Výsledek, že se nakonec dokument, který vadí hlavně příslušníkům bývalé STB a pak komunistickým funkcionářům dnešním i minulým, bude prý vysílat, je nadějný. To, zda se bude skutečně vysílat, podle mne však není úplně jasné. Různých „možností“, jak to ještě zarazit, zvláště když si soupan ředitel Janeček nahlas stěžuje, že se bude muset pořad „bohužel vysílat“, je ještě plno. Protože ve hře je mnoho zájmů. Například zájmy prokurátorů - dnes státních zástupců, stejně jako mnoha soudců a lidí od justice, kterým případ Hučín trčí jako kost v krku.

To, že zde byla naprostá snaha dokument o Hučínovi nějak „zlikvidovat“, je jasné. A protože dnes už „Bratrstvo rudé pracky“ přeci jen nemá takovou sílu, byla použita ve spolupráci se zainteresovanými tvůrci programového schématu TV stará známá finta, kdy je určitý pořad ohlášen na někdy, pak je přeložen na jindy a pak se nakonec, když už je vysílán v dalším „náhradním termínu“, zjistí, že měl „stejně měl malou sledovanost“, tak co, že?!

Tyto finty jsou staré jako sama televize. V době, kdy jsem externě spolupracoval s Přemkem Podlahou na tehdy superoblíbeném Receptáři, jisté „milé soudružky“, které určovaly, co se kdy bude vysílat, termín vysílání Receptáře neustále přehazovaly, neb neměly rády Přemečka a záviděly popularitu. Jak stoupla sledovanost - šup a už se měnil termín vysílání! Nejraději by jej umístily na hodinu, kdy se nedívá na TV skutečně nikdo. No a několikeré přeřazení pořadu o Hučínovi bude mít stejný efekt.

Takže uvidíme, jak se povede diváky zmást a odradit od toho, aby se na takovýto „antikomunistický“ pořad podívali.

Budou mne také zajímat další osudy autorů vzhledem ke spolupráci ČT s tvůrci pořadu. Mám vlastní zkušenosti s tím, co přináší, když strkáte prsty do „případu Hučín“. Svého času jsem začal přispívat do MfD a LN. Redakce články otiskovala, čtenáři reagovali, vše v pořádku. Až jsem se v jednom „opřel“ do prokurátorky, pardon, paní státní zástupkyně pracující na případu Hučín. A děly se věci. Nejprve se mnou policie zahájila vyšetřování pro podezření z trestného činu. Kdo na mne podal udání, o co vlastně jde a podobně, se nechtělo policajtům evidentně prozrazovat. Dokonce se snažili mého právního zástupce zastrašit a vyhodit jej od výslechu. Po sdělení, že jsem bývalý signatář Charty 77 a že podobné žertíky, jako pokus o kriminalizaci, na mne zkoušela StB nejméně třikrát, a po následné poradě s vedením vyšetřující policisté ubrali plyn.

Nakonec už neskrývali vlastní namíchnutí, protože jim, jako policii, na jakési pokyny různé státní úřady nechtěly vydat důkazy a podklady, úředníci se zapírali atd. Když chtěla policie případ odložit, neboť se nestal žádný trestní čin, státní zastupitelství se snažilo vždycky věc protlačit nazpátek a požadovalo vyhledat „trestný“ čin. I když žádný nebyl. Nakonec se policie zachovala korektně a věc odložila.

No a v okamžiku, když bylo jasné, že se mne nepodaří dostat před soud, jistěže naprostou náhodou, přestaly obě uvedené redakce na mnou zaslané články reagovat. Dokonce přestaly přicházet odpovědi i na moje e-maily. No, mají na to nárok, tak jsem to hodil za hlavu. Když však i Respekt nejprve sdělil, že můj článek otiskne, aby se pak navždy odmlčel, jako bych se stal „neviditelným“, mám jistá podezření.

