Dnes patří SETI k nechtěným dítkům astronomie a přežívá jen díky dvěma okolnostem: jednak díky darům nadšenců, jednak díky tomu, že místo pronajímání drahého počítačového času superkompjútrů využívá distribuovaný výpočetní výkon na internetu rozmístěných počítačů. Raye Hammonda zaujal jak samotný projekt, tak i ono využití distribuované výpočetní kapacity a udělal z nich důležité prvky, pohánějící příběh kupředu.

V jeho světě budoucnosti má SETI dostatek prostředků na to, aby vybudovala velký radioteleskop na odvrácené straně Měsíce - místě bez rušivých signálů rozhlasového či televizního vysílání i dalšího elektromagnetického smetí, kterým zamořujeme naši planetu i její široké okolí. A právě tam v roce 2033 zachytí velmi nestandardní modulovaný signál směřující od vzdálené hvězdy - či spíše od jedné její planety. Složitý systém prověřování, který byl vyvinut proto, aby se tato firma nezesměšnila před svými existujícími i potenciálními sponzory (nezapomeňte, že i nezisková sdružení se pohybují v tržním prostředí a přizpůsobují se tomu), dal nakonec zelenou vyjádření, že ve Vesmíru nejsme sami.

SETI vyslala směrem ke zdroji signálu odpověď - a před lidmi stálo třicet dlouhých let čekání, zda jejich odpověď byla zachycena a jaká na ni bude reakce. Reakce byla neočekávaná. Dosud nepřetržitý proud signálů utichl a krátce poté se do Sluneční soustavy přihnalo velké mračno mezihvězdného vodíku, které připomínalo Vesmírnou uklízečku (ne sice přesně takovou, jakou znáte ze Spaceballs, ale přece jenom uklízečku). Neboť mrak náhle začal manévrovat a smetl z povrchu Marsu základnu, která řídila útok jaderných hlavic proti mraku. Ten se pak otočil a opět směřoval proti Zemi.

Co teď? Nezbylo než nasadit veškerou techniku - především ale počítačovou, nové technologie, umělé inteligence a další - přestože už leta platily omezení pro jejich vývoj. Jenže armáda žádné země se nenechá omezovat nějakými zákony vymyšlenými civilisty. Výsledek? Ani se neptejte. Tedy přesněji: neptejte se a čtěte!

Ray Hammond patří k autorům, kteří se nerozmachují po celém Vesmíru, ale soustřeďují se na Zemi a na témata, která se k ní a k lidem na ní žijícím bytostně vztahují. Setkání s mimozemskou civilizací sice určuje základní běh děje, ale do něj autor vetknul mnoho motivů, které rezonují se současností. Planetární ekologická katastrofa je z nich asi to nejexotičtější. Jiné jsou sice pozorované hodně zvětšujícím sklem, ale mají přímé kořeny v současnosti, v tom, co se okolo nás děje a v našich obavách z toho, do jakých konců by to mohlo vést. Mezi ty patří zmiňovaný vztah armády k technologiím a k jejich zákazům, možnosti skrývající se v roztroušené inteligenci Sítě, obava z toho, že se umělé iteligence mohou nejen vymknout z lidské kontroly, ale že mohou člověka považovat za nepřítele, zneužívání uměle vytvořených lidských (nebo téměř lidských) bytostí a mnoho dalšího.

A to všechno dokázal skloubit do příjemně krátkého příběhu, který má k rozsahu hamiltonovských špalků hodně daleko. Nechybí tu ani ryze lidská rovina - složitý vztah mezi federální agentkou a mužem, kterého má za úkol sledovat, hlídat a také chránit. Globální a osobní témata se tu prolínají, ta velká ale příběhu dominují. Právě rozvinutí motivů, které nás již dnes v náznacích obklopují, je silnou stránkou tohoto románu.

Ray Hammond: Mrak (The Cloud)
překlad: Hana a Martin Sichingerovi
obálka: Jan Patrik Krásný
Talpress, 2007
373 stran, 269 Kč, brožované
ISBN 80-7197-315-7