubíček službu tento večer v oblibě. Jeho kolegové se totiž pokaždé na jeho pracovní svátek složili a přispěli tak k jeho příjemnějšímu prožití. Kubíčkovi pak ve služebně nic nescházelo a musel si nakonec přiznat, že ho služba na Štědrý večer těšila.

Hned za rohem služebny byla hospůdka, do které si každý rok chodil pro džbánek plzeňského a všelijaké lahůdky, bez kterých by si Štědrý večer nedovedl ani představit. Konec konců, jako svobodný mládenec tam chodil téměř po každé službě, ale pouze na Vánoce si dovolil přinést do služebny plný džbánek. Byl obdivovatelem plzeňského piva a měl rád přítmí a útulnost toho historického výčepu.

Malá Strana byla kouzelná a mrazem ztvrdlý sníh se třpytil pod světly plynových lamp.

Těžké kované dveře se otevřely a navinulý chlad detektivovi připomněl známou atmosféru. Sešel po několika schodech, prošel prázdným, ztemnělým lokálem a stanul v oblíbeném výčepu. Měl v sobě ten cit, měl v sobě tu úžasnou schopnost obrazotvornosti, která ho uměla přenést do historie. Sedával v koutě u malého stolku, kde býval sám a jen náhodně si k němu někdo přisedl. Sloup kamenné klenby dodával jeho místu tajemnou atmosféru, která vždy dala jeho fantazii podnět k mnoha, pro jiné nemyslitelným, až neuvěřitelným prožitkům.

"Dobrý večer," připomněl se pozdravem a ve stoje čekal na příchod hostinského. "Á, to je mi návštěva, tak jsme zase o rok starší…" ozvalo se po chvíli srdečně za výčepní stolicí. Kulaťoučký hospodský detektiva dobře znal, ale vánoční večer byl přeci jenom výjimečný. Už nevěděl kolik let se takto zdravili zrovna na Štědrý den. Bylo v tom i něco symbolického, něco, co oba v tento den spojovalo. S úsměvem si podali ruce a s pochopením si popřáli klidnou službu.

Po srdečném přivítání si oba muži vyměnili několik přátelských vět a detektiv Kubíček se vydal na svoji pravidelnou štědrovečerní obchůzku. Džbán zanechal ve výčepu s tím, že se cestou zpět pro něj staví a hlavně, že si po obchůzce s přítelem přiťuknou na setkání, které za rok ve zdraví opět oslaví voňavou borovičkou.

Staré Město pražské se choulilo do vánoční atmosféry a na Malostranském náměstí bylo tajuplné ticho. Padlý sníh tlumil zvuky přicházející z okolí a pouze libozvučné koledy, zaznívající z kostela Svatého Mikuláše, jakoby hladily klidnou atmosféru vánoc.

Pomalu, krok za krokem se blížil detektiv Kubíček ke Karlovu mostu. Plynovými lampami nádherně osvětlené ulice se zdály být ještě menší než ve skutečnosti byly. Temnotu nad nimi rušilo pouze sem tam spoře osvětlené okno a z temnoty podloubí svítil bohatě ozdobený stromek ve výloze řezníka Vašátka. Detektiv si šiml, že svíčky nehořely dlouho. Byly téměř celé.

Kubíčka přepadla melancholie a vánoční atmosféra jeho duši přivedla do stavu sváteční pohody. Zvon od Svatého Mikuláše vyslal do okolí zprávu, že je sedmá večerní hodina.

Kdesi za zády přejela Kubíčkovi bryčka a rolničky pomalu doznívaly. Byly to právě ty chvíle, co Kubíček miloval a pro které měl Staré Město tak v lásce. Jeho fantazie pracovala na plné obrátky.

V tu chvíli se v dálce před ním, za rohem věže, objevila postava. Byla podivně oblečená, jakoby v barevných starých hadrech. Dlouhá suknice přes kalhoty a na hlavě podivnou starobylou čapku.

