29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír krále Davida

19.10.2006

Autobus od Hnojné brány odjel jen několik set metrů, a jsme tady. Na hoře Sión. Jde opět o velice památné místo. Tak památné, že pro samé památky na něm není ani hnutí.

DormitionDnes mu vévodí chrám Zesnutí Panny Marie (Dormition). Zde prý Marie "usnula věčným spánkem". Dnešní kostel byl postaven začátkem 20. století za podpory německého císaře Viléma II. Před tím tu od šestého století stála bazilika a ještě předtím, možná už od 4. století, jiný kostel.

Píšu "tu", ale nedá se říci, že bych tím definoval nějaký matematický bod. Kostel se totiž do bodu těžko vejde, zejména pokud obsahuje i opatství a zvonici. Také křižáci "tu" svého času postavili svůj chrám a jednu jeho kapli zasvětili zesnutí Panny Marie a poslední večeři. A my teď jdeme na místo, kde tato křižácká gotická kaple dosud stojí jako jediný zachovaný zbytek celého rozsáhlého kostela - který se také do bodu nevešel. Nu a to je kousek od dnešního chrámu. Takže vilémovský chrám Zesnutí Panny Marie to konkrétní místo Mariina zesnutí neobsahuje. Nelze postavit dva památníky v jednom bodu...

Takže jsme "tu", v místě dávného kamene, kde Ježíšova matka zemřela. Alespoň tak tvrdila tradice do 15. století. Dnes tu po Marii není ani památka, ani kámen, ani hrobka - tradice se přestěhovala do vilémovského chrámu, kde si v kryptě můžete prohlédnout spící Marii ze dřeva a slonoviny, tedy její plastiku. Její tělo tam samozřejmě nespočívá.

Na tomto místě, v bývalé křižácké kapli, je dnes podle jiné tradice zřízena hrobka krále Davida. Přesně se to ví od 11. století. Ve století patnáctém toto svaté místo začlenili muslimové do mešity - neboť považují Davida za jednoho ze svých proroků. A pro jistotu měla později vstupní hala ještě funkci synagogy. Před několika měsíci dostalo pod svou správu hrobku krále Davida izraelské ministerstvo náboženství - a od té doby je synagoga i zde. Takže v hrobce jsme byli, ale z katafalku, či správněji kenofatu, přikrytého látkou, jsem uviděl jen její mužskou část. A má žena zase mužská část katafalku krále Davidaženskou část - inu synagoga! Ještě na fotografiích z loňské turistické sezóny je vidět hrobka celá. Takový je Izrael - i to, co přetrvává stovky a tisíce let se může během několika dní změnit. Zejména po volbách, ve kterých jazýčkem na koaličních vahách jsou náboženské strany.

Na látce, kryjící kenofat, jsou zobrazeny hudební nástroje: lyra, housličky, bubny i šófary - obřadní rohy. Král David byl totiž dříve, než se stal králem, hudebníkem na dvoře krále Saula. A zpíval o Jeruzalému a hoře Sión, ze které vzešlo Boží slovo, a kde dodnes Bůh pobývá. Jenže to zpívá o jiném Siónu. Protože jsme v Izraeli, jsou v Jeruzalémě nejméně dvě hory Sión. Tak nejdřív ta, která je nesčetněkrát zmíněna v Bibli, ta na které stál Chrám, čili chrámová hora, v době patriarchů zvaná Moria. Ta, u které je postavená Západní zeď, o kterou jsme se před chvílí opírali. To je ten úplný pupek světa, o kterém zpíval David. Odtud vzešla Tóra, zde si Hospodin vybral své sídlo, jak alespoň kralicky tvrdil Davidovi:

"Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.“

(V přeneseném významu slova se "Siónem" míní celý Izrael. Proto také sionismus je názvem hnutí, které kdysi usilovalo o zřízení a dnes usiluje o zachování samostatného židovského státu.)

Původní hora Sión je dnes schována ve zdech Chrámové hory, která je korunována muslimským Chrámem skály, leží uvnitř hradeb Starého Města a její východní opěrná zeď je zároveň hradbami Jeruzaléma. Kdežto dnešní hora Sión leží vně městských hradeb, na jih od nich!

