Rozhodl jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů okolo Trpasliconu, zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví organizátoři mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara.

Pátek 16. 2. 2007

Ráno jsem nedočkavě očekával, kdy dorazí Barclay s autem, aby mě a má zavazadla odvezl na Prahu - Chodov, kde se Trpaslicon měl konat. Bohužel, jak se běžně stává při takových akcích, nemohl dorazit včas, jak bylo dohodnuto, takže jsem musel začít shánět jiný odvoz. Podařilo se mi přesvědčit Rimsáka, aby za mnou dojela do Letňan a naložila mě, takže krátce po dvanácté hodině jsme již byli i s vybavením na místě.

Během několika hodin se nám podařilo připravit třídy a vyznačit cestu ke škole, takže jsme podle plánu mohli začít s programem Trpasliconu, který byl tentokrát zahájen na téma „Vítejte na třináctém podlaží“. Takže z organizátorů se stali dozorci a z návštěvníků vězni, kteří byli povinni nosit na sobě svá osmimístná čísla a nahlásit je v případě, když byli zmláceni jedním z dozorců. Muklů totiž bylo téměř 350, a my nechtěli, aby někteří přišli zkrátka a nezažili tu pravou atmosféru správného vězeňského teroru.

První přednáška, které jsem se zúčastnil, se jmenovala Trpaslicon. Nezúčastnil jsem se jí jenom proto, že mě zajímala, ale také proto, že jsem byl dozorcem, který ji měl přednášet. Byl jsem s ní víc než spokojený, protože přednášející místnost byla zcela zaplněna a většina vězňů vydržela až do konce, aniž by dozorci museli použít donucovacích prostředků. Navíc Kohy a Case doplňovali podrobnosti či přidávali příhody, na které jsem zapomněl nebo je vůbec neznal, takže díky tomu byly informace kompaktnější. Přednáška se týkala historie vzniku fanklubu Červeného trpaslíka, myšlenky Trpasliconu, jejího uskutečnění a průběhu pěti ročníků, které se soustředí zejména na britský humor.

V deset hodin jsem navštívil přednášku Zajímavé seriály, kde mě Case pobavil zejména zesměšněním konce první série Prison Breaku (Útěk z věznice) a ukázkami ze seriálu Dr. House. Povinnosti organizátora mě však bohužel odvedly v půlce přednášky jinam, takže jsem přišel o další zajímavosti.

Druhá má přednáška se týkala herců Červeného trpaslíka vyskytujících se v jiných filmech a seriálech, kde jsem se soustředil spíše na pouštění zajímavých ukázek, než na povídání. Přestože bylo již po dvanácté hodině, byla místnost zaplněna a diváků nijak neubývalo.

Po skončení jsem pak asi do tří ráno seděl u vstupu a bavil se s několika fanoušky, dokud jsem se nerozhodl jít spát. Zvolil jsem si k tomu místnost Sci-fi a fantasy, kde běžely Krajní meze až do rána. Tenhle seriál jsem rád sledoval a dlouho jej neviděl, takže jsem místo spánku nakonec ze spacáku sledoval jeden díl za druhým.

Sobota 17. 2. 2007

Kolem osmé hodiny ranní jsem se vymotal ze spacáku, abych opět zastal místo u vstupu a řval na nové přírůstky do našeho vězeňského bloku.

Před druhou hodinou jsem se převlékl do kostýmu Kachního muže a šel zahájit zeměplošský blok soutěžním kvízem. Po kvízu následovala beseda s překladateli Průvodce po Zeměploše, jíž se zúčastnili tři ze čtyř překladatelů: já, Lenka Weingartová a Lukáš Pecha. Povyprávěli jsme o tom, jak jsme se my, fanoušci a překladatelští amatéři dostali k překládání zeměplošské encyklopedie, jaké jsme s tím měli problémy a jak se nám je podařilo vyřešit.

Další zeměplošská přednáška byla o písních. Pro mě osobně to byla ta nejzajímavější část Trpasliconu. Na úvod zazpívala Lenka Weingartová v kostýmu Fantóma Opery Ankh-morporskou hymnu a poté nás Adéla Červenková (Stařenka Oggová) za klavírního doprovodu Ellie Velinské (Zuzanka Stohelitská) provedly dalšími zeměplošskými písněmi. Při Ježčí písni a známé trpasličí písni Zlato se dokonce ke zpěvu přidali i diváci.

