Denně se totiž na její cestě ze školy domů odehrával tentýž výjev. Dokud se mi Lidka se svým problémem nesvěřila, měla její cesta domů vždy stejný scénář. Každý den Lidka musela chodit stejnou cestou. Její trasa vedla kolem Freivaldovic hus, kterým velel velký, velmi zákeřný a zlý husák.

Ráno to bylo fajn, protože Lidku až skoro ke škole doprovázela maminka, která se odpojovala až těsně nad školou a šla do kanceláře. Ale běda, běda odpoledne! Husy se totiž nedaly nikudy obejít a Lidka si od husáka hrozně vytrpěla. On cítil dobře, že se ho hrozně bojí, a tak nevynechal jedinou příležitost, aby jí předvedl, jak je on silný a ona slaboučká.

Tehdy jsme začaly lítat bosky a jen v krátkých sukénkách nebo v kraťasech. Všimla jsem si okamžitě, jaká veliká "jelita" a modřiny Lidka na nohách stále má. Bylo mi to moc divné, protože jsem Lidku znala jako velice ukázněné, hodné a poslušné děvčátko. Proto mi nepřipadalo pravděpodobné, že by Lidka někdy mohla být doma bita. A ještě takhle moc!

A taky jsem se jí hned zeptala. Ona mi s pláčem vyprávěla své strastiplné každodenní putování nebezpečným husákovým územím. Tak tohle mne tedy naštvalo zvlášť proto, že Freivaldovi s husákem nic nechtěli podnikat a Lidce i Lidčiným rodičům, kteří si na něj stěžovali, se jenom vysmívali.

S Lidkou se jako s jedinou holčičkou v okolí dalo kamarádit. Přátelily jsme se asi od 4 let a nepamatovala jsem si, že bych od ní někdy slyšela slova pohrdání za své uličnictví. A hlavně. Ona netoužila po hře s panenkami, které mne z duše nebavily. Byla spokojená na houpačce v sadu, ráda pískala na mé píšťalky, skákala se mnou neúnavně panáka přes švihadlo, proháněla houpacího koně prérií nebo si se mnou kopala s míčem. Proto se v mé hlavě hned začal rodit plán na krutou pomstu, která husáka postihne hned příští den.

Ten den, kdy se mi svěřila s svým trápením, jsem aspoň Lidku jen doprovodila. Přitom jsem zjistila, že ten husák si troufá hlavně na ni. Mne se sice taky nebál a chtěl na mne zaútočit, ale já se nedala a vrbovým prutem jsem ho zahnala na rybníček. Přitom jsem mu slíbila krutou pomstu.

Druhý den jsem přišla do školy vyzbrojena sbírkou menších kamínků a prakem, i když jsem se bála, že se má zbroj neutají před paní řídící. Všechno ale proběhlo hladce. Já se chovala celé vyučování nezvykle vzorně a dokonce jsem si domů nesla za to vzorné chování od paní řídící pochvalu. Ó, kdyby jen tušila, co bylo pravou příčinou mojí změny, ta by se podivila!

Konečně škola skončila a my jsme se s Lidkou vydaly k domovu. Před Freivaldovic husím pláckem jsem Lidce přikázala, aby se schovala za mne a počkala, až jí dovolím se ukázat. Přišly jsme husím pochodem až na husákovo území. Ten se klidně pásl na trávě až do doby, než se před ním zčistajasna zjevila Lidka.

V tu chvíli zatroubil do útoku, roztáhl křídla, natáhl zobák směrem k ní a už se na ni se zuřivým kejháními a syčením rozběhl. Vtom jsem mu zastoupila cestu já. Mocně jsem se oháněla prutem a křičela na něj, aby dal Lidce pokoj. On ale nepřestával. Dokonce si troufal i na mne. Ale to se zlou potázal! Hbitě jsem z kapsy kraťasů vytáhla prak, vložila malý kamínek a bác! Už ji měl.

Byla jsem asi moc blízko, nebo jsem spíš toužila po pomstě? To dnes už nevím. Došlo ale k tomu, že rána kamínkem husáka na chvíli omráčila. To jsem však právě potřebovala, abych mohla dokonat svou promyšlenou pomstu. Nasedla jsem na bezvládného husáka jako na koně, popadla jeho křídla a začala jsem ho škubat a rvát až do chvíle, kdy jsem mu skoro všechna větší péra vytrhala. Pak jsme jen s vyděšenou a strachy polomrtvou Lidkou čekaly na okamžik, kdy se husák probere z omráčení. Trvalo to jenom krátkou dobu a on se dočista probral z nechtěné narkózy.

