Naposledy projíždíme Městečkem osmi - Kiryat Šemonou - a prohlížíme si skulptury, které se povalují na kopečku nad městem. Je tu známá vysoká umělecká škola a její adepti zkrášlují městečko i jeho okolí. Ostatně Safed (S´fad, Tzfat, Zafed, Zefat), kam směřujeme, je taky místem, které soustřeďuje umělce - sochaře a malíře - dnes hlavně z bývalého Sovětského svazu.

Nejedeme daleko. Po třiceti kilometrech cesty na jih projíždíme znovu přes (uměleckou - jak jinak!) Roš Pinu a stoupáme do kopce. Ne daleko, ale vysoko. Sefad patří mezi nejvýše položená obydlená místa v Izraeli. Nachází se na kopečku osm set metrů nad mořem - ale celých tisíc metrů nad hladinou nedalekého jezera Kineret. Občas se tu v zimě objevuje i sněhový poprašek. Však taky mezi čtyřmi svatými městy Izraele, které zastupují čtyři živly, je mu přisouzen Vzduch. Což není vůbec symbolické. Místní vzduch je totiž považován za nejčistší v celé Svaté zemi. Proto je tu taky plicní sanatorium a město slouží jako rekreační oblast přes horké izraelské léto.

Autobus nás přibližuje Safedu po mizerné silničce, skoro jako naší. V hloubi probleskává Kineret, stoupáme serpentinami vzhůru. Nad námi se hrbatí kopce, skoro na každém se bělá sada antén. Na strništi (duben!) vidíme pást se ovečky, na které dohlíží ovčák. Prý je to nejspíš Thajec, novodobí Izraelci raději vyvíjejí počítačové programy... Ve městě působí nové firmy, které sem stát láká (jako do všech oblastí mimo centrum Izraele) nižšími daněmi.

A už jsme v Safedu, vidím onu plicní nemocnici - na tom kopečku vyhlíží trochu jako pražská Bulovka. Jen místo borovic černých tu v lesíku rostou libanonské cedry. Přesně sto dvacet registrovaných kusů. A už taky vidíme práci místních umělců - obrazy namalované na dveře domečků elektrických rozvaděčů. To by jim u nás energetici nedovolili!

Safed je město staré, a byli tu zase všichni: židovští králové, křižáci, mamlúci, drúzové... Ale nejvíce je známo jako město kabaly. Svého času tu stálo sedmdesát synagog! Ale nejdůležitější jsou tři z nich. Navštívíme tu, která se jmenuje po rabim Josefovi Carovi. Autobus přistává na parkovišti, dál to ani úzkými středověkými uličkami nejde. Ty uličky se vinou hezky dokolečka kolem vršku, na kterém sídlí citadela. Jednou z nich přicházíme ke dveřím do synagogy. Joseph (Yosef) Caro (Karo) v ní učil a přemýšlel od roku 1535. Snažil se přijít na to, proč musí židovský národ tolik trpět a proč byl rozptýlen po vší zemi?

Caro sem přišel spolu s dalšími sefardskými židy, zase při jednom masovém exodu, kdy byli vyhnáni ze Španělska. A kdyby přemýšlel více přízemněji než mysticky, pak by možná našel příčinu svého utrpení v tom, že španělští Židé přece půjčili španělskému královském páru na výpravu Kryštofa Kolumba. No a když ten uspěl, tak by možná chtěli své peníze zpátky - i s "nekřesťanskými úroky"... (Ale to je jen moje domněnka, nejsem mystickým kabalistou.)

V roce 1837 přišlo zemětřesní, které zabilo pět tisíc lidí a rozbilo šedesát devět synagog (proto asi víme, kolik jich tu bylo), mezi nimi i nejstarší z roku 1301. Tedy nejspíš i původní Carovu. Ale ta současná je jistě na původním místě! Všechno je tu původní - nejvíc ten čerstvý vzduch!

Po návštěvě mýtického místa procházíme Safedem. Vypadá přívětivě. I o turisty je tu postaráno. V úzkých uličkách se náhle na jejich křížení objevuje plácek. A už je na něm připravena jedna židle a jeden stolek a jedno kafe pro jednu turistku...

Procházíme ulicemi, kudy je problémem vůbec jít - a Boaz se sem vešel s autobusem! Docházíme na náměstí, kde v podloubí místní radnice pod hebrejskými a arabskými nápisy a různobarevnými vlajkami se znakem Safedu pískají dívenky na píšťaličky. To by měl profesor Žilka radost! Stále se připravuje největší svátek země - Den nezávislosti - tak asi proto ten koncert.

Na horním konci náměstí se vzpíná mohutná budova bývalé policejní stanice, kterou Britové (div se světe) při předávání mandátu v roce 1948 předali místním Arabům. O tuto budovu se strhla zuřivá bitva, ve které padlo asi osmnáct vojáků Palmachu. Proti policejnímu Davidovi měli k dispozici jenom malého Davida, totiž domeček, kde se snad vybíralo mýtné (vypadá spíše ale jako transformátor...). A pak ještě jednu Davidku...

S bojem to místní Židi měli vůbec těžké - většinou se totiž jednalo právě o rabíny, mystiky a učence, nikoli bojovníky. Přesto odmítli evakuaci před blížícími se syrskými a libanonskými jednotkami a získali i převahu nad svými arabskými sousedy. Jejich strážný anděl jim nakonec pomohl. Vnukl nějakému kováři myšlenku doplnit minomet nástavcem, který při každém výstřelu rozhazoval miny po širokém okolí, zejména dolů do arabské čtvrti. Rozbil jen pár střech, ale hlavně vyráběl strašlivý rámus. Ten strašlivý randál vnukl Izraelcům určitou myšlenku. Nechali vypustit fámu, že jejich dělíčko vystřeluje - atomové bomby! Byla právě doba jaderných pokusů, atomu se Arabové báli - a nakonec utekli. (Ostatně současné Izraelce podezřívám z toho, že s jejich atomovými zbraněmi jde možná jenom o podobný fígl, který na Arabech vyzkoušeli už jednou.... Ale doufám, že se mýlím.)

Tomu minometu se říkalo "Davidka" a dnes je na svahu, ze kterého střílel, postaven jako svůj vlastní památník.

Protože je vzdušný Safed vzdálen vzdušným směrem jenom asi deset kilometrů od libanonských hranic, padají sem při současné válce s libanonským Hizballáhem rakety. Do úterka 18. října jich bylo asi osmdesát. Jsou asi dva mrtví, několik zraněných. Raketa vybuchla i poblíž safedské nemocnice, kde zranila několik lidí z personálu. Středa 19. července 2006 zaznamenala několikahodinovou bitvu mezi izraelskou armádou a teroristy Hizballáhu u pohraničního městečka Avivim, 12 kliometrů severně od Safedu.

Teď nějakou dobu budou muset Izraelci hodně střílet, aby tu byl zase mír...

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 27. dubna 2006, zapsáno v Praze 18. a 19. července 2006

Příště: Mír v Kafernau (je také pod palbou, křesťanská památka, rodiště sv. Petra, kdypak se ozve papež?)

Foto autor

Předcházející díly Míru v Izraeli:

9.5. 2006: Mír v Izraeli
18.5. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.5. 2006: Mír v Akku
26.5. 2006: Mír v Galilei
30.5. 2006: Mír v dešti
6.6. 2006: Mír pod hřebenem
15.6. 2006: Mír na severu
22.6. 2006: Mír pod Hermonem
15.7. 2006: Mír na Golanech
18.7. 2006: Mír v Tel Hai