Proč leží mimo opevnění? Četl jsem vysvětlení, že prý v polovině 16. století, když Sulejman Nádherný nechal vystavět v podstatě na místě původních hradeb hradby nové, že archtekti na horu Sión "omylem zapomněli". Přitom až za touto horou spadá terén do údolí. Na východě je Kidrónské údolí (Josfatovo) a na jihu a západě údolí Hinómské. Na této strategické výspě už jednou hradby stály. A pak na ně stavitelé "zapomněli"? To už více věřím jiné legendě. Podle ní si prý nechal Sulejman zapomnětlivé stavitele zavolat a zeptal se jich: "To jste inženýři? To jste muslimové??? Proč jste nechali horu Sión vně hradeb?" A protože výmluva na zapomnětlivost mu nestačila, nechal je stít. Důvodem nezahrnutí tohoto místa do hradeb prý bylo, že oni stavitelé byli muslimy jen naoko a ve skutečnosti zůstali nábožnými Židy, pro které nesmí být hrob uvnitř města...

Tato legenda však nepraví, co dělal stavební dozor a proč Sulejman nenechal opevnění přestavět. Mimochodem, dnes v té hrobce žádný David neleží. Jsme přece v Izraeli, kde proroci nemají tendenci zůstávat ve hrobech. Ale on tam král David neležel ani v tom šestnáctém století, a kdoví, jestli vůbec. A kdoví, jestli vůbec měl ležet na této hoře Sión, či spíše na té původní, chrámové. Jenže ta po obsazení protivným náboženstvím nebyla pro Židy přístupná. (A vpodstatě je pro ně nepřístupná dodnes.) Ale jistě - ležet tu mohl, už tisíc let před Pannou Marií. Nebo někde jinde v zemi izraelské...

Ještě něco pojí tuto současnou horu Sión s její předchůdkyní. V letech 1948-1967, kdy bylo Staré Město okupováno Jordánskem, chodili se sem, k legendárnímu hrobu legendárního krále, Židé modlit. Toto místo bylo totiž nejblíže Západní zdi, kam v té době přístup neměli.

ostřílená Siónská bránaPsal jsem výše, že nelze postavit dva památníky v jednom bodu. Avšak zde tomu tak je. A když už ne ve stejném matematickém bodu, tak alespoň na stejných zeměpisných souřadnicích. O patro výše nad mešitou a synagogou se nachází proslulé Večeřadlo (coenaculum, Hall of the last Supper), ve kterém probíhala Poslední večeře. Inu, jistě, že to tenkrát to nebylo v patře. Ale bylo to "tu". (Dnes toto místo už zase není mešita, spravují ho arménští katolíci.) Proto sem také Marie nejspíš tak často chodila a vzpomínala na synka, až nakonec naposledy usnula.

Takový je Izrael, takový je Jeruzalém. Krátké zastavení v jednom bodě, a nejméně tři legendy vám o něm budou vypravovat. A možná, že všechny jsou pravdivé.

Neměli jsme už čas věnovat se dalším zastávkám tohoto magického místa. Přesunuli jsme se před hradby a houfovali se k dalšímu přesunu. Při čekání na opozdilce, kteří zatím navštívili v gotickém židomuslimskokřesťanském podzemí místní toalety, jsme pozorovali ostřílenou Siónskou bránu. V roce 1948 po vytlačení ze Starého Města se snažili izraelští vojáci znovudobýt ztracené pozice v Židovské čtvrti. Nepodařilo se jim to. Jen stopy po jejich kulkách zůstaly ve staletých hradbách. Ale dnes je tu mír.

Po čtyř stech letech došel smyslu zdánlivě nesmyslný čin dávných nedokonale pomuslimštěných stavitelů. Alespoň tato hora Sión zůstala izraelská - i s virtuální hrobkou skutečného židovského krále.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 5. května 2006, zapsáno v Praze 17. října 2006

Příště: Mír v Citadele

Foto: autor
(nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa
12.10. 2006: Mír u Zdi