V tu chvíli, kdy zjistil, co se vlastně stalo a poznal, že už není tím pyšným, krásným a statečným husákem, ale pouhým schlíplým oškubancem, zcela zkrotl a raději uprchl do dvora, aby ho asi ostatní husy neviděly. Tak byl zubožený.

Vydaly jsme se s Lidkou vítězoslavně na cestu k domovu. Byla jsem doslova opilá skvělým vítězství a dmula jsem se pýchou nad tím, jak jsem s tím zlým ptákem zatočila. Rozloučily jsme se s Lidkou a já běžela domů, abych nedostala od babičky příliš vyhubováno za to, že netrefím přímo a toulám se. Dokonce jsem se tehdy i docela s chutí a nezvykle hodně najedla. Až se babička podivovala nad mou neobvykle velikou chutí a přímo dravým hladem.

Svým vítězstvím jsem se opájela až do chvíle, kdy dorazila láteřící návštěva. Na zbabělý útěk bylo pozdě, a tak jsem musela zůstat, tvářit se zkroušeně a přiznat se ke zločinu. Večer totiž dorazila přímo rozzuřená a velice hrubě nadávající paní Freivaldová, která pochopitelně ihned po příchodu z kravína zjistila, že se něco s husákem stalo, když ji jako obvykle nevítal veselým kejháním na husím plácku, ale jen se schlíple schovával v husím chlívku. Zapátrala jen krátce v sousedství a hned zjistila autorku husákova náhlého zkrotnutí i jeho nezvyklé kosmetické úpravy.

Obvinila mne zcela jasně z toho, že jsem strašná uličnice a nezbeda k pohledání, která je po celém Pekle známá svými lotrovskými kousky. Obvinila i mou babičku, že mne nechává růst jak dříví v lese, a že mne za nic nepotrestá. To ale nebyla tak docela pravda. Babička mne občas potrestala domácím vězením, ale nakonec to vzdala, protože jsem zlobila tak děsně, že by to se mnou ani čerti nevydrželi. Rozzuřená paní nám oběma spílala notnou dobu a velmi hlasitě. Nakonec však babička musela sáhnout do peněženky a zaplatit paní Freivaldové nemalý obnos za mnou zničené husí peří.

Jakmile paní Freivaldová odešla, babička se se mnou posadila a nechala si celý příběh vyprávět od začátku. Když jsem dovyprávěla až k tomu, že se Freivaldovi ubohé Lidce posmívali, aniž by se postarali o požadovanou nápravu, prohlásila, že dobře jim tak. Že jsem to sice dobře nastrojila, ale vydané peníze budu muset oželet o posvícení, kdy jsem mohla vždy spoustu peněz prohoupat na houpačkách a doslova prokolotočovat na řetízkovém kolotoči.

Bylo mi sice smutno z toho, že přijdu o milované kolotoče a houpačky, ale přece jen mne zahřálo pomyšlení, že babička s mou pomstou vřele souhlasila a zlému husákovi jeho potupu ze srdce přála. Od té doby byl ze zlého a útočného husáka zase zcela normální houser, který si nikoho nevšímal. A Lidka konečně mohla chodit zase kolem bez strachu o své nohy i zadek, do kterých ji štípal vždy nejvíc.

Nakonec vše dopadlo dobře. Lidčini rodiče se o celé věci dozvěděli až o několik dní později. Musela jim to vyprávět sama Lidka, protože si paní Freivaldová přišla stěžovat i na ni. Lidčin tatínek však paní Freivaldovou ihned vyhodil s tím, že se aspoň dítě postaralo o nápravu křivdy, které se ona jen smála. Na posvícení jsem dostala od Lidčiných rodičů peníze, abych si všeho mohla užít dosyta.

Ještě aspoň dva roky od příhody jsem vždy měla ze všech kluků v okolí tu nejnádhernější indiánskou, ba přímo náčelnickou čelenku, vyrobenou z peří husího trestance, obarveného potravinářskými barvami podle rady mé moudré bábrlínky.