Jistě, ty články mohly být hloupé, mohly nepasovat do názoru listů, všecko je možné. Ovšem vrtá mi hlavou, že když jsem napsal a vyšlo mi osmnáct knih a bezpočet novinových článků, že jsem mohl těžko najednou tak zblbnout. I když by i to mohlo být možné.

Na druhou stranu je nutno přiznat většině našich deníků, až na Právo, že se zachovaly v kauze Hučín poměrně slušně. Ač jindy jsou novináři ochotni označit za zločince kdekoho, jen když to vydá na tučný titulek. Tentokrát ne. To, co informačně chrlila do světa a v praxi prováděla v případě Hučín zainteresovaná moravská justice a státní zastupitelství, páchlo tak daleko, že to bylo i na Česko moc. To dokázali „investigativně“ zpracovat ve smyslu, že Hučín je gauner a zločinec, jen někteří televizní reportéři. Skuteční novináři se na tom nepodíleli. Takže, nakonec „dobrý“, ne?

Ale přeci jenom poznámku ze zkušenosti. Zkušenosti jsou k nezaplacení. Moje zkušenosti z doby Charty 77, kdy se mne pokusili estébáci zavřít za neexistující dopravní nehodu a opakovaně inscenovali další podobné události, mne naučily dobře se dívat a poslouchat. A jsem přesvědčen, že stejné finty, co používala na mne dříve Strana a STB, používali a používají dnes „orgány“ na Hučína a jeho příznivce.

Přímé důkazy? Nemám přímé důkazy! Je to podobné jako s mnoha lumpárnami z dob komunismu. Tam se to také většinou nepodařilo, i díky naší justici, zajistit. Ale i bez pevných důkazů to celé stojí za zamyšlení. I vedení České televize. Protože jestli probíhal případ Hučín tak, jak probíhal, Janeček ví, že má čeho bát. To byl také hlavní důvod procesu s Hučínem. Rozsévat strach. Ukázat moc. Veřejně drze lhát. Pomlouvat. Tyranizovat. Likvidovat – jako v případě nevinného lékaře. A když to jde, zavřít. A nepustit a nepustit a nepustit. Před měsíci a roky v kriminále se skoro každý zarazí. A o to šlo v případu Hučín.

Moje „problémy“ s „orgány“ také opět začaly, když jsem se Hučína veřejně zastal. Uvidíme, jak dopadne v ČT a jinde režisér Martin Vadas. Ředitele Janečka těžko budou chtít zavřít. Ale vyhodit ředitele něčeho? To u nás jde přeci lehce a nikdo to nemusí ani moc zdůvodňovat! A pan Janeček je ředitel ČT.

Doporučuji dokument shlédnout. Prý jej bude vysílat ČT 2 dne 5. 12. 2006. V kolik hodin, to jsem se nikde nedozvěděl. Prý je to ještě neurčeno. Předpokládám, že se „uvažuje“ o nějakém vhodném termínu, jako je např. 16. 25 a nebo 23. 50. Z „programových důvodů“. Ty bývají nejlepší, tyhle „programové důvody“. Tím se dá zabít jakýkoliv pořad. Odborníci v TV znají tyhle spolehlivé časy, kdy se skoro nikdo na TV nekouká. To by mohlo soupanu Janečkovi vyhovovat. Anebo že by byl spíš ještě lepší termín v 0.25? Aby to ti pitomci, co to budou chtít vidět, čekali 5. 12. přes půlnoc, aby pak zjistili, že to šlo vlastně den předem? To je taky oblíbená finta!

P. S. Abyste si nemysleli, že se lituji, když jsme psal o sobě a své zkušenosti. Napíšete-li v životě stovky článků, berete to tak, že jeden sem, jeden tam. A také si samozřejmě nemyslím, že by čtenáři tím, že nečtou moje články v LN a nebo MfD, o něco extra přišli. Či utrpěli nějakou újmu. To fakt ne. Ale zajímalo by mne, kdo mne dostal na „černou listinu“ lidí, kterým se z některých redakcí ani neodpovídá na e-maily.