Vědecká konference ekonomů v Česku

„Ale to je podvod!“, volala na českého profesora Bohumila Minaříka a jeho spoluautorku z MZLU v Brně profesorka z australské Viktoria Univerzity na mezinárodní konferenci BICABR v září 2006 v Brně.

Na webové stránce se můžete podívat na řádek
“Accepted abstracts: The list of participants with accepted abstract.”
Pod pořadovým číslem 88 je zde evidován článek:
Minařík Bohumil, Eva Skoumalová: Measurement Of Organizational Culture And Its Impact On Organizational Performance (Měření organizační kultury a její dopad na organizační výkonnost.)

Ve sborníku publikovaných abstraktů konference BICABR 2006 jsem se u tohoto článku dočetl, že „čím silnější organizační kultura, tím vyšší je organizační výkon.“ Tento silně zjednodušený předpoklad pro matematický model mne překvapil. Zeptal jsem se proto Ing. Evy Skoumalové, technického pracovníka výzkumu na Oddělení statistiky a operačního výzkumu MLZU, která příspěvek na konferenci BICABR 2006 prezentovala, jak k tomuto klíčovému předpokladu pro svůj matematický model vůbec přišli. Byla zmatena.

Silná kultura a výkonnost

Argumentoval jsem proto dále tím, že zavedená silná kultura může být někdy na překážku organizačních změn, které mohou vést k vyššímu budoucímu výkonu organizace. Například silná, technologicky orientovaná kultura firmy Hewlett Packard připravila o ředitelské místo Carly Fiorinu, která se pokoušela tuto technologickou firmu reorganizovat, podobně, jako v důsledku silné high-tech kultury přišlo o ředitelské místo několik lidí ve vedení firmy Apple Computers po odchodu Steva Jobse. (Kdybych hodně odbočil ze současné ekonomiky, mohl bych čtenářům ilustrovat závažnost tématu i na mimořádně silné kultuře sto tisíce lidí Amish, kteří se brání civilizačním změnám natolik úspěšně, že jejich ekonomická výkonnost je stále na úrovni roku 1750, kdy odešli z Německa do USA.)

Poněvadž jsem od Ing. Evy Skoumalové nedostal odpověď ani v tomto případě (a zarytě mlčel i její mnohem výše otitulovaný spoluautor), zeptal jsem se ještě, kde jsou formulována omezení pro praktická použití jejich matematického modelu. Připomenul jsem, že jejich příspěvek je prezentován na mezinárodní konferenci aplikovaného ekonomického výzkumu. Nedostal jsem odpověď ani na tuto otázku. Současně jsem si ale všiml, jak spoluautor profesor Minařík začal nervózně šoupat nohama po zemi (seděl totiž ve stejné řadě jako já).

Rozuzlení

Do diskuze se vložili i hosté z australské Victoria Univerzity. Nakonec jedna z nich, Dr. Michelle W. L. Fong, položila důrazně přímou otázku, ze které se již nedalo uhnout: „Tak kde jste vlastně ten model aplikovali?“ Na to přišla překvapivá odpověď (tedy překvapivá pro Australany, nikoliv pro mne): „My jsme ten model nikde neaplikovali. Je ale velmi podobný modelu jiného autora XYZ. A na jakoby omluvu dodala: “Ale náš model není s ním totožný!!!“

Profesor Minařík, začal divoce pumpovat nohama, jako by jel na kole. Do toho silným hlasem dr. Michelle Fong pronesla „Ale to je podvod, to je podvod!!!“. Tím diskuze trapně skončila. Je to jasný vědecký podvod, ale život v Česku jde beze změny dál.

Byli jste zde seznámeni s tím, jak se často vyrábějí vědecké ekonomické články v Česku. Při tomto způsobu produkce publikací ale přece jen musíte trochu rozumět matematice a mít drzost nepatrně pozměnit existující matematický model, který byl už někde publikován. Tak chytré anti-plagiátorské počítačové programy zatím neexistují. Takový druh podvodu počítač zatím neodhalí. A i když to bezpečně odhalí vaši čeští kolegové (nejsou hloupí), určitě budou mlčet. Neví totiž, kdy sami budou potřebovat vaši protislužbu, a předem si dobře spočítají možné následky své kritiky.

Budoucnost českých ekonomických vědců

Silná kultura podvodu, nízké produktivity a mafiánského mlčení je úspěšně předávána i mladší generaci českých ekonomů. Možná, že se to této generaci snad občas i nelíbí, ale není pro ně východiska. K jejich vlastní docentuře případně profesuře se musí dostat přes stávající české docenty a profesory (z nichž většina získala své tituly za plánovitou (nikoliv tržní) ekonomiku, případně vysloveně za dnes nefunkční marxismus). Mladí čeští ekonomičtí vědci musí být nejdříve úspěšní v rámci stávající kultury, aby se snad v budoucnu se někdy pokusili o její změnu. Kolika z nich asi vydrží ten dobrý úmysl z mládí?

Dnes žádné odvolání u nějaké vyšší instance neexistuje, protože české habilitační řízení je vyjmuto ze správního řízeni. Nemá smysl si stěžovat v rámci stávajícího nedobytného systému. Stížnost budou posuzovat stejní lidé, na které byste si mohli oprávněně stěžovat, a výsledek je tedy předem znám.

Závěr

Na závěr se ještě vrátím k článku z Lidových novin, na který reaguji. Tam se říká, že na případ publikačního podvodu se doc. Josef Šíma z VŠE Praha snažil upozornit několik českých institucí, „jak ale sám říká, kauza nakonec vyšla spíše do ztracena.“ Dovolte mi připojit svůj komentář v tom smyslu, že to pro doc. Šímu vlastně dopadlo v Česku poměrně dobře. Proč? Nebyl za udání českého kolegy vyhozen ze svého pracoviště a ani jinak zostuzen (alespoň dosud). Udávání se stále v Česku ještě nenosí, a kdyby snad byl Šíma upozornil na vědecký podvod už v dobách socialismu, mohl by být dnes označen i za agenta StB.

Je jasné, že v Česku nepodvádí jen docenti, jak by mohl svést naivního čtenáře nadpis článku v Lidových novinách. Takže jak ven ze začarovaného českého kruhu? Čekat na lepší anti-plagiátorský software? Možná. Ale kdo ho bude obsluhovat a zveřejňovat zjištěné podvody? Technologie může pomoci pouze tehdy, pokud i sociálně-ekonomický systém funguje zdravě.