20.4.2024 | Svátek má Marcela


ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír menory

31.10.2006

Přiblížilo se poledne a tu je zvyk obědvat. Autobus nás odváží od Jaffské brány k jihu a pak k východu, na další kopečky jeruzalémské. Říká se tady tomu Talpiyot, alespoň tak jsem si to později našel na mapě. Nenabízí se zde žádná pamětihodnost, i když určitě by se nějaká najít mohla. Největší pamětihodností je panoramatický pohled k severu. Můžete piknikovat z vlastních zásob, ale na tomto krásném vyhlídkovém místě se rovněž nachází oblíbená samoobslužná restaurace. Lze si v ní koupit i nádherné panoramatické snímky Jeruzaléma, ale neodolám, a odskočím si od talíře, abych si učinil obrázky vlastní, autentické. Nebudou mít tu rozlišovací schopnost, ale alespoň vím, že jsem tu byl.

Vyhlídka z restauracePotkáváme zde spoluobčany ze Slovenska, tak si chvíli nadšeně vyprávíme o našich cestách. Ale autobus a spoluúčastníci zájezdu už čekají na poslední bod našeho společného programu. A tak nasedáme a míříme protentokrát k západu, směrem ke Knesetu. Myslel jsem, že si budeme moci prohlédnout budovu místního parlamentu, ale stále ještě se v něm jedná o složení budoucí vlády, a tak turisté dovnitř nemohou. Takže neuvidíme ani Chagallovy mozaiky, ani jeho gobelínový triptych. Kneset je krom toho dnes staveništěm, kolem kterého se pne nový bezpečnostní plot. A tak si prohlédneme alespoň mohutnou menoru, na jejíchž sedmi ramenech jsou v reliéfech zobrazeny různé obrázky z dějin národa židovského. Jde vlastně o jakousi historickofilozofickou matici.

Horní řada je vyhrazena největším postavám biblických dějin. Uplně vlevo žehná Jakub svým synům. Na druhém rameni čte prorok Ezechiel z Bible. Na třetí třímá malý David nad svou hlavou uťatou hlavu Goliáše. Uprostřed zvedá Mojžíš ruce, aby žehnal svým zástupům. To mělo svého času velký taktickostrategický význam, protože když Mojžíš žehnal, jeho zástupové vyhrávali. A když Mojžíš umdléval a ruce mu poklesaly, umdlévali i jeho zástupové v boji. Proto měl Mojžíš dva asistenty, Joshuu a Kalefa, a ti mu přidržovali ruce ve vztyčené poloze, než zástupové pobili nepřátely své.

Pod tímto zobrazením se nachází ono posvátné Desatero, pak vyvedení kmenů izraelských z otroctví, i Jonáš vyvrhnutý z jícnu velryby. Ještě níže pak jsou zobrazení citátu, podle kterého Hospodin dovolí vstát národu vyvolenému z mrtvých i ze suchých kostí. A to je prý alegorie znovuoživení Židovstva po utrpení šoa (holokaustu). Ještě níže je zobrazeno povstání ve varšavském ghettu. A taky je tu štít se začátkem vyznání "Slyš, Izraeli..."

Jednotlivých reliéfů je asi třicet a o každém z nich by se dalo vypravovat dlouho. Mě nejvíce zaujal takový legrační, nahoře na druhém rameni odprava. Stojí tu na jedné noze nějaký chytrák a drží si druhou nohu rukou pod kolenem. To je zobrazení scénky, kdy za jedním prorokem (který mi vypadl) přišel bohabojný, ale velice zaměstnaný muž, a poprosil ho:

"Rabi, mohl bys mi vysvětlit celou Tóru za tak krátkou dobu, po kterou bych vydržel stát na jedné noze?" A na tu jednu nohu se postavil. Mudrc se usmál a pravil:

"Miluj svého bližního, jako sebe samého."

Tak tohle je základ židovské etiky? To jsem už někde slyšel...

Menora před KnesetemObří, asi pět metrů vysoký litinový svícen vytvořil Benno Elkan a je darem britského parlamentu. Jak stojí psáno na zadní stěně menory. Jde prý o "dar nejstaršího parlamentu světa nejmladšímu". Inu, Britové jaksi opomněli Švýcarsko a určitě mě někdo doplní, koho ještě. Ale to by už pak nebyl tak vzletný slogan. Dílo sem bylo přivezeno z Británie někdy v šedesátých letech, když byla postavena tato budova Knesetu. Náš průvodce Šajke si k tomu povzdechl:

"Máme s Brity dlouhý účet. Kvůli jejich politice zbytečně zahynuly tisíce lidí v plynových komorách. Po válce potápěli lodi s uprchlíky, internovali běžence v táborech na Kypru. Tak tohle je výraz jejich omluvy."

Jenže i účastníci naší výpravy mají své "kořeny". A proto taky úplně nevěří všemu, co se jim předkládá. Šli si ty darovací nápisy přečíst sami. Ano, menoru darovali Britové. Ale ne parlament, ani britský státní rozpočet. Sponzory "daru britského parlamentu" byli - britští Židé...

Odjíždíme od Knesetu. Cestou od hotelu autobus zastavuje u autobusové zastávky. Odtud pojede Šajkemu autobus rovnou do jeho Petah-Tiqwa, kde na něj čeká rodina s nástupem na opožděnou dovolenou. Loučíme se a děkujeme mu za doprovod, i za ten dnešní nastavený den. Děkuje nám i Šajke. Prý má málokdy příležitost, aby doprovázel příznivce Izraele...

Takže, šalom, Šajke!

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 5. května 2006, zapsáno v Praze 29. října 2006

Příště: Mír bazaru

Foto: autor
(nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa
12.10. 2006: Mír u Zdi
19.10. 2006: Mír krále Davida
25.10. 2006: Mír Citadely