Postava se přikrčila do stínu za kamenný sloup věže, jakoby v tom podivném postoji na někoho číhala. Kubíček se přimkl do výklenku domu a vyčkával. Chování té osoby mu připadlo dosti podivné. V tom se přes Karlův most blížila bryčka. Ocelové obruče kol tlumeně hrčely po zasněžené dlažbě a podkovy koní se ozývaly známým rytmem.

Ve chvíli, kdy projížděla pod věží okolo přikrčené postavy se na druhé straně věže objevila postava druhá. Velmi obratně se vyšvihla na kozlík ke kočímu a hrubě ho srazila ke svým nohám. Zatímco kočár ztrácel rychlost, druhý výtečník ho doběhl a prudce otevřel jeho dveře.

Kubíček již na nic nečekal a rychle, jak mu to sníh dovolil se blížil k té podivné scéně.

Zahlédl ještě, jak první zločinec seskočil z kozlíku a najednou se ozval tichým večerem srdcervoucí ženský výkřik. Udýchaného detektiva zamrazilo. Kočár ho míjel, ale Kubíček nic neviděl. Oba bandité se kamsi ztratili. Za ním dozníval klapot podkov a hrčivý zvuk kol.

Co se to stalo? Čeho jsem to byl svědkem? Tázal se sám sebe Kubíček. Byl to mord?

Všiml si, že bryčka nebyla jen tak nějaká, byla krásně zdobená a navíc, spíše mu připomínala starodávný kočár. Ale víc si bohužel nezapamatoval. Vše se odehrálo v rychlosti. Rozčilen se vracel od mostu na Malostranské náměstí, ale po kočáru a zločincích ani stopa. Snažil se odečíst ze stop po kolech kam bryčka zahnula, ale bylo jich tam mnoho. Celá příhoda byla tak podivná, že mu to vše nešlo do hlavy a tak pomalým krokem kráčel zpět do hospody.

Známá vůně, několik schodů a již se chystal usednout ke svému stolku, když tu ho vyrušil jakýsi zvuk. "Je tam někdo?" Zaslechl ze zázemí výčepu. "Otočil se ke klenutým dveřím a zavolal: "To jsem já, jdu si pro ten džbá…" Nedořekl. Ze dveří vyšel umazaný hostinský.

"Malér! Malér pane inšpektore, přetrhl se řemen u pumpy a musím to opravit, nebo nebude pivo. Už se to chystalo delší dobu a jako na potvoru zrovna dnes…

No nic, já musím do sklepa. Mám na vás prosbu. Buďte tak hodný a počkejte mi tu chvíli, já bych musel zavřít." "To je pochopitelné, co bych si bez piva počal!" řekl s ulehčením Kubíček a posadil se na svoje místo. Hostinský před něj postavil skleničku a nalil mu borovičku. Sám si do druhé nalil též a pozvedl paži k přípitku. Detektiv se vzorně postavil a ceremoniálně si oba přiťukli.

"Tak na ty Vánoce." "Áááá ta hřeje," ozval se Kubíček a znova se posadil. Hostinský mu dolil a se spěchem se odebral do sklepa opravit vzduchovou pumpu. Příjemné teplo a klid se rozlilo i s borovičkou do Kubíčkova těla. Příhoda u Karlova mostu mu ale nedala, aby nezačal uvažovat. Opřel si hlavu o dřevěné obložení a zavřel oči….

Vtom se s hřmotem rozletěly těžké dveře a do lokálu vedle výčepu přibyla rozjařená parta. Kubíček je neviděl, ale povstal, aby je poprosil o malé sečkání a informoval o situaci s pivní pumpou. Prošel dveřmi do lokálu a jako by ho přimrazil! U stolu seděli tři podivně oblečení mládenci a hlasitě se bavili. Jejich řeči bylo těžce rozumět, ale Kubíčka zarazila jiná věc. Vsadil by se, že jeden z nich byl právě ten, co snad vykonal ten těžký zločin v kočáru na Karlově mostě. Jeho podivná čapka, kterou měl stále na hlavě, ho prozradila.

Co teď!? Kubíček se musel ve vteřině rozhodnout.

Pokračování štědrovečerního dobrodružství detektiva Kubíčka zase za týden.

Jiří Růžička