Následovala beseda s překladatelem Zeměplochy Honzou Kantůrkem, který přečetl několik ukázek z připravované knížky Wintersmith. Nejvíc mě pobavila ta část, kdy si jeden z Nac mac Fíglů padne do noty s lancreským sýrem Horácem (sýr, který žije vlastním životem) a rozhodne se, že se stane jeho spolubojovníkem.

Také jsme se dozvěděli, že pan Kantůrek už má knihu téměř přeloženou a že ji nejspíš pojmenuje Zimoděj. Padl tam i název Mrazomor, ale panu Kantůrkovi se nelíbí, že je podobný název (Mrakomor) již znám z české pohádky Princ a Večernice.

Po této přednášce jsem se už na další program nedostal, ale to mi nijak nevadilo, protože jsem si ještě s panem Kantůrkem mohl popovídat v soukromí. Po jeho odchodu jsem opět zasedl ke stolu u vstupu, kde se mnou trávilo čas několik muklů a úspěšně mě bavili.

Po desáté hodině jsem se zúčastnil oceňování masek, které byly velmi kvalitní. Ze zeměplošských tam byly postavy Mrakoplaše se Zavazadlem, Zuzanky Stohelitské, Stařenky Oggové a slečny Netopýřivé. Z ostatních masek se mi nejvíc líbil Mindrák, který svou roli trénoval již dva týdny před Trpasliconem, takže když se na mě zaměřil, cítil jsem se opravdu nezvykle zkroušeně.

Pan Práger, známý český dabér, pak určil nejlepší masku, což byla postava ďábelského Rimmera z dílu Paralelní vesmír. Ceny však získal každý, kdo měl převlek. Myslím si, že si je zasloužili všichni za snahu a za zpestření naší akce.

Neděle 18. 2. 2007

Poslední den conu se vždy nese tak trochu v pochmurné náladě. Lidé se spolu loučí, někteří se spolu uvidí až po dlouhé době, někdy až na dalším ročníku Trpasliconu, takže loučení je srdceryvné. Organizátory navíc vždy čeká velký úklid, na který se nikdo netěší.

I přesto se poslední den odvíjel v dobré náladě. Pohled na skupinku organizátorů a návštěvníků, kteří stojí v hloučku a hrají si s blejskátkem, jistě nenechá nikoho chladným.

Trpaslicon byl tradičně zakončen rozloučením se s fanoušky rimmerovským pozdravem. K tomu jsme ještě zkopali nejproblémovějšího fanouška (Kcharl), aby na nás jen tak nezapomněl. Všechny vězně jsme vyhodili ven, do pustého vesmíru a začali bojovat s korozivním mikroorganismem, který nám začal rozežírat školu zevnitř.

Pátý ročník Trpasliconu přilákal téměř 350 návštěvníků, což je přibližně o 120 více než minulý rok. Program byl bohatý a všechny problémy, které nastaly se nám podařilo vyřešit. Fanoušci byli naprosto spokojení s atmosférou i programem, zejména pěli chválu na Monty Pythoní divadlo, Honzu Kantůrka a dabéry Kamila Halbicha a Jiřího Prágera, i když některé trochu mrzelo, že dabérů tentokrát nedorazilo více.

Jediné stížnosti byly na místnosti, kde se mělo spát, protože tam někteří jedinci dělali bordel. Doufám, že příští rok se nám podaří tuto situaci nějak vyřešit, aby se spokojenost našich návštěvníků opět o něco zvedla.

Chci zde poděkovat Audioizualnímu centru klubu Silicon Hill, díky kterému jsme mohli pořídit kvalitní videozáznam zeměplošského bloku, který bude postupně k dispozici na zeměplošských stránkách www.discworld.cz.

A nakonec děkuji všem fanouškům, že přišli v tak hojném počtu a že se dobře bavili. Protože nic netěší organizátory více, než spokojení návštěvníci. To je totiž to, co tvoří nejzákladnější složku každého kvalitního conu. Věřím, že si za rok na nás vzpomenete a opět navštívíte Trpaslicon.

Petr „Hadati“ Čáp, za organizátory Trpasliconu

(Pozn.: Dále jsou v deníku prázdné listy. Jen u data 29. 6. - 8. 7. 2007 je poznámka „Festival Fantazie - blok Červeného trpaslíka a jiných britských seriálů“.)