29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠAMANOVO DOUPĚ: Prosincový motýl aneb Dobrou noc, moucho!

21.12.2006

Jsou zimy studené a sněhové, jsou zimy suché a ledové; ta letošní je zatím teplá. Ještě začátkem prosince ukazoval teploměr na naší osluněné lodžii 15° Celsia. Výmluvy mi však nepomohly, musel jsem tuto předsunutou pozorovatelnu našeho bytu uklidit na zimu. Část úklidu spočívala ve vyobcování kytek z truhlíků. Už jsme opustili snahu najít v teplém panelákovém životním prostředí místo zastíněné a zároveň chladné. Kočárkárna se moc neosvědčila. Po zimě byly kytičky slaboučké, křehoučké, bleďoučké. Než se trochu vzpamatovaly a začaly obrůstat, bylo po sezóně. A tak už nějaký čas uschováváme na podzim odkvetlé květiny do odpadkových kontejnerů - a na jaře si koupíme nové.

Květinám na naší lodžii se náramně daří - hlavně zásluhou mé ženy. A zahradnictví Lebiš, od kterého každé jaro kupujeme na letenském parkovišti, kam ty své zázraky přiváží, už nakvetlé sazeničky v celých truhlících. Vrátíme prázdné vyčištěné truhlíky, vyfasujeme nové a zaplatíme jen kytky. Na internetu si dopředu můžete objednat kombinaci!

Žena pak pilně zalévá, hnojí, kypří, stará se. Kytky pak přetékají přes okraj lodžie, padají v květopádech málem až na lodžii o patro níže. I na druhou stranu se derou, hrozí nás vytlačit z lodžie. Hlavně pelargónie. Ale pro krásu je třeba něco vytrpět. Nakonec i krása je užitečná.

Už jsem tu kdysi opěval náš přísavník. V létě je hezky zelený, na podzim se obleče do klasických podzimních barev: žloutne a červená. (Ten ale opadá sám, takže stačí posbírat listí, které vítr nestačil odvát z lodžie). Přísavník nekvete, ale nějakým jiným způsobem vyrábí malé modré bobulky, které chutnají zejména zpěvavému ptactu. A to pak na lodžii po sobě zanechává neblahé stopy...

Nu, a pelargónie zase hostí hmyz. Hodují na něm čmeláci a pak jedna původně neidentifikovatelná éterická bytost. Přichází kolem čtvrté hodiny slunečního času. Poprvé jsem ji zaregistroval podle vrčení jejích křídel. Nejdříve jsem si myslel, že jde o nějakého velkého sršně. Tak rychle totiž mávala křídly, zavěšena pod kalichy květů, nemlich stejným způsobem jako kolibřík. Pak jsem byl ale poučen a prohlédl jsem. Bytost ke květu totiž vysunuje evidentně motýlí sosáček. A když dostatečně vyexploatuje jeden kalíšek, přeletí k jinému klasickým plavým motýlím letem.

Ano, je to motýl. A to je důvod, proč naši lodžii i ke konci prosince zdobí pelargónie. Alespoň poslední truhlík, ten nejskvělejší. Pelargónie pořád ještě kvetou a motýl se k nim stále chodí pást. Je to pěkné a poučné. Ale poněkud znepokojivé, dochází-li k tomu v prosinci! I když - už jsem ho týden neviděl. Přes noc mrzne a tak snad motýl odešel tam, kam motýli na zimu odcházejí přezimovat.

Ale nezůstali jsme sami. Místo motýla máme mouchu. Také se pase na kytkách, hlavně na oranžových květech, které si asi plete s masem. Neboť jde o masařku. Tedy pase se na květech uvnitř bytu, venku je jí nejspíš zima. Při větrání se nám ji sice občas podaří vyhnat, ale ona obletí dům a vrátí se oknem na druhé starně bytu - jeť mouchou domácí. A velice hlučným tvorem. Když se chceme v klidu vyspat, lákáme ji z ložnice pryč: zhasneme světla nad postelemi a rozsvítíme v kuchyni. Moucha jde poslušně za světlem. Pak dveře zavřeme a zhasneme. A - dobrou noc, moucho!

Tuhle jsem měl naději, že se jí zbavíme. Při další uklízecí etapě na lodžii jsem ji přistihl sedět na okně - ale zvenčí! Zapadl jsem do pokoje a chytro za sebou zavřel dveře. To zklamání, když jsem zjistil, že na okně zevnitř sedí "naše" moucha! Pak jsem opomněl varovat ženu, když si šla pro šnytlik na lodžii. A najednou jsme měli v pokoji mouchy dvě! Projevovaly velkou radost z muší společnosti, asi se jim už stýskalo. Načež se počaly pářit. Inu, inu, není jaro, potvory!

Pročže mouchu nezabijeme, když nám tak vadí? Vadí, vadí. Ale vždy se mazaně vyhne pokusu praštit ji novinami. Ale já ten pokus ani nekonám. Moucha totiž jeví jasné známky inteligence. Ano, mohl bych říci, že mi vadí tak velké zvíře rozmáznout po stěně či po okně, kde po sobě zanechá svoje ohyzdné vnitřnosti - včetně nervových ganglií. No je to jedna moucha! Kdybych měl chlív, tak bych - tak bych v něm měl vlaštovky a ty by mi už dopomohly. Muší maso by nepřišlo vniveč.

Ale zabíjet bezcílně domácí zvíře? Vždyť i ohyzdná moucha, stejně jako nádherný motýl, jsou v podstatě taky jenom lidi. A mají radost z květinového nektaru i kuchyňských odpadků. Létají, hodují, milují se, než přijde zima, kterou se jim často nepodaří přečkat.

Tak jim to přejme!

Psáno v Praze dne 20. prosince 2006, za doby adventu i chanuky