Předem chci říct, že toto číslo mne mile překvapilo a s jeho obsahem, což se týká článků i povídek, jsem byl navýsost spokojen. Líbí se mí povídky, u nichž je hranice mezi realitou a fikcí nezřetelná a na děj se dá nahlížet více způsoby - mají tedy krom nadpřirozena (sci-fi, nereálno, magie) i realistické vysvětlení. Pak je na čtenáři, které z nich si vybere a jaký postoj zaujme. Taková dílka podporují fantazii a dráždí mozek mnohem více než polopatistická vysvětlení, která jediným možným závěrem mnohdy celé dílo zničí. Správně zvolená dávka tajemna (která ovšem nesmí být příliš velká), kdy ne vše je zcela uzavřeno, dotváří celkovou atmosféru a obraz, na který je pak radost pohledět. Takových příběhů byla v tomto čísle většina a to je jen dobré.

Zaměřím se jen stručně na povídky a články otištěné v tomto čísle, ne na jeho vzhled. Ten mi sice vyhovuje, ale důvodem, kvůli kterému si Magazín kupuji, je jeho obsah.

D. Abraham: Placatá Diana

Dobrá povídka. Myslím, že pocity, které musel hlavní hrdina ohledně své dcery prožívat, byly vcelku realisticky popsány. To samé se dá říci i popisech chování dospívající dcery a doplňujících krátkých vstupech ex-manželky. Drsná pointa, do které byl zoufalý otec dotlačen, byla taktéž v mezích uvěřitelnosti.

C. Emshwillerová: Žiji s tebou

Opět dobrá povídka s nádechem tajemna. Mohlo jít jak o nadpřirozenou bytost, tak o nějakou formu schizofrenie. Vyber si, čtenáři.

K. D. Wentworthová: Znovuzrození

Hříčka z možné budoucnosti. Rozverný obrázek, jak by mohlo být, kdyby...

K. Linková: Magie pro začátečníky

Velmi dobré počtení. Autorka psát umí, děj byl také dobrý, jen závěr mne poněkud zklamal. Čekal jsem víc a myslím si, že i autorka mohla z tohoto tématu víc vytěžit. Vypadalo to jako moc otevřená epizoda z většího cyklu. Ještě poznámka ke stylu psaní - líbilo se mi jak jsou využívány literární postupy. Hodně knížek je psáno spíše jen jako podklad k filmovému scénáři (Dan Brown, Rowlingová v posledních Potterovkách...) a spousta potenciálu, který psaný text poskytuje, zůstává nevyužita. Tady je situace poněkud jiná - příběh sám se chvílemi jako televizní pořad tváří (a ten dojem ve mně vzbuzoval), ale autorka si umí s tištěným textem pohrát a jeho možnosti správně využít.

P. Bacigalupi: Škváropísečníci

Velice dobrá povídka o jedné variantě naší budoucnosti. Nadhled při psaní a černý, nicméně logický závěr.

J. Ford: Stvoření

Příběh mi trochu připomínal cyklus o Lesu Mytág od Holdstocka. Vyprávění o magických hvozdech či o tajemnu panujícím v lese napohled normálním se mi líbí a o to lepší byl závěr této povídky poskytující na celý příběh nový pohled.

Články v tomto čísle se vztahovaly k literatuře a s chutí jsem si je přečetl. Líbily se mi všechny, přičemž u některých se zastavím blíže:

U článku R. Tschorna Jaxe překládá Leiber jsem (dá se říci) soucítil s jeho rolí překladatele, neboť sám jsem si pro vlastní potřebu již leccos zkusil přeložit a vím jak je těžké převést nejen příběh, ale zejména slovní hříčky a obraty v původním jazyce, které se při překladu ztrácí a je nutné je nahradit něčím, co se do celkového kontextu hodí. Protože mi vždy bylo líto ztráty věcí, které se dají naplno vychutnat jen v originále, nemohl bych být překladatelem a obdivuju každého, kdo něco takového umí. Můj dík a obdiv tedy patří i Robertu Tschornovi.

J. Popiolek v článku Humor s temnými proudy psal o Anansiho chlapcích Neila Gaimana. Knihu jsem si nedávno koupil a taktéž mám podobný názor. Po přečtení Amerických bohů bych od Gaimana čekal víc, ale i tak to byla dobrá kniha. Jsem rád, že je na světě víc lidí se stejným vkusem a pohledem. Víc netřeba dodávat.

Článek J. Popiolka a M. Šusta o moderní fantastice pro mládež mne zaujal přehledně vedenou exkurzí mezi knihy, které jsou vydávány a které je při hodnocení této oblasti vzít na vědomí. Článek mi pomohl dotvořit si obrázek o současném stavu této části literatury. To mne mj. dovedlo k úvaze o obecném hodnocení knih, které však s Magazínem F&SF nesouvisí, takže tento odstavec není třeba číst do konce. Obvykle totiž stojí v popředí díla úspěšná především komerčně. Je spousta dobrých knih, ale ty si koupí jen malý okruh lidí, ostatní se o nich nedoví a pomalu upadají v zapomnění. Je to zákon trhu a já ho chápu, přesto s ním nesouhlasím. Komerčně úspěšná díla jsou většinou dělaná podle daných šablon tak, aby se zalíbila co největšímu počtu potencionálních čtenářů a tak jsou si ve většině případů dost podobná. Vůbec mi nevadí, když autor nebere ohled na čtenáře a píše si tak, jak ho to baví. Ne vždy se to dá sice číst, ale je tam větší naděje, že se objeví skvost, než u výše zmiňovaných slátanin. Tady vidím příležitost pro literární periodika (třeba i pro Magazín F&SF) - je dobré otiskovat nejen díla stojící v hlavním veleúspěšném proudu žánru, ale i sem tam nějaké dílo okrajové. Možná to bude zrovna to, co se líbit nebude, možná to bude zrovna drahokam.

Co se týče v listárně zmiňovaných povídkových sérií, vůbec nevadí, když se občas (ob-číslo) objeví. Jen bych podotkl, že dávám přednost těm, které se sice dají číst každá samostatně, ale vcelku vytvoří synergický efekt a dají čtenáři něco navíc. Dobrodružné povídky jsou pak příjemném zpestřením, kdy si čtenář může odpočinout od povídek myšlenkově náročnějších. Nemluvím ovšem o dobrodružných povídkách toho typu, kde se kovbojské pistole jen nahradí paprskomety či se zamění rytířské meče za laserové a základní zápletka je do omrzení stejná. Výměna rekvizit nestačí, musí se posunout i myšlenka.

Závěrem opět dodávám, že se skladbou tohoto čísla jsem byl velmi spokojen. Líbilo se mi zaměření povídek i článků a budu rád, když Magazín F&SF bude v této cestě pokračovat.