28.4.2024 | Svátek má Vlastislav






RECENZE: Andreas Eschbach, Solární stanice

31.5.2007

Solární stanice Andreas EschbachTOPlistAmeričané pustili Vesmír i s raketoplány Japoncům a ti mají na oběžné dráze ohromnou malou stanici. Malou velikostí obytných prostor, je to sestava kontejnerů pro deset lidí, velkou svým plachtovím solárních článků. Jenže na ní začne docházet k podivným událostem. Mikrovlnný paprsek, přenášející energii na Zemi, se nedá zaměřit na přijímací anténní systém a k dovršení všeho je jeden z devítičlenné osádky nalezen mrtvý.

Vypravečem je Američan Leonard, který se dostal k japonskému kosmickému programu jako slepý k houslím (pro ty, kdo neznají: někdo mu ty housle podal). Má kumulovanou funkci, jak už to na takových kosmických stanicích (aspoň v řádných SF) bývá - stará se o její provozní záležitosti od úklidu po hladký provoz vzduchových filtrů, a k tomu mu jeho nadřízení na Zemi přihodili funkci bezpečnostního pracovníka. Na tu nemusel celou dobu pomyslet - až v okamžiku, kdy se na stanici začaly dít divné věci, zapnul velitel stanice pomyslné tlačítko a Leonard tak začal hrát v tomto příběhu podstatnou roli.

Andreas Eschbach tu kombinuje dvě zápletky, které se protínají - jednak „malou“, totiž kosmickou záhadu zamčeného pokoje, jednak „velkou“, globální politickou situaci na Zemi, postavenou na dnešních trendech a troše (kupodivu dobře vystavěné) fantazie. Ta globální tématika vytváří kulisu k akčnímu dramatu, a brzy zjistíte, že ta „malá“ zápletka je ve skutečnosti spíše komorní než malá. Oč je komornější, o to více je dramatická - při čtení jsem si vzpomněl na knížku (a velmi povedenou televizní inscenaci, oboje víc než letité) Zločin v Duhovém zálivu.

Leonard - kromě toho, že umí zacházet se smetákem, či přesněji s jeho kosmickým ekvivalentem, je nejenom bývalý pracovník bývalého NASA, ale také bývalý voják. Najednou zjistí, že tyhle jeho zkušenosti, které se snažil zasunout hluboko do podvědomí, se mu v jeho druhé funkci a v situaci, do které se dostala osádka stanice, zatraceně hodí. Poslední třetina příběhu, když už jsou karty rozdány a pachatelé zjištěni, je pádivým akčním příběhem, v němž jde o životy nejenom kosmonautům na stanici, ale také spoustě lidí na Zemi. Protože ten, kdo ovládá stanici, řídí mikrovlnnou troubu, do které se vejde pizza o průměru kilometr...

Příběh je ozvláštněn interakcemi několika kultur, hodně si užijete při Leonardových popisech jeho soužití s japonskými kosmonauty (a také s jednu japonskou kosmonautkou, milé zpestření příběhu), pobavíte se paradoxy vývoje americké ekonomiky, které Leonarda poslaly do Vesmíru skrz Tokyo. Napětí a akce má v těchto pasážích příjemnou protiváhu, odlehčující tragickou situaci osádky stanice, a tak se tento příběh začleňuje do kategorie lepších vlakových čtení. A také dokazuje, že nakladatelé nemusejí být závislí jen na překladech z angličtiny.

Andreas Eschbach: Solární stanice (Solarstation)
překlad: Ondřej Müller
obálka: Martin Zhouf
Epocha, 2007
253 stran, 239 Kč, brožované
ISBN 80-87027-22-6

pagi










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...